23 C 11/2016 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobce žalobou podanou dne 21. 1. 2016 se domáhal nahrazení rozhodnutí [správní orgán] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] sp. zn. [spisová značka] tak, že mu budou vydány označené pozemky v k. ú. [obec] [část obce], [obec], [obec], [část obce], [obec] a [obec]. Podle žalobce správní orgán rozhodl na základě neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Tímto postupem byla dotčena práva žalobce, zejména právo na nápravu majetkové křivdy založené na tzv. legitimním očekávání a zákonu o majetkovém vyrovnání a v návaznosti na to na jeho právo na obnovu vlastnictví. Správní orgán se nevypořádal s důkazy, které žalobce na podporu svých tvrzení navrhl. Žalobce uplatnil svůj nárok vůči povinné osobě výzvou k vydání, ve které byly v souladu se zákonem o majetkovém vyrovnání nemovitosti označeny podle stavu v době, kdy se staly předmětem majetkové křivdy. Rozhodnutí správního orgánu dle žalobce trpí přepjatým formalismem, když ze skutečnosti, že žalobci nesvědčí formálně poslední vklad vlastnického práva učiněný před začátkem tzv. rozhodného období podle zákona o majetkovém vyrovnání, tedy před 25. 2. 1948, dovozuje, že žalobci v rozhodném období nesvědčilo vlastnické právo. Namítal, že správní orgán se vůbec nevypořádal ani se žádostmi velmistra [příjmení] o vrácení majetku, které toliko zmiňuje, ani se související argumentací žalobce. Napadené správní rozhodnutí tak jde svými úvahami proti účelu restitučních předpisů vydávaných po roce 1989, a to zejména proti účelu zákona o církevních restitucích. Rozhodnutí také neodpovídá obecně platným zásadám vedení důkazního řízení a hodnocení důkazů, které jsou závazné, jak pro řízení soudní, tak pro řízení správní. Rozhodnutí má znaky svévolného postupu správního orgánu, který je nepřípustný i s ohledem na principy zakotvené v Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Dále žalobce poukázal, že nemovitosti byly dříve zapsány jako vlastnictví [název vlastníka] [příjmení] [anonymizováno 10 slov], [příjmení] [anonymizováno 5 slov] v pozemkovém katastru - a/ k. ú. [obec] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] – pozemková kniha, knihovní vložky [číslo] b/k. ú. [obec] – pozemková kniha, knihovní vložky [číslo] c/ k. ú. [obec] – Zemské desky [anonymizováno], vložka [číslo] (B), d/ k. ú. [obec] – Zemské desky [anonymizováno], vložka [číslo] pozemková kniha knihovní vložka [číslo] e/ k. ú. [část obce] – pozemková kniha, vložka [číslo] f/ k. ú. [obec] – zemské desky [anonymizováno], vložka [číslo]. Žalobce byl následně v důsledku nacistické okupace Československa rozpuštěn výnosem (dekretem) Říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti – Komisaře pro udržení klidu pro organizace ze dne 27. 2. 1939, [anonymizováno] [značka automobilu], a jeho majetek byl zkonfiskován Velkoněmeckou říší. K rozpuštění žalobce a konfiskaci jeho majetku nepochybně došlo z důvodu politické perzekuce pro jeho podporu Československé republiky. Po nacistické konfiskaci byl původní majetek žalobce přepsán ze Zemských desek [anonymizováno] a [anonymizováno] do výše zmíněných pozemkových knih a byl zapsán na třetí subjekty, zejména organizace Velkoněmecké říše, které následně spolu s Velkoněmeckou říši zanikly. Po osvobození republiky byl přijat dekret prezidenta republiky číslo 5/ 1945 Sb. Ve světle § 1 odst. 1 uvedeného dekretu, případně i článku číslo 6 dekretu 11/44 Sb., je třeba pohlížet na výše uvedený výnos Říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti o rozpuštění a konfiskaci majetku žalobce a na něj navazující majetkové převody jako na neplatné. Statutární orgán žalobce, velmistr [jméno] [příjmení], se ještě v průběhu roku 1945 domáhal vrácení majetku žalobce, obrátil se na místně příslušné orgány veřejné správy, vládu, jakož i na ministerstvo školství a národní osvěty jako dozorový orgán státu nad církvemi a informoval o tom i prezidenta republiky. V roce 1946 byla ustanovena národní správa, která měla zajistit mimo jiné plnění povinností váznoucích na majetku navrhovatele do konečného rozhodnutí o tom, jak bude s tímto majetkem naloženo. Nemovitosti byly nadále spravovány se souhlasem řádu národní správou. Žalobci není známo, z jakých důvodů došlo k převzetí nemovitostí československým státem, když toto nebylo řádně zapsáno do příslušných pozemkových knih. V níže uvedených knihovních vložkách se vyskytuje v záhlaví poznámka„ zábor“, což byl způsob označování knihovních vložek, respektive pozemků v nich zapsaných, kterých se týkal postup podle zákona č. 46/48 Sb. o nové pozemkové reformě. Jedná se o knihovní vložky vedené – pro k. ú. [obec] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] – pozemková kniha, knihovní vložka [číslo] pro k. ú. [obec] – pozemková kniha, knihovní vložky [číslo] pro k. ú. [obec] – Zemské desky [anonymizováno], vložka [číslo] pozemková kniha knihovní vložky [číslo] pro k. ú. [část obce] – pozemková kniha, vložka [číslo]. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že u části nemovitostí došlo k převzetí na základě zák. č. 46/48 Sb., a to bez vyplacení náhrady, když příslušný náhradový předpis nebyl ani vydán. Pokud jde o zbylé nemovitosti, eventuálně také nemovitosti ve výše uvedených knihovních vložkách, je zjevné, že došlo ke skutečnostem zakládajícím majetkovou křivdu podle § 5 písm. i), j) a k) zákona č. 428/2012 Sb. (dále jen ZMV). A to zejména s ohledem na to, že nebyl obnoven pořádek pozemkových knihách a vlastnické právo pro československý stát nebo jiný subjekt nebylo vloženo, ačkoliv do 1. 1. 1951 platil tzv. intabulační princip. Žalobce dále uvedl, že jeho historický majetek nemohl být a nebyl konfiskován a ani podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. O splnění podmínek konfiskace na základě dekretu č. 108/45 Sb. rozhodoval příslušný okresní národní výbor, proti jehož rozhodnutí bylo možno podat odvolání k Zemskému národnímu výboru. Konfiskační výměr či vyhláška a jemu předcházející řízení tak musely splňovat standardy a požadavky československého právního řádu stran správního řízení a rozhodnutí v něm vydaných. Žalobce dále upozornil, že případná konfiskace jeho majetku podle dekretu č. 108/45 Sb. nebyla možná. Žalobce byl pod tlakem okupace mimo jiné pro svou československou orientaci rozpuštěn a jeho majetek vyvlastněn. Žalobce stál navíc jednoznačně i mimo osobní působnost citovaného dekretu a navíc v jeho případě se jednalo o církevní majetek, který byl i v poválečném období považován za majetek veřejných korporací. Pokud jde o dekret č. 12/45 Sb., pak vzhledem k tomu, že žalobce byl nacisty rozpuštěn, je logicky zcela vyloučena možnost, že by jeho správa úmyslně a záměrně sloužila německému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům. Žalobce poukázal, že podle § 3 dekretu č. 12/45 Sb. rozhodoval Zemský národní výbor příslušný podle místa, kde se nemovitost, která měla být konfiskována, nacházela, na návrh příslušného Okresního národního výboru o tom, koho je v souladu s dekretem č. 12/45 Sb. nutno považovat za zrádce a nepřítele Československé republiky. Pochybné případy byl Zemský národní výbor povinen automaticky předložit ministerstvu zemědělství, které mělo rozhodnout v dohodě s ministerstvem vnitra. K tomuto však v případě žalobce nikdy nedošlo. Místo toho došlo za přispění ministerstva zemědělství, výnosem [anonymizováno] zemského národního výboru, expozitura v [část obce], k prohlášení žalobce za zrádce a nepřítele Československé republiky, a to údajně podle dekretu číslo 12/45 Sb. V návaznosti na to byly v několika okresech vydány konfiskační vyhlášky. Proti nim podal žalobce prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] odvolání. Lze jednoznačně konstatovat, že zmíněné vyhlášky byly vydány v rozporu s platnými československými předpisy, zejména s vládním nařízením číslo 8/1928 Sb. ze dne 13. 1. 1928. Současně žalobce uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že tyto vyhlášky byly napadeny odvoláním, nemohly nikdy ani nabýt právní moci, a proto je třeba na ně hledět, jako by vůbec nebyly vydány. Ministerstvo zemědělství pak i přes četné intervence a odpor dalších ministerstev a v rozporu s usnesením vlády přistoupilo dne 30. 8. 1946 (zápis o převzetí zemědělského majetku ze dne 30. 8. 1946 sepsaný v [obec]) k faktickému převzetí rozsáhlých zejména lesních pozemků a souvisejících hospodářských nemovitostí žalobce, činilo tak na základě rozhodnutí o převzetí ze dne 19. 8. 1946. Zarážející je zejména fakt, že došlo k převzetí i přes zaprotokolované protesty zástupců ministerstva školství a osvěty a arcibiskupství [anonymizováno]. Uvedené akty ministerstva zemědělství byly předmětem řízení vedeného ke stížnosti žalobce a národní správy jeho statků u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 690/46 O dané věci Nejvyšší správní soud rozhodl nálezem ze dne 2. 2. 1948, respektive ve změněném složení senátu dne 17. prosince 1948. Tímto nálezem Nejvyššího správního soudu byla obě naříkaná rozhodnutí zrušena. Nález byl připraven také k publikaci ve sbírce soudních ro