75 CO 344/2022-42 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 30.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 30.000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení, 385 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení, dále zaplatit částku 300 Kč s úrokem z prodlení z částky 300 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení a 22,50 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení (výrok I.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit k rukám zástupce žalobkyně 1.489 Kč (výrok II.). 2. Proti označenému rozsudku, a to pouze proti výroku II., brojí žalobkyně odvoláním, když namítá, že okresní soud nesprávně určil výši náhrady nákladů řízení. Podle žalobkyně jí mělo být v souladu s ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu na náhradě nákladů řízení přiznáno 3.390 Kč, a to částka 1.212 Kč na náhradě za zaplacený soudní poplatek, částka 1.500 Kč jako náhrada na odměnu advokáta za tři úkony právní služby, částka 300 Kč jako paušalizovaná náhrada hotových výdajů v souvislosti s třemi úkony právní služby a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů advokáta, který je plátcem této daně, ve výši 378 Kč. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen EPR) se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 30.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 385 Kč a dále částku 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 22,50 Kč. Tvrdila, že právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) poskytl žalovanému na základě smlouvy ze dne 10. 5. 2019 [číslo] hotovostní úvěr ve výši 30.000 Kč, který měl žalovaný uhradit v 80-ti týdenních splátkách po 728 Kč počínaje 17. 5. 2019 a konče 20. 11. 2020. Žalovaný ničeho na úvěr nevrátil a ke dni postoupení pohledávek (15. 1. 2021) na žalobkyni jeho povinnosti z úvěrové smlouvy představovaly částku 62.450 Kč. Žalobkyně však požaduje k zaplacení pouze jistinu ve výši 30.000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 21. 11. 2020 do 15. 1. 2021 a běžící úrok shora specifikovaný. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem (společností [právnická osoba]) a žalovaným byla dne 25. 2. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Ke dni postoupení (15. 1. 2021) pohledávek na žalobkyni činil dluh žalovaného 18.300 Kč. Žalobkyně však požaduje k zaplacení pouze rozdíl mezi jistinou, která byla žalovanému poskytnuta, tj. částkou 20.000 Kč, a tím, co žalovaný celkově na úvěr vrátil, tj. částkou 19.700 Kč, tedy částku 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení z uvedené částky počítaný sazbou 10 % ročně za dobu od 21. 4. 2020 do 15. 1. 2021, tj. částku 22,50 Kč. Před podáním návrhu na vydání EPR byl žalovaný ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení uplatněných nároků. Ve věci vydaný EPR byl zrušen z důvodu jeho nedoručení žalovanému. Za podmínek § 115a o. s. ř. okresní soud ve věci rozhodl bez jednání a dne 2. 5. 2022 vyhlásil napadený rozsudek. Vhodné je rovněž uvést, že z listin žalobkyní založených ve spise vyplývá, že zástupce žalobkyně před zahájením řízení odeslal žalovanému na adresu uvedenou v záhlaví rozhodnutí kvalifikovanou předžalobní výzvu. 6. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. Podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10.000 Kč 200 Kč. 2. přes 10.000 Kč do 30.000 Kč 300 Kč, 3. přes 30.000 Kč do 50.000 Kč 500 Kč. 8. Podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí a) 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2, b) 300 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 3. 9. Pokud okresní soud stran náhrady nákladů řízení mezi účastníky s ohledem na procesní úspěch žalobkyně aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a dále pokud v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, za splnění tam uvedených předpokladů, aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, nelze tomuto hodnocení upřít správnost. Nesprávně však v posuzované věci okresní soud stanovil sazbu za každý úkon právní služby do podání návrhu, když namísto částky 500 Kč za úkon právní služby přiznal žalobkyni pouze částku 300 Kč, byť z návrhu, označení projednávané věci a odůvodnění napadeného rozhodnutí nepochybně vyplývá, že předmětem řízení je částka celkem 30.300 Kč (jako součet uplatněných nároku 30.000 Kč a 300 Kč) a pro určení sazby za každý úkon právní služby je tak třeba aplikovat ust. § 14b odst. 1, bod 3 advokátního tarifu. Za účelně učiněné úkony právní služby je tak v posuzované věci třeba považovat tři úkony ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (tzv. předžalobní výzva ve smyslu § 142a o. s. ř.) a návrh ve věci samé (návrh na vydání EPR) a v této souvislosti tak žalobkyni náleží náhrada v částce 1.500 Kč. Dále žalobkyni náleží na náhradu nákladů ve smyslu § 14b odst. 5, písm. a) advokátního tarifu paušalizovaná náhrada 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby, tj. částka 300 Kč, a rovněž náhrada na daň z přidané hodnoty v částce 378 Kč, když bylo osvědčeno, že zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Konečně žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek, který uhradila v částce 1.212 Kč. V tomto směru tak rovněž nemůže rozhodnutí okresního soudu obstát, když žalobkyni na náhradě za zaplacený soudní poplatek bez bližšího odůvodnění přiznal pouze částku 400 Kč. Žalobkyni tedy na náhradě nákladů řízení náleží správně částka 3.390 Kč a nikoli částka 1.489 Kč, jak okresní soud žalobkyni přiznal napadeným rozhodnutím. Proto bylo rozhodnutí okresního soudu v napadené části změněno. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně úspěšným účastníkem odvolacího řízení, neboť jejímu odvolání bylo zcela vyhověno. Žalovaný tak má povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady odvolacího řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyní pak sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 500 Kč dle ustanovení § 7 bod 3. a § 11 odst. 2 písm. c) AT (za sepis odvolání nikoliv do věci samé z tarifní hodnoty 1.489 Kč, tedy přiznané náhrady nákladů řízení za řízení před soudem I. stupně), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT a z náhrady 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 168 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tedy účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 968 Kč. 11. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či plnění ve splátkách.