71 CO 230/2022-341 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného k podpisu smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres], a to ve výroku konkrétně uvedenou smlouvou (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 7 538 Kč (výrok II.). Rozsudek odůvodnil skutkovým zjištěním, že Pozemkový úřad [územní celek] nevydal žalobci nemovitosti specifikované v jeho rozhodnutí ze dne 20. 2. 1995 zn. PÚ [číslo], které nabylo právní moci dne 20. 3. 1995. Předmětné pozemky jsou totiž zastavěny. Nelze tedy vydat pozemky o celkové výměře 140 594 m2. Pozemkový úřad rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/91 o půdě a uvedené oprávněné osobě pak nevydal uvedené pozemky s tím, že tyto pozemky nelze dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) vydat oprávněné osobě a této bude poskytnut náhradní pozemek dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona, popř. náhrada dle § 16, a to na základě výzvy oprávněné osoby k vydání náhrady dle § 16 odst. 3 zákona. Dále okresní soud vyšel ze zjištění, že smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené dne 2. 11. 2000 mezi žalobcem jako postupitelem a [titul] [jméno] [příjmení] jako postupníkem žalobce postoupil restituční nárok dle rozhodnutí PÚ [číslo] ze dne 20. 2. 1995, tj. nárok na bezúplatný převod jiných pozemků za pozemky nevydané, který je ve smlouvě podrobně specifikován a vyčíslen znalcem v celkové ceně 1 434 058,80 Kč, a to za pozemky nevydané ve výši 200 000 Kč. Dále vyšel ze zjištění, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2000 mezi žalobcem jako postupitelem a [titul] [jméno] [příjmení] jako postupníkem (obsahově totožné se smlouvou ze dne 2. 11. 2000) žalobce následně, ze stejného restitučního nároku v celkové výši 1 434 058,80 Kč, postoupil zbývající část tohoto nároku na bezúplatný převod jiných pozemků za pozemky nevydané, a to ve výši 1 234 058,80 Kč, [titul] [jméno] [příjmení]. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že žalobce postoupil celý svůj nárok (byť možná špatně oceněný) dvěma postupníkům a není tedy ve věci aktivně legitimován, neboť celý nárok včetně nároku na přecenění přešel na nabyvatele pohledávky. Okresní soud poukázal např. na právní závěry Nejvyššího soudu ČR z rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2844/2017 ze dne 28. 11. 2017. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že postupník může postoupit i část pohledávky. Žalobce postoupil pouze část pohledávky v hodnotě 1 434 058,80 Kč. Nikdy nehodlal postoupit celou pohledávku v hodnotě 35 148 500 Kč. Žalobce postoupil pouze část pohledávky, která byla celá nesprávně žalovanou oceněna pouze částkou 1 434 058,80 Kč. Žalobce tak postoupil část pohledávky ve výši 200 000 Kč a 1 234 058,80 Kč, nikoli však zbytek pohledávky, jejíž přecenění žádal. Ještě před postoupením požádal dopisem z 9. 3. 2000 o přecenění nároku, tedy v době postoupení části nároku měl za to, že jeho nárok je nesprávně oceněn. Postoupil tedy pouze část pohledávky, jež nebyla ze strany povinného sporná. Proto nemohla ani přejít práva, která v době postoupení pohledávky s ní nebyla spojená. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2428/2020 potvrdil závěry nižších soudů v tom duchu, že o výši nároku povinný jednostranně nerozhoduje, ale pouze jej eviduje. Proto lze postoupit i jen část pohledávky uvedené ve smlouvě o postoupení pohledávky. Nárok na přecenění pak přechází jen tehdy, je-li postoupen celý nárok a na jeden subjekt. Není rovněž ani pravdou, že by žalobce o přecenění žádal až v roce 2021 a tím dokládal svou vůli k postoupení celého nároku. Žalobce o nárok aktivně usiloval, usiloval o náhradní pozemky, a žádal o jeho přecenění, což žalovaná odmítla učinit s poukazem na jeho chybné ocenění nároku jako zemědělských pozemků. Naopak tedy žalovaná byla při vyřizování nároku žalobce liknavá tím, že odmítala a odmítá správné ocenění nároku, čím znemožnila řádnou účast žalobce ve veřejných nabídkách k převodu náhradních pozemků (k tomu ustálená judikatura Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 293/2022, 28 Cdo 999/2021, 28 Cdo 1276/2021, 28 Cdo 550/2021, 28 Cdo 2429/2020, 28 Cdo 1167/2020, 28 Cdo 1007/2020). K otázce menší přísnosti při posuzování aktivity oprávněné osoby a jejích předchůdců např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2021 sp. zn. I. ÚS 3039/20. Nárok žalobce existoval ve výši 35 148 500 Kč a není podstatné, že jej povinný eviduje v nesprávné výši. Žalobce je tedy stále věřitelem pohledávky ve výši 33 714 441,20 Kč Okresní soud rovněž nesprávně neprovedl pro výklad smluv o postoupení pohledávky výslech žalobce a vyšel z jeho výpovědi ve zcela jiném soudním řízení, obdobně nevyslechl navržené svědky a vyšel z jejich výpovědi v jiném řízení, čímž zatížil řízení vadou, která má za následek nesprávnost napadeného rozsudku. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku, aby žalobě bylo vyhověno. 3. Žalovaná se vyjádřila tak, že žalobce od roku 1995 do března 2021 nevyvinul žádnou aktivitu k přecenění jeho nároku, neúčastnil se žádných veřejných nabídek, žaloba nemůže být tedy z tohoto důvodu po právu. Tvrzení žalobce o postoupení pouze části nároku je účelové. Nárok na přecenění přechází spolu s postoupenou pohledávkou. 4. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje. 6. Pokud jde o právní závěry, dle judikatury nárok na náhradu podle zákona o půdě č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku je postupitelný (Ustanovení § 33a zákona o půdě je tak ve vztahu speciality k obecným ustanovením o postoupení pohledávky zakotvených v obč. zák., a jelikož zákon o půdě neobsahuje podrobnější úpravu postoupení, pouze umožňuje postoupení nároku na náhradu dle tohoto zákona, užijí se pro posouzení dalších náležitostí postoupení nároku ustanovení obč. zák. - usnesení Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 9. ledna 2013, 28 Cdo 2836/2012). Postoupit je možno i část nároku, kdy problémy v zásadě nečiní vymezení postupované části odkazem na výměru nevydaných pozemků. Například ve věci projednávané Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 28 Cdo 2344/2013 bylo z původně nevydaného pozemku o výměře 4 494 m2 postoupeno jen 3 954 m2. V tomto postoupeném rozsahu shledaly obecné soudy nárok za postoupený na žalobce a v této výměře shledaly, že má žalobce jakožto postupník nárok na přecenění pozemku jako stavebního a přiznaly mu peněžitou náhradu odpovídající ocenění jako stavebního pozemku. Ve věci sp. zn. 28 Cdo 2836/2012 byla postupovaná část vymezena korunami a nárok byl nejprve celý postoupen podle oceněné výše 97 418 Kč a posléze vrácen postupiteli v částce 418 Kč. Zde obecné soudy rovněž dospěly k závěru, že co do částky 97 000 Kč byl nárok postoupen a žalobkyni zůstal nárok jen do částky 418 Kč, který ale prekludoval. Nemá tedy v důsledku postoupení části nároku ani nárok na přecenění. Žalobkyni nezůstal nárok v tvrzené výši 11 599 150 Kč, který žalobkyně dovozovala po přecenění a který dle tvrzení žalobkyni zůstal. Tedy nárok na přecenění přešel v postoupené části na postupitele. Nejvyšší soud pak uzavřel, že Postoupením pohledávky podle ustanovení § 33a odst. 1 zákona o půdě přitom dochází ke změně závazku na straně věřitele. Jde o singulární sukcesi, při níž nedochází ke změně obsahu závazku, rozsahu ani obsahu povinností dlužníka; pouze se mění subjekt na straně věřitele, který plně vstupuje do práva původního věřitele. Postoupením pohledávky tedy přechází na postupníka pohledávka včetně příslušenství a veškerých práv s ní spojených; na druhé straně však na nového věřitele nemohou přejít ta práva, která s pohledávkou původního věřitele spojena nebyla. 7. Dále ještě nutno dodat, že posouzení, zda byl postoupen nárok celý či jeho část, je otázky výkladu každé jednotlivé smlouvy o postoupení. Vzhledem k datu uzavření postupních smluv 2. 11. 2000 a 11. 12. 2000, je nutno tyto smlouvy vykládat správně, jak učinil okresní soud dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. přechodných ustanovení občanského zákoníku podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku platného v době uzavření smluv. Podle tohoto ustanovení se slovy vyjádřený právní úkon vykládá podle jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s j