71 CO 271/2020-286 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným mezitímním rozsudkem okresní soud vyslovil, že žalobou uplatněný nárok je co do základu dán s tím, že rozhodnutí o výši nároku, jakož i o nákladech řízení, se zůstavuje rozsudku konečnému. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne [datum] došlo ke zranění žalobce, který jel na lyžích, při kolizi se žalovaným, který jel na snowboardu, a to na sjezdovce [číslo] lyžařského střediska [středisko]. Ke kolizi došlo za jasného počasí, nicméně za silného provozu na sjezdovce. Žalobce byl transportován vrtulníkem na oddělení úrazové chirurgie Všeobecné nemocnice v [město] [anonymizováno] [příjmení] s předběžnou diagnózou [diagnóza] [anonymizováno 5 slov]. V nemocnici byl hospitalizován do [datum] a operován. Po transportu domů pokračoval žalobce v léčení v [nemocnice] [anonymizováno] [obec] a ve [nemocnice] [anonymizována tři slova]. Ke kolizi účastníků došlo v momentě, když žalobce na pravém okraji sjezdovky začínal levý oblouk a žalovaný do něj narazil zezadu z vnější strany. Tedy náraz šel na bérec v jeho horní pravé části, tj. těsně pod kolenní kloub, mírně zezadu. Náraz přišel na začátku levého oblouku, tzn. musel přijít zprava šikmo, mohl přijít po vrstevnici nebo také více trochu seshora. Tato varianta mechanismu vzniku zranění žalobce je nejpravděpodobnější z důvodu jasnějšího průběhu lomu a časové souslednosti při tom silovém působení a z toho důvodu, že náraz šel mírně zezadu. V přímém důsledku nárazu pod kolenní kloub zprava zezadu praskly obě kosti. V důsledku setrvačných sil pak došlo ještě k fraktuře holenní kosti v oblasti střední vzdálenosti mezi kotníkem a kolenem. K nárazu došlo v uvedené výšce buď z toho důvodu, že žalovaný jel mimo sjezdovku, tedy po neupravené části, kde různé nerovnosti a zmrazky, které jsou tvrdší a měkčí, tak prkno vychylují i směrem nahoru. Pokud tedy snowboardista jede neupraveným terénem a prkno se nadnese v důsledku terénní vlny, tak může ještě jeden nebo dva metry už na upravené sjezdovce někoho zranit ve vyšší výšce než by to odpovídalo normálnímu stoji. Nebo snowboardista, když zahlídne překážku, tak většinou se snaží nějakým způsobem se vyhnout tomu nárazu, může se i zaklonit a strčí prkno před sebe. Takže ho nadzvedne a tím chrání víc sebe přirozeně, což mu nelze vyčítat, ale prkno nadzvedne a pak tím prknem narazí do nějaké výšky, která je výš, než je povrch svahu. Žalobce začal levý oblouk zhruba 2 metry od pravého kraje sjezdovky. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce však jakékoliv nároky žalobce na náhradu škody odmítl. 3. Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní dospěl k závěru, že základ nároku je dán a rozhodl mezitímním rozsudkem. Okresní soud věc posoudil dle § 2900 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) s tím, že žalovaný porušil obecnou prevenční povinnost zakotvenou v citovaném ustanovení § 2900 občanského zákoníku, když porušil pravidla FIS (Mezinárodní lyžařské federace) upravující chování lyžařů (potažmo snowboardistů) na sjezdovce. Konkrétně žalovaný nedbal pravidla č. 3 (volba jízdní stopy), které uvádí, že:„ Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním“, případně pravidlo č. 5 (vjíždění a rozjíždění), dle kterého:“ Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní“. 4. Okresní soud pak dovodil, že v přímé souvislosti s porušením minimálně jednoho z těchto pravidel došlo u žalobce ke škodě na zdraví, za což nese tudíž odpovědnost žalovaný. Jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru sport, odvětví biomechanika, vzhledem k charakteru zranění, které žalobce utrpěl, je zřejmé, že žalobce byl vystaven prudkému nárazu jdoucímu zprava, zezadu těsně pod koleno. V důsledku tohoto nárazu došlo v místě nárazu ke zlomenině kosti lýtkové i holenní a pak k další zlomenině holenní kosti ve střední vzdálenosti mezi kotníkem a kolenem. Okresní soud pak uzavřel, že to byl žalovaný, který nedával pozor na provoz před sebou a byl to on, kdo zezadu, zprava narazil do žalobce a tím porušil pravidlo č. 3 FIS. Za pravděpodobnou možnost pak okresní soud považoval to, že žalovaný se při rozjíždění či vjezdu na sjezdovku dostatečně nerozhlédl, aby zkontroloval, zda shora po sjezdovce někdo nepřijíždí a zda má tedy volno ke vjezdu na trať. Tato možnost je o to pravděpodobnější, že snowboardisté při přerušení jízdy sedí na sjezdovce a mají tudíž omezený přehled o dění na sjezdovce. Skutečnost, zda žalovaný se teprve rozjížděl a vjížděl na sjezdovku nebo již po nějakou dobu v jízdě pokračoval, není podstatná. V každém případě žalovaný jedno ze základních pravidel chování na sjezdovce porušil, což se stává především začátečníkům, jenž tyto návyky nemají zautomatizované. Zjištění znalce vyloučily všechny, byť i jen modelové situace, kdy by k předmětné kolizi došlo vinou žalobce, kdy by tedy žalobce porušil nějaké pravidlo FIS, včetně tvrzení žalovaného, že naopak žalobce vrazil do něj. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný nevěnujíce dostatečnou pozornost pohybu ostatních lyžařů či snowboardistů po sjezdovce tím porušil závazná pravidla pro tento sport, tedy porušil svou prevenční povinnost a v příčinné souvislosti s tím utrpěl žalobce zranění, tedy škodu na zdraví, za kterou proto žalovaný odpovídá. 5. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, tak, že žalobu zamítne. V odvolání žalovaný namítal, že v řízení nebylo prokázáno, že to byl žalovaný, kdo je odpovědný za zranění žalobce. Okresní soud zcela pominul tvrzení žalovaného a z důkazů provedených na návrh strany žalované neučil žádná významná zjištění. Tyto důkazy pak ani ve vazbě na výpověď svědka [příjmení] nijak nehodnotil. Okresní soud své rozhodnutí postavil na závěrech znaleckého soudku UK a svědka [příjmení], aniž se rozpory ve výpovědi tohoto svědka zabýval. Pokud se jedná o znalecký posudek zdůraznil, že znalecký ústav poukázal na to, že nemá dostatek informací k provedení biomechanické analýzy a není možné sestavit ucelený obraz celé události. Znalec přitom neposuzoval, jak ke srážce došlo, nýbrž pouze možné mechanismy vzniku poranění žalobce. Jinak řečeno, znalec neposuzoval to, co samotné srážce předcházelo. I pokud by zranění žalobce vzniklo nárazem žalovaného do pravé nohy, v žádném případě to neznamená, že za náraz nese odpovědnost žalovaný, když nebylo prokázáno, jaký byl pohyb účastníků před střetem, a tedy kdo svou jízdou porušil určitou povinnost. Znalec ve svém posudku zmínil i další variantu, avšak okresní soud tuto variantu pomíjí a tváří se jako by znalec přijal jednoznačný závěr. Dále poukázal na to, že žalovaný se na sjezdovce pohyboval pomalou rychlostí, což variantu, kterou přijal okresní soud, vylučuje. 6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že okresní soud správně vyšel ze znaleckého posudku, který přisvědčil tvrzení strany žalující. V řízení bylo nepochybně zjištěno, že náraz do horní části pravé nohy žalobce (těsně pod koleno) přišel na začátku levého oblouku šikmo zprava mírně zezadu a byl takové intensity, že předmětné bércové kosti žalobce nevydržely. Byl to tedy žalovaný, který nedával pozor na provoz před sebou a byl to on, který zezadu zprava narazil do žalobce. 7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 8. Skutkový stav tak, jak byl zjištěn okresním soudem, byl doplněn o zjištění plynoucích z vlastního dokazování odvolacího soudu, když okresní soud z důkazů navržených a provedených k návrhu žalovaného neučinil žádná zjištění. Proto odvolací soud přistoupil k zopakování dokazování a zjistil: - Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že k události došlo dne [datum] na [lyžařské středisko] někdy odpoledne, spíše později, už nesvítilo slunce, ale byla pořád dobrá viditelnost. Sjezdovka byla rozježděná, ale pořád dobře sjízdná. V roce 2014 žalovaný na snowboardu jezdil 3 - 4 roky a byl zdatný snowboardista, on začínal, stejně jako mamka s lyžemi, zatímco otec byl pokročilý lyžař. Na sjezdovce jezdili buď on s žalovaným, protože oba měli snowboard a mamka s taťkou na lyžích, anebo jezdili všichni 4, a to vždycky tak, že ti zkušenější poodjeli a počkali na ty další. V žádném případě jsme nikdy nevyjeli mimo sjezdovku. V uvedený den byli na sjezdovce spolu. [příjmení] s žalovaným a otcem stáli na levé straně sjezdovky a žalovaný se rozhodl, že sjede kousek níž a počká na svědka na pravé straně. Žalovaný ho na pravé straně čekal proto, že svědek začínal a netroufl by si jet dolů. Žalovaný snowboard ovládal už dobře. Neviděl, jak žalovaný jede, protože se sám připravoval na vlastní jízdu, ale když se rozjel (plužil traverzem skrz sjezdovku), viděl, jak žalovaný sedí na sjezdovce na zadku a že žalobce klouže na břiše pod ním. Jednu lyži měl odepnutou, žalovaný měl snow