71 CO 67/2022-69 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 151 662 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 140 000 Kč za dobu od 15. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, v celém rozsahu zamítl a dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 5. 4. 2013 zahájila Policie ČR pod [číslo jednací] úkony trestního řízení a dne 4. 10. 2013 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci vydávání se na úřadě za jinou osobu při žádosti vydání cestovního dokladu, čehož se měl dopustit žalobce. Toto bylo zrušeno usnesením státního zastupitelství Okresního státního zastupitelství v [obec] a dne 13. 1. 2014 byly nově zahájeny úkony trestního řízení ve věci žalobce, který se měl dopustit přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření. Věc u Okresního soudu v Ostravě probíhala pod sp. zn. [spisová značka], a to proti 3 obžalovaným [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ve věci prvních dvou jmenovaných bylo již pravomocně rozhodnuto a věc žalobce byla vyloučena k samostatnému projednání pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci žalobce bylo Okresním soudem v Ostravě již 3x rozhodnuto, když 2x byla věc krajským soudem zrušena a vrácena soudu I. stupně. Žalobce byl v pořadí druhém a třetím rozsudku okresního soudu odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 roků a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. V prvním odsuzujícím rozsudku byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 10 měsíců a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti. Proti v pořadí 3. odsuzujícímu rozsudku podal žalobce odvolání a věc dosud není pravomocně skončena. Žalobce přípisem z 14. 10. 2020 uplatnil nárok na náhradu škody u žalované, která plnění odmítla. 3. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1, §§ 13 - 15 zák. č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce, který je ve věci aktivně legitimován, se domáhá nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, když v současné době jeho trestní řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a dosud není skončeno a bylo zahájeno dnem 10. 12. 2014. Pasivní legitimace žalované je rovněž dána § 6 citovaného zákona. Žalobce rovněž splnil podmínku uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného orgánu, přičemž žalovaná plnění odmítla. Okresní soud však žalobě nevyhověl s poukazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2310/2012, ze kterých plyne, že sice přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí a § 22 odst. 1 věta třetí, nebylo doposud pravomocně skončeno, je-li zjevné, že jeho dosavadní délka je nepřiměřená a k porušení práva tak došlo, avšak jiná forma náhrady může být přiznána i v samotném trestním řízení, a to v podobě zmírnění ukládaného trestu, to je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V současné době byl žalobce 3x uznán vinným, přičemž v posledních dvou rozsudcích prvoinstančního soudu mu byl uložen shodný trest, tedy nelze dojít k závěru, že by byla v posledním případě zohledněna délka řízení. Jelikož však věc bude projednána opětně krajským soudem, nelze předjímat, zda v případě shledání žalobce vinným bude zohledněna při stanovení délky a způsobu trestu okolnost délky řízení. To samozřejmě v případě, že žalobce bude uznán vinným. V případě, že žalobce uznán vinným nebude, je otázka délky řízení opětně k projednání v nalézacím řízení. I kdyby žalobce byl uznán vinným, nelze vyloučit nalézací řízení i v tomto případě. Soud tedy uzavírá, že žaloba byla podána předčasně a aniž by se soud zabýval otázkou výše odškodnění, byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu se závazným právním názorem, že žaloba předčasná není. Žalobce namítal, že trestní soud může provést kompenzaci délky řízení uložením mírnějšího trestu, to však neznamená, že nejprve musí skončit trestní řízení a teprve potom pro případ, že trestní soud kompenzaci neprovede, se lze domáhat zadostiučinění u civilního soudu. Jinak řečeno, pokud trestní soud kompenzaci uložením mírnějšího trestu neprovedl, nic nebrání tomu, aby kompenzaci přiznal civilní soud. Takto přiznána forma odškodnění pak bude více méně vylučovat přiznání jiné formy v jiném řízení. Dále poukázal na to, že v posledním odsuzujícím rozsudku trestní soud žádnou kompenzaci neprovedl, přičemž mu uložil podmíněný trest odnětí svobody v délce trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let a trest zákazu činnosti. Protože si státní zástupce odvolání nepodal, při takto nízkém trestu odvolací soud v podstatě nemá ani prostor k tomu, aby mu nepřiměřenu délku kompenzoval adekvátním snížením trestu. 5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že považuje rozsudek okresního soudu za věcně správný a v souladu s ustálenou judikaturou. Trestní stíhání není dosud skončeno a nelze předjímat, jakým způsobem bude ukončeno. 6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. 8. Správně zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud z pohledu zák. č. 82/98 Sb. Odvolací soud s tímto právním posouzením věci souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje. 9. K odvolacím námitkám žalobce lze uvést, že rozhodnutí okresního soudu vychází ze stávající judikatury, a to např. z rozsudku NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2310/2012, kde NS ČR vyslovil, že v případě dosud neskončeného trestního řízení nemůže soud rozhodující v občanském soudním řízení zpravidla spravedlivě určit vhodnou formu nápravy podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., tj. buď samotné konstatování porušení práva, nebo finanční kompenzaci v penězích, neboť dosud není postaveno na jisto, zda poškozenému nebude jiná forma kompenzace poskytnuta v samotném trestním řízení. Zmírnění ukládaného trestu má přednost před finanční kompenzací, kterou lze uložit v řízení o náhradě škody (újmy). 10. Ve světle tohoto rozhodnutí je rozsudek okresního soudu zcela věcně správný. Pokud se týká odvolacích námitek, tyto shledal odvolací soud jako irelevantní. V posuzovaném případě trestní řízení započalo 10. 12. 2014 a dosud není skončeno. U tak výrazné doby trestního řízení lze předpokládat, že najde odraz v případném rozhodnutí o vině a trestu. 11. Z tohoto důvodu odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní. 12. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesního úspěchu žalované. Té byly na nákladech odvolacího řízení přiznány tři paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu k jednání a účast u jednání soudu, tj. celkem 900 Kč.