57 CO 109/2022-460 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum], uzavřená mezi žalovanými [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], u které byl vklad práva do katastru nemovitostí povolen rozhodnutím [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] pod č. j. [číslo] je neplatná (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízení částku 14.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení] (výrok II.) a žalované [titul] [jméno] [příjmení] vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.). 2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s tím, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že nemá na této určovací žalobě naléhavý právní zájem, a namítá, že z rozsudku neplyne žádná zmínka o její námitce podjatosti ze dne 21. 12. 2016 vznesené vůči [titul] [jméno] [příjmení], právnímu zástupci žalovaného 1. (bývalému – pozn. soudu). Proti usnesení okresního soudu ze dne 3. 2. 2017, č. j. 17C 120/2012-102, kterým okresní soud námitku odmítl, podala odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2017, č. j. 57 Co 148/2017-151, pro nepřípustnost odmítnuto. Podle žalobkyně zůstala tato otázka nevyřešena, neboť žádným ze soudů nebylo konkrétně stanoveno, podle kterého ustanovení o. s. ř. nelze vznášet námitku podjatosti vůči právnímu zástupci žalovaného. Dle ust. § 32 odst. 2 o. s. ř. zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, na což navazuje ust. § 19 zákona o advokacii, kde jsou uvedeny důvody, kdy advokát je povinen poskytnutí právních služeb odmítnout. Podle žalované okresní soud zatížil řízení vadou spočívající v absenci věcného posouzení námitky podjatosti vůči [titul] [příjmení], a z těchto důvodů podala žalobu pro zmatečnost. Pokud jde o nedostatek naléhavého právního zájmu, okresní soud neposoudil konkrétně to, zda naléhavým právním zájmem na této žalobě je skutečnost, že bez tohoto rozhodnutí žádný budoucí nabyvatel pozemku nemá možnost dozvědět se o existující smlouvě ze dne [datum], kterou bylo zřízeno ve prospěch všech vlastníků nemovitostí vedených v knihovní vložce [číslo] věcné břemeno cesty pěší, vozové a hnaní dobytka k pozemku parc. [číslo] v důsledku čehož je ohrožen přístup k některým pozemkům ve vlastnictví žalobkyně a žalovaných, že určení neplatnosti napadené dohody je zárukou odvrácení budoucích sporů, když by byl obnoven stav, který tu byl na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum]. Soud se nevypořádal s argumentací žalobkyně v souvislosti s naléhavým právním zájmem dle ustálené judikatury a nevyjádřil se ani k závěru žalobkyně uvedeném v podání z 15. 2. 2017, že vyhovění této žalobě by mělo příznivý dopad na její právní postavení jako vlastníka pozemků zapsaných na [list vlastnictví] a [číslo] v nichž nemůže být zapsáno existující věcné právo cesty založené odstupní smlouvou ze dne [datum], jak vyplývá z rozhodnutí ZKI v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo vydáno v souvislosti s řízením ve věci opravy chyby v katastru nemovitostí, vedeným pod [spisová značka] [anonymizováno] [číslo], a které navazovalo na řízení vedené pod [spisová značka] [anonymizováno] [číslo]. Jelikož se soud důvody naléhavého právního zájmu nezabýval konkrétním způsobem, zatížil řízení vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Soud se v rozsudku nezabýval ani návrhem na vyrozumění o tomto soudním řízení všech nových nabyvatelů pozemků vzniklých na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum] a vlastníka povinného pozemku parc. [číslo]. Rozsudek neobsahuje ani žádné zdůvodnění správnosti postupu žalovaných, kteří si před sepsáním napadené dohody neověřili, zda zápis v katastru nemovitostí je správný. Dále poukázala na obsah písemnosti Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] [číslo jednací] [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] s názvem„ záznam o kontrole vozovky“, vytýká okresnímu soudu, že v rozsudku není zmíněn list vlastnictví [číslo] který byl v době evidence pozemku parc. [číslo] zatížen stejnou vadou jako [list vlastnictví], jak je patrné z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav na [list vlastnictví] k datu [datum] LV [číslo] přitom jsou podkladem pro uzavření kupních smluv, mimo jiné ze dne [datum] či ze dne [datum], sepsaných [titul] [jméno] [příjmení], což je dle názoru žalobkyně další důvod jeho střetů zájmů, které nebyly dosud vyřešeny. Odvoláním se domáhá změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno. 3. Žalovaný 1. v písemném vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný s tím, že okresní soud se rozsáhle zabýval listinnými důkazy a rovněž se zabýval všemi námitkami žalobkyně. 4. Žalovaná 2. rovněž u jednání navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. 5. Odvolací soud dle § 212a odst. 1, 3, a 5 o. s. ř. přezkoumal rozsudek okresního soudu na základě včas podaného odvolání žalobkyně jako oprávněné osoby a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kterou uzavřeli žalovaní 1. a 2. je neplatná z důvodu, že v dohodě není zakotveno věcné břemeno sjednané v odstupní smlouvě č. d. [číslo] ze dne [datum]. 8. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (k tomu srovnej usnesení ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2908/2016 nebo rozsudek ze dne 2. 4. 2001, č. j. 22 Cdo 2147/99), jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996). 9. Okresní soud proto zcela správně dospěl k závěru, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem, neboť předmětem určovací žaloby může být existence či neexistence právního poměru nebo práva. Není-li dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, okresní soud nebyl povinen zabývat se žádnými dalšími tvrzeními žalobkyně v této věci. 10. Pokud žalobkyně namítala, že rozsudek trpí vadou z důvodu, že se soud nezabýval námitkou podjatosti vznesenou vůči bývalému právnímu zástupci žalovaného 1., touto námitkou se soudy obou stupňů již zabývaly v rozhodnutích, na která žalobkyně odkazuje. Navíc není důvodná, neboť žalobkyně není k podání takové námitky aktivně legitimována. Dalšími námitkami žalobkyně se odvolací soud nezabýval z důvodu nadbytečnosti. 11. Odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. 12. Ve výrocích II. a III. odvolací soud rozsudek okresního soudu v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil z důvodu, že v mezidobí došlo ke změně právního zastoupení žalovaného 1., a pokud jde o výrok III. okresního soudu, ten nebyl správně formulován. 13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. 14. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.966 Kč, představující náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta za účast u jednání odvolacího soudu ve výši 2.500 Kč, režijní paušál 300 Kč, náhradu cestovních výdajů 766 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět (106 km, osobním automobilem se spotřebou 6,8 l /100 km, cena benzínu Natural 37,10 Kč za 1 l, náhrada za použití vozidla 4,70 Kč), náhradu za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit [titul] [jméno] [příjmení] advokátu žalovaného 1. podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. Procesně úspěšná žalovaná 2. se náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, pro bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV.