57 CO 276/2021-59 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že výživné stanovené pro žalovaného naposledy rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 44 P a Nc 226/2013, 0 P 834/93-257 ze dne 26. 11. 2013 ve výši 2 000 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 9. 2020 zrušuje (odstavec I. výroku) a dále stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). 2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, kdy se domáhal zrušení rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že okresní soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť jej nezajímala životní situace žalovaného, ale jen a pouze délka a způsob jeho studia. Žalovaný tvrdil, že za jeho problémovým studiem nebyla jen jeho absence z důvodu jeho častých nemocí, ale převážně z důvodu péče o jeho matku a společně vedenou domácnost, kdy zdravotní stav matky je natolik závažný, že potřebuje k lékaři doprovod, není schopna bez problémů provádět běžné domácí práce a ani sama nakoupit. Žalovaný se tak snažil skloubit péči o matku, domácnost, studium a práci tak, aby byl schopen matku finančně podpořit stejně jako jeho sourozenci. Vzhledem k tomu, že si byl žalovaný vědom, že jeho studium není řádné, nežádal po otci po celou dobu navýšení výživného, a to i přesto, že jeho životní náklady na studium se každý rok navyšovaly. Žalovaný dále namítal, že matka je toho času invalidní, měla sice závažné zdravotní problémy již v době, kdy probíhalo řízení před soudem I. stupně, nicméně přiznání invalidního důchodu nastalo až po vydání rozhodnutí okresním soudem, přičemž tyto skutečnosti před okresním soudem neuváděl. Žalovaný předložil u odvolacího soudu hodnocení jeho studia na stávající střední škole, tj. zprávu [název školy] [anonymizována tři slova] ze dne 26. 1. 2022, tvrdil, že tato listina osvědčuje, že studuje bez absencí, že má dobrý prospěch a slušné vyhlídky na zdárné ukončení studia, dále předložil posudek o invaliditě své matky. 3. Žalobce nesouhlasil s odvolacími námitkami žalovaného, navrhoval, nechť je rozsudek okresního soudu jakožto věcně správný potvrzen, přičemž odkazoval na veškerá svá tvrzení, která uváděl před soudem I. stupně s tím, že pokud se nyní žalovaný musí starat o svou matku, takto sice žalobce akceptuje, ale musí si plnit svoje studijní povinnosti, není možné, aby nejdříve začal studovat a pak byl evidován na Úřadu práce a tato situace se neustále opakovala a žalobce pak musel stále platit výživné. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalovaného důvodné není. 5. Okresní soud z provedeného dokazování učinil správná a postačující skutková zjištění a tyto odvolací soud přejímá. Odvolací soud tak pro stručnost odkazuje na body 7.-14 rozsudku okresního soudu, přičemž z těchto zjištění okresní soud vyhodnotil skutkový stav uvedený v bodě 15. a 17. napadeného rozsudku, což platí zejména o tom, že naposledy byla upravena vyživovací povinnost žalobce k žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 44 P a Nc 226/2013, 0 P 834/93-257, který nabyl právní moci dne 5. 2. 2014, kdy byla žalobci stanovena s účinností od 1. 12. 2013 vyživovací povinnost k žalovanému v částce 2 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný se pokoušel od roku 2012 studovat střední školu, a to od září 2012 do června 2018 [název školy] [anonymizována tři slova] [obec] [část obce], kterou nedokončil pro tvrzené zdravotní důvody, které nikterak neprokázal, následně v září 2018 nastoupil na [název školy] [anonymizována tři slova], kterou ukončil v březnu 2019 s odůvodněním, že jím zvolený obor nesouhlasil s oborem z předchozí školy, což ovšem nelze považovat za odůvodněné ukončení studia. V mezidobí byl veden na Úřadu práce a pracoval u různých firem brigádní formou, v září 2019 pak nastoupil na [název školy] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], když byl k 1. 5. 2020 z tohoto studia byl vyloučen, závažný důvod pro ukončení studia opět nijak nedoložil, pouze tvrdil, že mu nebyla omluvena absence, ačkoliv on se ve škole omlouval. Tato tvrzení žalovaného byla vyvrácena zprávami jednotlivých škol, které si okresní soud vyžádal. Od září 2020 žalovaný nastoupil do 4. ročníku [název školy] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec], kde ukončil studium 30. 6. 2021, a to opět bez složení maturitní zkoušky, neboť nesložil opravnou zkoušku. V září 2021 byl žalovaný přijat na učební obor [název školy] [anonymizována tři slova]. Pokud se jedná o nové skutečnosti, které tvrdil žalovaný až v rámci odvolacích námitek, tj. že se do jeho problematického a opakovaného studia promítla okolnost, že jeho matka je osobou invalidní, která potřebuje výpomoc v péči o domácnost a i k běžným činnostem, pak vzhledem k tomu, že tyto skutečnosti existovaly (dle vlastního vyjádření žalovaného) již v průběhu řízení před soudem prvého stupně, přesto nebyly žalovaným před okresním soudem uplatněny, tudíž odvolací soud nebyl oprávněn k těmto novým tvrzením žalovaného přihlížet, a to s ohledem na § 205a o. s. ř., kdy se jedná o tzv.„ nepřípustné novoty“, neboť ve věcech, v nichž je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v § 205a o. s. ř., když tyto zde nenastaly, přičemž účastníci byli před soudem I. stupně řádně poučeni dle § 119a odst. 1 o. s. ř. 6. Dle ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalovaný nestudoval kontinuálně a řádně, neboť vždy přestupoval z jedné školy na druhou v posledním ročníku střední školy, který nedokončil. Vážné důvody k ukončení studia žalovaný nedoložil, tudíž nelze po žalobci požadovat, aby veškeré pokusy žalovaného o studium na střední škole hradil. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že k 1. 9. 2020 již nepochybně vyživovací povinnost žalobce k žalovaném ve smyslu ust. § 911 o. z. nesvědčila, přičemž dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zanikla dříve, a to již v březnu 2019, neboť žalovaný ukončil studium na [název školy] [anonymizována tři slova] s pouhým odůvodněním, že jeho nově zvolený obor nesouhlasí s oborem z předchozí školy; takovéto tvrzení (navíc ničím neosvědčené) nelze považovat za odůvodněné ukončení studia, přičemž za situace, kdy žalovaný dle vlastního vyjádření následně nastoupil do pracovního poměru k [právnická osoba], kde pracoval od května 2019 do července 2019, nelze než uzavřít, že tímto byla nepochybně osvědčena schopnost žalovaného se sám živit. Jestliže posléze žalovaný opět započal studovat, toto studium opětovně řádně neukončil a pak se tato situace ještě několikrát opakovala, nelze hovořit o tom, že by takovýmto způsobem studia byla vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému obnovena, neboť se u žalovaného nejedná o řádnou a racionální přípravu na budoucí povolání. Tyto závěry jsou plně v souladu s ustálenou soudní praxí, zejména s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14 ze dne 30. 9. 2014, který mimo jiné uvádí:„ Jakkoli platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které s ohledem na stupeň svého fyzického, psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svého rodiče a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole, nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osob pouze„ prodlužovala mládí.“ V konkrétním případě, kdy se nejedná o navazující studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání a zda se studující tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor.“ 8. Ze shora uvedených důvodů tedy odvolací soud za užití ust. § 219 o. s. ř. rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil, stejně jako rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. 9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn taktéž ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých měl procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení, kterých se však výslovně vzdal. Proto bylo o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.