71 CO 78/2022-185 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu na zaplacení částky 76.228 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 1. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35.998 Kč zamítl a zavázal žalobce nahradit náklady řízení žalované 1) ve výši 5.419 Kč a žalované 2) 6.580 Kč. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že [příjmení] [příjmení], jako zaměstnanec žalované 1) na pozici specialista prodeje produktů, poskytoval jako zaměstnanec [právnická osoba] nejenom služby [právnická osoba], ale také služby [právnická osoba] a dalších partnerů, tedy finanční služby, které poskytuje [právnická osoba] pro své partnery, a to na základě uzavřené smlouvy, kterou má uzavřenou [právnická osoba] s [právnická osoba] Tyto služby poskytoval i právnímu předchůdci žalobce. Na této pozici specialisty produktů [příjmení] [příjmení] pod různými záminkami převodů, ať již správy účtu, či převodu na penzijní spoření nebo červené konto, na místo účtu právního předchůdce žalobce celkem ve 4 případech uvedl svůj soukromý účet, a to zcela bez vědomí žalobce a proti jeho vůli, na tento účet si zaslal finanční prostředky původního žalobce v celkové výši 110.000 Kč (20.000 Kč + 30.000 Kč + 50.000 Kč + 10.000 Kč). Tyto peněžní operace byly právním předchůdcem žalobce autorizovány. Za toto jednání byl [příjmení] [příjmení] trestně stíhán a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 2020, č. j. [číslo jednací]. Žalované se o nestandardním jednání [jméno] [příjmení] se dozvěděly nejdříve dne 20. 4. 2017, přičemž k převodu finančních prostředků právního předchůdce žalobce na účet [jméno] [příjmení] docházelo v období od 18. 11. 2013 do 13. 4. 2017, kdy došlo k poslednímu převodu. 3. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl okresní soud k závěru, že žaloba není důvodná. [příjmení] [příjmení] jednal s cílem bezdůvodně se obohatit, tedy tímto postupem sledoval výlučně vlastní zájmy, a svého postavení u žalované 1) zneužil. Nejednalo se o žádné nevědomé pochybení ze strany [jméno] [příjmení], které by právnímu předchůdci žalobce způsobilo škodu, ale cílené jednání, jehož účelem bylo získání finančních prostředků od žalobce, tedy tzv. exces. Jedná-li se o exces, pak žalovaná 1) za škodu způsobenou zaměstnancem neodpovídá. Žalovaná 1) tedy není odpovědná za to, že [příjmení] [příjmení] předmětné finanční prostředky právního předchůdce žalobce převedl z jeho účtu a použil pro svoji potřebu. Okresní soud současně neshledal odpovědnost žalované 2) za způsobenou škodu. Žalovaná 2) neporušila jakékoliv právní povinnosti, včetně prevenční, když neměla možnost jakkoliv rozpoznat protiprávnost jednání ze strany [jméno] [příjmení]. Navíc žalovaná 2) byla ve smluvním vztahu s žalovanou 1), nikoliv přímo s [jméno] [příjmení]. V daném případě žalovaná 2) postupovala přesně tak, jak měla, když vyžadovala autorizaci těchto platebních operací, kterou provedl právní předchůdce žalobce. Vzhledem k tomu, že se žalované dozvěděly o protiprávním jednání [jméno] [příjmení] až dne 20. 4. 2017 a k peněžním převodům došlo před tímto datem, neporušily ani ve vztahu k právnímu předchůdci žalobce svou prevenční povinnost. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce a domáhal se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. Okresnímu soudu vytýkal, že klient když prozradil své přihlašovací údaje k účtu, jednal v omylu, který druhá strana vyvolala, a proto se k takovému jednání dle § 583 a § 584/2 o. z. nepřihlíží. Žalované porušily svou prevenční povinnost, když zaměstnaly [jméno] [příjmení] pro práci s penězi cizích lidí, který byl v insolvenci. Pan [příjmení] nebyl čistý, jak se hájí u žalované, neboť v insolvenčním rejstříku byl veden ještě 5 let po skončení insolvence. O insolvencích žalované věděly, když žalovaná 1) prováděla srážky a žalovaná 2) přihlásila do IŘ svou pohledávku. Žalovaná 2) zatajila podstatnou část trestné činnosti [jméno] [příjmení], kdy skutečná škoda je daleko vyšší. Dále poukazuje na předpisy poskytování služeb, ze kterých plyne, že je nutno ohleduplně jednat se staršími lidmi. Dále poukazuje na to, že peníze byly ve vlastnictví banky, a proto žalované měly vstoupit do řízení jako poškozené, když klientovi přísluší pouze právo na vyplácení peněz. Proto to byla banka, která byla okradena, ta měla vystupovat jako poškozená v trestním řízení. Pokud se jedná o exces, je nutno zdůraznit, že exces neznamená, že by odpovědnost zaměstnavatele byla vyloučena, neboť tuto odpovědnost nelze vyloučit tam, kde je exces spojen úzce s pracovními povinnostmi. Zde byl exces provázán s pracovní činností velmi úzce, když za 8 let nikdo, tedy ani klienti ani nadřízení [příjmení], tento exces nepostřehli. Pokud se okresní soud zabývá promlčením, je nutno zdůraznit, že se jedná o úmyslnou trestnou činnost, promlčecí lhůta běží 10 let a začne běžet, až se poškozený dozví, kdy mu škoda vznikla a kdo za ni odpovídá. Avšak klienti byli žalovanými mylně poučováni o tom, že oni jsou právě poškození a takto je poučovala policie i soudy. Po klientech nelze požadovat, aby rozpoznali, že poškozené jsou právě žalované. 5. Žalovaná 1) ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že pro výkon povolání p. [příjmení] neexistovalo žádné zákonné omezení. Pokud se jedná o předpisy na ochranu spotřebitele, pak je nutno poukázat, že se v těchto případech jedná o závazky ze smlouvy. Zde je však žalován závazek z deliktu. K excesu se vyjádřil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 25 Cdo 1698/2022. Žalovaná 1) plnila panu [příjmení], když bylo plněno na základě rozhodnutí soudu s tím, že bylo u žalované 1) shledáno porušení prevenční povinnosti. V tom se případ pana [příjmení] odlišuje od tohoto případu, kdy k převodům docházelo před datem, kdy se poprvé mohla žalovaná 1) dozvědět o jednání [jméno] [příjmení]. Dále poukazuje na to, že otec žalobce vypovídal v trestním řízení, že řádně dostával výpisy z účtů a muselo mu být tak známo, že k převodům docházelo. 6. Žalovaná 2) ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že okresní soud náležitě zjistil skutkový stav, který správně právně vyargumentoval. Žalovaná neporušila žádnou svou povinnost, a to ani prevenční, když platby byly autorizovány za pomocí bezpečnostních prvků. 7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení, když odvolací soud zamítl důkazy výpisy z účtu, neboť byť by mohly mít souvislost s trestnou činností [jméno] [příjmení], s touto konkrétní věcí nesouvisí. 9. Správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správná právní ustanovení. Odvolací soud s tímto právním posouzením věci souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje. 10. Pokud se jedná o vlastní odvolací námitky, tak odvolací soud souhlasí s okresním soudem v tom, že [příjmení] [příjmení] se dopustil protiprávního činu jako zaměstnanec žalovaného 1) v rámci plnění svých pracovních povinností. V daném případě [příjmení] [příjmení] sledoval výlučně své vlastní zájmy, přičemž za toto své jednání byl také trestně odsouzen. Jednalo se o exces zaměstnance žalovaného 1), za který nemůže být žalovaný 1) jako zaměstnavatel odpovědný. Tento závěr odpovídá konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2269/2006, 25 Cdo 796/2017), dle kterých je rozhodující věcný vztah činnosti, při níž pracovník škodu způsobil, k úkolům jeho zaměstnavatele. Tedy, zda při činnosti, jíž byla škoda způsobena, sledoval pracovník z objektivního i subjektivního hlediska plnění svých pracovních úkolů, nebo zda škodu způsobil při činnosti, kterou sledoval jen k uspokojování svých zájmů, popřípadě zájmů jiných osob, byť k ní došlo při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. V neposlední řadě se k této otázce vyjádřil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 25 Cdo 1698/2022, která se týkala skutkově stejné věci. V této věci dovolací soud souhlasil s posouzením jednání [jméno] [příjmení] jako excesu z jeho pracovních povinností, když jeho jednání se vymykalo jeho pracovním úkolům, jimiž byl jako zaměstnavatelem pověřen a sledoval jen svůj vlastní zájem. Nelze tak dovodit odpovědnost žalované 1) za vzniklou škodu. Tuto odpovědnost nelze dovodit ani u žalované 2). Z úkonů, které mohla žalovaná 2) kontrolovat, proběhly dané transakce tak, jak dle pokynů banky měly proběhnout, proběhla autorizace oprávněnou osobou. Nelze přehlédnout, že to byl právě [příjmení] [příjmení], který zneužil důvěru právního předchůdce žalobce a uvedl ho v omyl. Toto jednání nelze přičítat ani jedné z žalovaných. 11. Současně odvolací soud souhlasí i s tím, že ani u jedné z žalovaných nelze shledat porušení jejich prevenční pov