57 CO 257/2022-117 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 35.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 21. 4. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (I.), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 35.200 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 270.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 21. 4. 2021 do zaplacení, zamítl (II., III.). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení 38.000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (IV.). 2. Proti výroku o náhradě nákladů řízení (IV.) podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že bude žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2.400 Kč. Rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, spočívajícím v tom, že i přesto, že žalovaná byla v rámci soudního řízení celkově úspěšná v rozsahu 90 % žalovaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, resp. 88,5 % celkové žalované částky, tak soud prvního stupně nesprávně došel k právnímu závěru, že právo na náhradu nákladů řízení svědčí žalobci, kterému náhradu nákladů řízení proti žalované přiznal. Tento převažující procesní úspěch žalované je tedy důvodem pro aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalované (namísto žalobce). Neúspěch žalované byl přitom nepatrný (10 %, resp. 11,5 %). Okresní soud současně neodůvodnil, proč shora uvedeným způsobem nepostupoval a převažující procesní úspěch žalované při rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohlednil. Ačkoli byl žalobci od prvního jednání ve věci dne 17. 2. 2022 znám předběžný názor soudu, bezdůvodně setrval na nemajetkové újmě v celém žalovaném rozsahu. Náhradu nákladů řízení před okresním soudem žalovaná požaduje v rozsahu, tj. ve výši 2.400 Kč za celkem 8 úkonů právní služby podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., po 300 Kč. V případě, že by odvolací soud došel, odlišně od právního názoru žalované, k závěru, že žalované nenáleží plná náhrada nákladů řízení, má žalovaná za to, že náhrada nákladů řízení by se měla řídit rozsahem procesního úspěchu účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pokud by odvolací soud, odlišně od právního názoru žalované, došel k závěru, že žalobci má být náhrada nákladů řízení přiznána, tak i pro tento případ nepovažuje žalovaná výrok IV. rozsudku za správný, neboť žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení i za úkony, za které mu nenáleží a přiznána být neměla. Zejména byla neoprávněně přiznána náhrada nákladů řízení za„ předžalobní výzvu“, když podle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.„ poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu“. Dále má žalovaná výhrady proti přiznání náhrady nákladů řízení za„ 3 porady s klientem (žalobcem) přesahující 1 hodinu“, kdy uvedené náklady nepovažuje žalovaná za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a to právě s ohledem na to, že se okresní soud žádným způsobem nevypořádal s posouzením účelnosti takto vynaložených nákladů řízení (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3000/11). Žalovaná je přesvědčena, že náklady na 3 úkony právní služby spočívající v „ další poradě s klientem přesahující jednu hodinu“ nebyly vynaloženy účelně, neboť žalobce účelnost takto vynaložených nákladů neprokázal a soud prvního stupně současně při přiznání náhrady nákladů řízení účelnost vynaložení těchto nákladů řízení rovněž – v rozporu se shora citovaný nálezem Ústavního soudu – neposuzoval. 3. Žalobce se k odvolání vyjádřil a navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí v části dotčené podáním žalované jako věcně správného. Okresní soud postupoval zcela správně, když nákladovou položku sporu posoudil dle § 142 odst. 3 o. s. ř., což přesvědčivě zdůvodnil tím, že výše odškodnění závisela v daném typu sporu plně na úvaze soudu (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2412/10, ze dne 4. 4. 2011). Rovněž nesouhlasí s žalovanou, že si nesprávně vyúčtoval náklady právního zastoupení. Všechny prokázané porady advokáta s žalobcem byly účelně vynaložené, žalobce byl na těchto poradách informován o skutkovém i právním stavu probíhajícího řízení, možných návrzích na doplnění dokazování, přičemž porada advokáta s žalobcem zahrnovala i přípravu na jednotlivá soudní jednání, v rámci kterých žalobce tvrdil skutkové okolnosti a byl vyslechnut jako účastník řízení. 4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle ustanovení § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. toliko v části dotčené odvoláním žalovanou, tedy ve IV. výroku o nákladech řízení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné toliko částečně. O odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. 5. Předně je nutno zmínit, že předmětem řízení byly dva nároky, a to nárok na náhradu škody ve výši 5.200 Kč spočívající v uhrazení nákladů za zastoupení advokátem a dále nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300.000 Kč, přičemž při rozhodování o náhradě nákladů řízení se každá z těchto věcí považuje za samostatnou. U každé věci je proto třeba posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků, zda je dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. a kdo z účastníků má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které účastník současně vynaložil na více společně projednávaných sporů, je třeba rozdělit podle poměru výše jednotlivých nároků, tj. podle toho, jak se ta která ze společně projednávaných věcí podílela na vzniku těchto nákladů. 6. Okresní soud při svých úvahách z této skutečnosti nevycházel (viz bod 23. odůvodnění rozsudku). 7. Pokud bylo předmětem řízení zaplacení částky 5.200 Kč, byl žalobce s tímto svým nárokem zcela úspěšný, když tato částka mu byla přiznána, a proto má v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení ve vztahu k tomuto nároku. 8. Pokud bylo předmětem řízení zaplacení částky 300.000 Kč, byla žalobci z této částky přiznána pouze částka 30.000 Kč, avšak ve vztahu k tomuto nároku je třeba postupovat v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., jak správně uvádí žalobce ve vyjádření k odvolání s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, a přiznat žalobci rovněž plnou náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti s tímto nárokem, odvolací námitka žalované není důvodná. 9. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, což promítnuto do této věci znamená, že za tarifní hodnotu tohoto sporu je nutno považovat součet částky 5.200 Kč podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) a částky 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky, tj. částka 55.200 Kč. Podle § 7 bod 5 vyhlášky pak odměna advokáta za jeden úkon právní služby z takto stanovené tarifní hodnoty těchto dvou sporů činí 3.340 Kč. 10. Žalobci vznikly náklady řízení ve výši 33.120 Kč, když tato částka představuje 26.720 Kč odměna advokáta za 8 úkonů právní služby po 3.340 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis žaloby, 3. další porada s klientem dne 16. 2. 2022, 4. další porada s klientem dne 18. 4. 2022, 5. účast u jednání soudu dne 17. 2. 2022, 6. účast u jednání soudu dne 19. 4. 2022, 7., 8. účast u jednání soudu dne 16. 6. 2022, které přesahovalo dvě hodiny) hotové výdaje advokáta ve výši 2.400 Kč za 8 výše uvedených úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a zaplacený soudní poplatek 4.000 Kč. 11. Odvolací soud považuje za důvodnou odvolací námitku žalované ve vztahu k neúčelnosti nákladů řízení v souvislosti s předžalobní výzvou, a to s odkazem na znění § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. a dále ve vztahu k další poradě s klientem dne 15. 6. 2022, která předcházela jednání soudu dne 16. 6. 2022, u něhož byl dokončen výslech svědků, který započal u jednání dne 19. 4. 2022, odvolací soud nepovažuje tuto poradu s klientem za nezbytnou, neboť skutkový a právní stav věci byl k tomuto okamžiku nezměněn. Oproti tomu nepovažuje odvolací soud za důvodnou odvolací námitku žalované ve vztahu k další poradě s klientem dne 16. 2. 2022, která předcházela prvnímu jednání ve věci dne 17. 2. 2022, kdy bylo třeba probrat právně významné skutkové okolnosti, zejména v návaznosti na procesní obranu žalované, a také další poradu s klientem dne 18. 4. 2022, která předcházela jednání soudu dne 19. 4. 2022, kdy bylo třeba připravit se na výslech navržených svědků a probrat s klientem další průběh řízení v návaznosti na provedené dokazování. 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v o