75 CO 255/2022-83 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem pro uznání uložil okresní soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 43.374,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.400 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, z částky 24.200 Kč od 11. 1. 2021 do zaplacení, a z částky 774,40 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, a taktéž zaplatit žalobkyni a) částku 59.087,75 Kč (výrok I.), dále rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 63.493,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.159,17 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, z částky 4.920,14 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, z částky 13.237,32 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, z částky 11.603,63 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, z částky 16.035,78 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení, z částky 3.079,09 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, z částky 2.819,30 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, z částky 2.819,30 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, z částky 2.819,30 Kč od 11. 1. 2021 do zaplacení a rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni b) částku 79.016,02 Kč (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni a) částku 21.372 Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.) a konečně žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni b) částku 28.020 Kč k rukám zástupce této žalobkyně (výrok IV.). Okresní soud v napadeném rozsudku vyšel ze závěru, že stran v řízení uplatněných nároku nastala fikce jejich uznání ve smyslu ust. § 114b odst. 5 o. s. ř., a to v situaci, kdy se žalovaná písemně k žalobou uplatněným nárokům včas nevyjádřila na základě soudem vydané a doručené výzvy dle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř., přičemž současně s ohledem na předmět řízení (peněžité plnění) šlo o věc, jejíž povaha připouštěla vyřízení smírem, z čehož plyne, že zákonné předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání byly v celku splněny. 2. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podala včasné odvolání žalovaná, která se domáhala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítala, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a dále, že jí postupem soudu bylo zkráceno právo na spravedlivý proces. To shledávala v tom, že proti vydanému platebnímu rozkazu brojila odporem a měla za to, že se bude moci před soudem hájit a jako právnický laik očekávala, že ve věci bude nařízeno jednání ve věci samé. Vyjádřila názor, že po podání odporu měla být znovu poučena o tom, že je třeba odpor odůvodnit a uvést, na čem je skutkově založena její procesní obrana. Argumentovala nálezem Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1024/15, podle něhož institut rozsudku pro uznání je vyhrazen pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného a jedná se tak o nástroj spíše výjimečný. Namítala, že žaloba byla podána v rozporu s hmotným právem a že kvalita žaloby nedávala podklad pro to, aby soud o věci mohl rozhodnout rozsudkem pro uznání a že žalobkyně měly být vyzvány k doplnění žaloby, když okresní soud měl mít z předložených důkazů minimálně pochybnosti o důvodnosti žaloby žalobkyně b), když tato nedoložila způsob výpočtu spotřebované el. energie a dále, že nebylo doloženo doručení faktur. V uvedeném směru odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 2667/2005. Namítala dále, že uplatněná smluvní pokuta je rozporná s dobrými mravy a že jí žalobkyně b) účtuje dodávku energií za měsíce prosinec [rok] a leden [rok], přestože se z prostor odstěhovala [datum]. 3. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřily tak, že toto považují za nedůvodné, když dle jejich názoru byly v posuzované věci splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Pokud se žalovaná brání tím, že je právním laikem, pak má za to, že takováto obrana neobstojí, žalovaná podala proti platebnímu rozkazu včasný odpor a z jejího vyjádření nevyplývá, proč by se nemohla ve stanovené lhůtě řádně vyjádřit. Pokud se týká námitky v tom směru, že žalobkyně nedoložily k návrhu řádné důkazy, pak rovněž tato argumentace nemůže obstát, neboť i podle judikatury Nejvyššího soudu je pro vydání platebního rozkazu rozhodné pouze to, co je řádně v žalobě tvrzeno, tedy skutková tvrzení. Podle žalobkyň by tedy odvolací soud měl napadený rozsudek potvrdit a žalobkyním přiznat náhradu odvolacího řízení. 4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není. 5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou doručenou okresnímu soudu dne 13. 12. 2021 se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení celkové částky 102.462,15 Kč s tam uvedeným příslušenstvím jako dluhu na nájemném ve výši 43.374,40 Kč ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání uzavřené na dobu neurčitou mezi žalobkyní a) jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem dne [datum]. Smlouva byla ukončena výpovědí ze dne 16. 10. 2020 v 3měsíční výpovědní době, tj. ke dni 31. 1. 2021. Nájemné činilo 20.000 Kč měsíčně + DPH, tj. 24.200 Kč se splatností vždy do 10. dne měsíce. Dlužná částka se skládá z nájemného za prosinec 2020 v částce 18.400 Kč (5.800 Kč bylo uhrazeno), z nájemného za leden 2021 a z doúčtování zvýšení nájemného za období 1/ 2021 dle růstu inflace o 3,2 % ve výši 774,40 Kč splatné dne 15. 4. 2021 dle faktury [číslo]. Žalobkyně a) se dále domáhala smluvní pokuty 59.087,75 Kč v souladu s čl. IV odst. 8 smlouvy, tj. ve výši 0,15 % denně z dlužné částky za každý kalendářní den prodlení po dobu prvních 20 dnů prodlení a dále od 21. dne prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý kalendářní den prodlení do 12. 10. 2021. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně b) se toutéž žalobou domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 142.509,05 Kč s příslušenstvím v žalobě uvedeným jako dluhu za poskytnuté služby spojené s nájmem prostoru sloužícího podnikání ve výši 63.493,03 Kč ze smlouvy o dodávce médií a poskytování služeb spojených s nájmem prostoru sloužícího k podnikání uzavřené mezi žalobkyní b) a žalovanou dne 1. 4. 2020. Dlužná částka se skládá z částky 5.159,17 Kč za dodávku el. energie a plynu v září 2020, vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou dne 5. 11. 2020, z částky 5.920,14 Kč za dodávku el. energie v říjnu 2020 vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou dne 17. 12. 2020, z částky 13.237,32 Kč za dodávku el. energie a plynu v listopadu 2020 vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou dne 25. 1. 2021, z částky 11.603,63 Kč za dodávku el. energie a plynu v prosinci 2020 vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou dne 8. 2. 2021, z částky 16.035,78 Kč za dodávku el. energie a plynu v lednu 2021 vyúčtovanou fakturou [číslo] splatnou dne 26. 2. 2021, z částky 3.079,09 Kč za dodávku vodného a stočného a srážkové vody za období od 4/ 2020 do 1/ 2021, z částky 8.457,90 Kč coby paušálních úhrad ve výši 2.819,30 Kč měsíčně za provozní služby splatné vždy k 10. dni v měsíci za měsíce listopad 2020, prosinec 2020 a leden 2021. Žalobkyně b) se dále domáhala smluvní pokuty 79.016,02 Kč v souladu s čl. III. odst. 5 smlouvy ve výši 0,15 % denně z dlužné částky za každý kalendářní den prodlení po dobu prvních 20 dnů prodlení a dále od 21. Dne prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení do 12. 10. 2021. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Usnesením ze dne 15. 12. 2021, č. j. 23 C 296/2021-37, okresní soud uvedené věci žalobkyň spojil ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. 23 C 296/2021. Platebním rozkazem ze dne 18. 1. 2022, č. j. 23 C 296/2021-45, okresní soud v souladu s žalobním žádáním uložil žalované platební povinnosti ve vztahu k žalobkyním a) a b), včetně náhrady nákladů řízení, s tím, že nesouhlasí-li žalovaná s uložením těchto povinností, může proti platebnímu rozkazu podat odpor ve lhůtě do 15 dnů od doručení. Pro případ, že žalovaná podá proti platebnímu rozkazu odpor, bylo jí uloženo, aby se ve lhůtě 30-ti dnů písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena společně s platebním rozkazem. Okresní soud žalovanou dále poučil o tom, že v případě uznání nároku bude ve věci rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Pro případ, že nárok zcela neuznává, poučil ji o náležitosti takového podání s tímto vyjádřením a rovněž ji poučil, že v případě nemůže-li vyjádření z vážného důvodu učinit ve lhůtě, musí ve stanovené lhůtě soudu tuto skutečnost sdělit a případně, k výzvě soudu, prokázat. Závěrem žalovanou poučil o tom, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud tak ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153 odst. 3 o. s. ř.), k jehož vydání nemusí být nařízeno jednání. Platební rozkaz byl žalované doručen dne 20. 1. 2022. Dne 3. 2. 2022 byl okresnímu soudu doručeno neodůvodněný odpor žalované proti platebnímu rozkazu.