57 CO 2/2022-68 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, že výpověď z nájmu bytu [číslo] o velikosti 1 + 2, na ulici [název ulice], [adresa], v obci [obec] [část obce], kterou žalovaná doručila žalobci, není oprávněná (odstavec I. výroku) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.164 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku). 2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že s ohledem na závažnost zásahu do jeho ústavou chráněného práva dle Listiny základních práv a svobod, konkrétně Článku 12 nalézací soud zkrátil práva žalobce tím, že odmítnul navrženou účastnickou výpověď žalobce a toho jako neprávníka nepoučil o jeho povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Dle žalobce by právě účastnickou výpovědí žalobce byla jeho žalobní argumentace uvedená do větších souvislostí, a stala se by se více logickou a věrohodnou (a v tomto směru soudem prvého stupně i více akceptovatelnou), protože nikoliv pouze to, že žalobce platí nájemné, samo o sobě nesvědčí o oprávněnosti žaloby žalobce, ale v tomto kontextu to, že žalobce má (společně s jeho zemřelou manželkou [jméno] [příjmení]) uzavřenu s právním předchůdcem žalované s účinností od [datum] nájemní smlouvu na identický byt a tento již téměř 20 let nerušeně užívá. Pokud by totiž byl žalobce„ problematický nájemník“, který ruší uživatele ostatních bytů, pak by se tato skutečnost za uvedenou dobu zcela nepochybně projevila. Na uvedenou argumentaci navazuje i jeho další tvrzení, že v průběhu krátkého období došlo ke kompletní výměně nájemců, kteří (kromě toho, že žalobci od počátku nebyli ochotni odpovědět na jeho pozdrav) dali najevo, že o něj jako jediného romského nájemce v domě nemají zájem, což se začalo ihned projevovat např. tím, že veškerý nepořádek v domě či jeho okolí byl ihned přisuzován žalobci, ačkoli to neodpovídalo skutečnosti. Signifikantní v této souvislosti je pak i okolnost, že stížnosti, a to i písemné, byly vždy jen dílem ostatních nájemců, aniž by tito např. volali hlídku Městské policie, která by jednak zjednala nápravu, ale tento stav by zadokumentovala. Vždy vše skončilo jen v úrovni stížností nových nájemníků domu. Žalobce dodává, že dne [datum] zemřela jeho manželka [jméno] [příjmení], přičemž zvyklostí romské komunity je dodržovat nejméně dvouletý smutek. Žalobce proto tvrdí, že od úmrtí manželky nepořádal ve svém bytě žádnou oslavu ani jinou akci pro více lidí, právě z tohoto důvodu, oproti předchozímu období, kdy však žádné stížnosti ze strany starých nájemníků proti takovým oslavám nebyly. Jak navíc vyplývá z připojených opatrovnických rozsudků, žalobce má do péče svěřenou nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], a nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], které chodí do nedaleké základní školy. Rovněž tato okolnost žalobce společně s jeho výrazně zhoršeným zdravotním stavem svědčí o tom, že tento má nepochybně zcela jiné starosti, než za každou cenu rušit ostatní nájemce. Shora naznačeným postojem ostatních nových nájemníků se žalobce dostal do dnešní situace, kdy k výzvě žalovaného jako vlastníka předmětného domu požádal nájemce ostatních bytů o jejich souhlas s uzavřením nové nájemní smlouvy, avšak byl ostatními nájemníky odmítnut, čímž tito dosáhli svého cíle a žalobce není schopen toto prokázat. K prokázání výše uvedených tvrzení navrhuje s odvoláním na § 205a o. s. ř. účastnický výslech žalobce, listinný důkaz nájemní smlouvou žalobce s manželkou jako nájemci uzavřené těmito s pronajímatelem [právnická osoba], s účinností od [datum], listinný důkaz v podobě přehledu všech současných nájemních smluv, listinný důkaz opatrovnickými rozsudky OS v Ostravě ve věcech č. j. 44 P a Nc 147/2012 a 0 P 871/2017-42. 3. Žalovaná u jednání navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný, neboť soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a věc správně právně posoudil. Pokud jde o neprovedení výslechu žalobce má žalovaná za to, že výslech žalobce je pouze podpůrným subsidiárním důkazem, kterým se prokazují tvrzení, která nelze prokázat jinak. Má za to, že soud by z jeho výpovědi nezjistil jiné skutečnosti, než ty, které jsou uvedeny v žalobě. Dále uvedla, že porušování dobrým mravů v domě ze strany žalobce nadále pokračuje, neboť žalovaná eviduje další nové stížnosti ostatních nájemníků v domě. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu na základě včas podaného odvolání oprávněné osoby dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Okresní soud správně zjistil skutkový stav i věc správně právně posoudil. Odvolací soud odkazuje na jednotlivá skutková zjištění i na závěr o skutkovém stavu. Důkazy provedenými v řízení před soudem prvého stupně bylo prokázáno, že žalobce dlouhodobě hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že nedodržuje domovní řád a noční klid, který je narušován nejen jeho chováním a jednáním, ale také chováním a jednáním osob docházejících do předmětného bytu. Opakovaně dochází k rušení klidného stavu a nočního klidu v domě hlučnou komunikací, křikem, hádkami, vyhazováním věcí z oken. Žalobce byl písemně vyzván k odstranění závadného chování, k nápravě nedošlo. Není významné, že v předmětném bytě bydlí již od roku 2002 a předchozí nájemníci si na chování žalobce nestěžovali. Tvrzení žalobce, že od smrti manželky nedošlo k žádné oslavě s ohledem na to, že mu to jeho kultura a tradice zakazuje, nemůže vyvrátit stížnosti ostatních nájemníků, které popisují v prohlášeních ze dne 25. 5. 2020, 24. 6. 2020 a dále za období od 18. 9. 2020 do 18. 10. 2020. Na prohlášeních je podepsáno celkem 7 nájemníků domu, kteří si opakovaně stěžují na nadměrně hlučnou komunikaci, křik, zanechávání odpadků, vyhazování věcí z oken, zdržování se v bytě nadměrného počtu osob, atd. Žalobce byl na tyto skutečnosti opakovaně upozorněn (naposledy 11. 8. 2020), přesto v září i říjnu 2020 byla stejnými nájemníky sepsána opakovaná stížnost. 6. Pokud okresní soud neprovedl důkaz výslechem žalobce pro jeho nadbytečnost, odvolací soud má za to, že tímto postupem nebyla porušena jeho práva. Podle § 131 odst. 1 o. s. ř. důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Jak je zřejmé i z odvolání žalobce, ten má za to, že svou účastnickou výpovědí by pouze uvedl všechna žalobní tvrzení do větších souvislostí, čímž by se jeho tvrzení stala více logickými a věrohodnými. Odvolací soud však nesouhlasí s žalobcem, že by jeho případně prokázána tvrzení, že dosud nezasahovala v domě hlídka Policie ČR, že je jediným romským nájemníkem v domě, že s ohledem na tradice drží smutek po smrti své manželky, mohla znevěrohodnit obsah stížností nájemníků. Nejedná o ojedinělé stížnosti jednoho či dvou nájemníků, ale o opakované stížnosti celkem sedmi nájemníků. 7. K dalším žalobcem navrženým důkazům odvolací soud uvádí, že důkaz nájemní smlouvou byl okresním soudem proveden, stejně jako důkazy opatrovnickými rozsudky, ze kterých okresní soud nevzal za prokázané žádné rozhodné skutečnosti. Ani to, že žalobce má v pěstounské péči 2 nezletilé děti, nemůže vyvrátit, že je narušováno poklidné soužití v domě ze strany žalobce či osob, které za ním dochází. Navržený důkaz v podobě přehledu všech současných nájemních smluv je důkazem nepřípustný v odvolacím řízení. 8. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. včetně výroku o náhradě nákladů řízení. 9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení, a to za účast u jednání odvolacího soudu odměna advokáta ve výši 2.500 Kč (dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 588 Kč, tj. celkem 3.388 Kč. 10. Žalobce je povinen zaplatit náklady odvolacího řízení advokátu žalované do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. dle § 149 odst. 1 o. s. ř.