57 CO 302/2022-496 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalobci a) a b) (dále jen„ žalobci“) mají ve společném jmění manželů nemovitosti, a to pozemky p. [číslo] oba nově určené oddělovacím geometrickým plánem, pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavební objekt [adresa], a pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavební objekt [adresa], vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [obec] (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům 455 170 Kč (výrok II), jinak žalobu co do částky 187 830 Kč zamítl (III). Konečně žalovanému uložil povinnost nahradit náklady řízení jak žalobcům, zaplacením částky 420 786,97 Kč (výrok IV), tak státu, zaplacením částky 7 391 Kč (výrok V). 2. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že účastníci uzavřeli formou notářského zápisu dne [datum] darovací smlouvu, na základě které darovali žalovanému výše specifikované nemovitosti, přičemž dar pro nevděk odvolali [datum] a [datum], a to i pro fyzické napadení žalobkyně a), v souvislosti se sporem o vozidlo a vydání klíčů, a žalobce b), dne [datum], žalovaným. Z obou útoků byl následně žalovaný uznán vinným ať již v přestupkovém řízení, nebo trestním řízení. 3. Zjištěný skutkový stav podřadil pod § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a dospěl k závěru, že v posuzované věci byly splněny předpoklady pro vrácení daru, protože chování žalovaného, jakožto obdarovaného, který fyzicky napadl své rodiče (dárce), je hluboce rozporné s dobrými mravy, což nelze omluvit ani předcházejícími spory mezi účastníky. Vzhledem k tomu, že v mezidobí byly pozemky zastavěny, tedy byly„ několikanásobně zhodnoceny“, nelze je žalobcům vydat, potažmo určit jejich vlastnictví. Žalobci mají nárok jen na vrácení obohacení, které se obdarovanému darem dostalo a protože obvyklá cena těchto pozemků činí 455 170 Kč, bylo žalobě, jde-li o eventuální petit, vyhověno pouze v tomto rozsahu. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Rozsudek soudu prvního stupně napadl ve výrocích II, IV a V. Nesouhlasil s posouzením vytýkaného jednání jako hrubě odporujícího dobrým mravům. Soudu prvního stupně vytkl, že jednání posuzoval izolovaně a nezasadil je do kontextu konfliktních a rozvrácených rodinných vztahů účastníků, když vytýkaným jednáním žalovaný pouze reagoval na situaci, kterou vyvolal jednotlivě každý z žalobců. Dodal, že byť o tomto jednání bylo pravomocně rozhodnuto jak v přestupkovém, tak v trestním řízení, a to v neprospěch žalovaného, není soud posouzením, zda toto jednání hrubě odporuje dobrým mravům vázán (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, nebo ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Dále brojil proti ve výši přiznané náhrady nákladů řízení, poukazuje na částečný neúspěch žalobců. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. 5. Žalobci se ve vyjádření k odvolání jak se skutkovou, tak s právní stránkou napadeného rozsudku ztotožnili, přičemž zdůraznili následky, které žalovaný zejména žalobci b) způsobil a dále předestřeli argumentaci stranící závěru, že jim náleží plná náhrada nákladů řízení. Proto navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrzen. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Žalobci se primárním petitem domáhali určení vlastnictví nemovitostí specifikovaných výše, eventuálním petitem zaplacení 643 000 Kč, na základě tvrzení o odvolání daru ze dne [datum], potažmo ze dne [datum], který žalovanému darovali smlouvou ze dne [datum], a to i pro skutky spočívající v jejich fyzické inzultaci žalovaným. 8. Procesní obrana žalovaného, v rozsahu odvolacího přezkumu, byla vybudována na argumentu, který následně uplatnil v odvolání, na něž se pro stručnost odkazuje (viz bod 4 odůvodnění). 9. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nikterak neprotiví, pokud se odvolací soud k správnosti skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně„ pouze“ přihlásí (připojí) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 22 Cdo 355/2022, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14). 10. Odvolací soud tak tomu může v posuzované věci učinit, a to nejen v případě skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou správná, nýbrž i v případě právního posouzení, jde-li o právní závěry relevantní z hlediska rozsahu odvolacího přezkumu. 11. Soud prvního stupně (sám) posuzoval, zda vytýkané jednání je v hrubém rozporu s dobrými mravy, poznámka žalovaného o (ne) vázanosti je proto obsolentní, a tento závěr je správný. 12. Odvolací soud k tomu může dodat, že pojem dobrých mravů činí z § 630 obč. zák. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Porušení dobrých mravů ve smyslu § 630 obč. zák. je nutné posuzovat jednak z hlediska intenzity, ale i z hlediska četnosti závadového jednání obdarovaného. 13. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že vymezení hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je vždy věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata § 630 obč. zák., se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně, nelze ji„ objektivizovat“. Taktéž již dříve Nejvyšší soud vyložil pojem„ rozpor s dobrými mravy“ a opakovaně se vyjádřil obecně k aplikovatelnosti § 630 obč. zák. Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi (např. nevděk obdarovaného, nedostatek jeho pozornosti vůči dárci), totiž naplňuje znaky § 630 obč. zák.; musí jít o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod., tedy o kvalifikované porušení morálních pravidel, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozsudky ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1708/2000, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/1998, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 187/2019, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4112/2019, nebo usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5141/2016). Řečeno jinak, nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném. 14. Soud prvního stupně v posuzovaném případě závěrům vyplývajícím z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu dostál. Žalovaný dezinterpretuje napadené rozhodnutí, má-li za to, že vytýkané jednání soud nehodnotil v relevantním kontextu. Naopak. Soud prvního stupně se důsledně zabýval všemi pro věc rozhodnými okolnostmi daného případu a neopomenul zohlednit konfliktní rodinné vztahy. Odvolací soud se může se soudem prvního stupně ztotožnit v závěru, že fyzickou inzultaci rodičů (dárců) nelze ospravedlnit ani konfliktními rodinnými vztahy a takovéto jednání je vskutku v hrubém rozporu s dobrými mravy. 15. Protože napadený rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku II a V, na jehož zdůvodnění lze odkázat, věcně správný, byl v tomto rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrzen. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Přestože úspěch žalobců byl částečný, byla jim přiznána plná náhrada účelně vynaložených nákladů, neboť rozh