75 CO 361/2022-155 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 224.000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 0,04 % denně od 1. 11. 2017 do zaplacení (výrok I.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak rozhodl tak, že žádnému z účastníků tuto nepřiznal (výrok II.), a to s odůvodněním, že žalobkyně sice byla ve věci procesně zcela úspěšná, avšak před podáním žaloby nepostupovala ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalovanému nezaslala předžalobní výzvu. Proto okresní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, když neshledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř., které by přiznání náhrady nákladů řízení za dané procesní situace odůvodňovaly. 2. Proti označenému rozsudku, a to pouze proti výroku II., brojí žalobkyně odvoláním, domáhajíc se jeho změny tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení, když namítá, že okresní soud otázku náhrady nákladů řízení nesprávně právně posoudil. Uváděla, že žalobu podávala v časové tísni ke konci promlčecí doby, proto mimo jiné předžalobní výzvu žalovanému nezaslala. Této skutečnosti si byla vědoma, a proto nenapadla výrok o náhradě nákladů řízení v platebním rozkazu ze dne 24. 11. 2020, č. j. 208 C 29/2020-19; pokud by žalovaný na základě tohoto platebního rozkazu plnil, považovala by rozhodnutí o náhradě nákladů řízení za legitimní. Protože žalovaný proti platebnímu rozkazu podal odpor a žalovanou pohledávku začal zpochybňovat, je zřejmé, že výzva ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. ztratila na významu. Podle žalobkyně je smyslem ust. § 142a o. s. ř. bránit v podávání zejména šikanózních žalob, jakož i k účelovému navyšování pohledávky o část nákladů řízení za poskytnuté právní služby, což však není posuzovaný případ. Na podporu své odvolací argumentace žalobkyně citovala závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5256/2015 a sp. zn. 29 Cdo 506/2015. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že rozhodnutí okresního soudu stran náhrady nákladů řízení považuje za věcně správné a zákonné, proto navrhoval jeho potvrzení. Nad rámec tohoto svého vyjádření uváděl, že se domnívá, že není možné přiznat náhradu nákladů řízení za porady uskutečněné dne 14. 5. 2021 a dne 17. 9. 2021. Toto odůvodňoval tím, že k převzetí věci a první poradě s žalobkyní došlo dne 25. 10. 2020, následně proběhla další porada dne 19. 4. 2021, kterou lze akceptovat, jelikož proběhla před prvním jednáním ve věci, které se před soudem uskutečnilo posléze dne 3. 5. 2021. Další poradu uskutečněnou dne 14. 5. 2021 již nelze považovat za účelnou. Porada měla trvat 1:30 hodiny. V krátkém čase po uvedené poradě se neuskutečnilo žádné jednání před soudem, na které by bylo nutné v rámci porady provést přípravu. Další jednání se konalo až s delším časovým odstupem dne 21. 7. 2021. Po poradě konané 14. 5. 2021 bylo zpracováno vyjádření žalobkyně ze dne 17. 5. 2021, nicméně pokud se toto vyjádření prostuduje, tak obsahově reaguje v podstatě pouze na argumentaci žalovaného obsaženou ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 1. 2021. Tuto argumentaci žalobkyně musela znát již v době uskutečnění porady dne 19. 4. 2021, takže nebylo nutné námitky proti argumentaci žalovaného probírat na další poradě konané dne 14. 5. 2021. Obdobně se lze vyjádřit k poradě uskutečněné 17. 9. 2021, kdy ani tuto poradu žalovaný nepovažuje za účelnou. Po uvedené poradě sice následuje vyjádření žalobkyně ze dne 22. 9. 2021, nicméně v tomto je v podstatné části obsaženo pouze hodnocení doposud provedených důkazů, které bylo následně obsahem závěrečného návrhu ve věci. Nebylo tedy potřebné průběžně činit hodnocení doposud provedených důkazů. 4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou dne 26. 10. 2020 s návrhem na vydání platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 224.000 Kč spolu se smluveným úrokem z prodlení ve výši 0,04 % denně z částky 224.000 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, a to na základě skutkových tvrzení, že dne 19. 7. 2017 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 224.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 31. 10. 2017 s tím, že v případě prodlení zaplatí úrok z prodlení ve výši 0,04 % denně až do úplného zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení žaloby o tom, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena v písemné formě a částka 224.000 Kč byla předána dne 19. 7. 2017. Dne 24. 11. 2020 ve věci vydal okresní soud platební rozkaz, kterým žalobnímu návrhu vyhověl; o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že tuto nepřiznal žádnému z účastníků. Žalovaný proti platebnímu rozkazu brojil odporem. V rámci svého vyjádření, soudu doručeného dne 12. 1. 2021, učinil nesporným, že smlouva o zápůjčce byla uvedeného dne uzavřena a on od žalobkyně částku 224.000 Kč převzal. Tvrdil však, že zápůjčka byla vrácena, a to tak, že v rozsahu částky 101.000 Kč formou dodávky nábytku do domu žalobkyně, částkou 30.000 Kč hotovostní platbou k rukám manžela žalobkyně v 8. týdnu roku 2018 a dne 4. 6. 2018 platbou částky 93.000 Kč v hotovosti k rukám žalobkyně. Dále se vyjadřoval k důvodům půjčky a motivům jednání žalobkyně, která požaduje zaplatit již neexistující dluh. Toto vyjádření bylo zástupci žalobkyně doručeno na vědomí dne 19. 1. 2021. Na den 19. 4. 2021 bylo ve věci nařízeno jednání, které bylo k žádosti zástupce žalovaného odročeno na den 3. 5. 2021, kdy se toto první jednání ve věci konalo v době od 9:15 hod. do 9:55 hod. za účasti zástupce žalobkyně, žalovaného a jeho zástupce a bylo odročeno na den 21. 7. 2021 za účelem pokračování v dokazování, ale uvedeného dne se nekonalo. Dne 17. 5. 2021 bylo okresnímu soudu doručeno podání zástupce žalobkyně, v němž bylo reagováno na procesní obranu žalovaného uvedenou v jeho vyjádření ve věci po podaném odporu a v němž byly navrhovány důkazy k tvrzením žalobkyně ohledně pořízení nábytku do jejího domu, o čemž žalovaný tvrdil, že to měla být forma umoření jeho dluhu. Dne 21. 7. 2021 se ve věci za účasti účastníků a jejich zástupců konalo v době od 9:00 hod. do 10.26 hod. další jednání ve věci, které bylo odročeno na den 27. 9. 2021. Dne 30. 8. 2021 bylo soudu doručeno podání zástupce žalovaného, kterým učinil další důkazní návrhy, přičemž toto podání soud doručil dne 3. 9. 2021 zástupci žalobkyně, který se k tomuto vyjádřil podáním doručeným dne 22. 9. 2021. Další jednání ve věci se za účasti účastníků a jejich zástupců konalo dne 27. 9. 2021 v době od 9:10 hod. do 9:55 hod a bylo odročeno na den 10. 11. 2021, resp. následně převoláno na den 20. 12. 2021, kdy se konalo za účasti žalobkyně, jejího zástupce a zástupce žalovaného v době od 9:20 hod. do 10:27 hod s tím, že jednání bylo odročeno na den 26. ledna 2022 za účelem čtení závěrečných návrhů a případného rozhodnutí ve věci samé s tím, že zástupcům účastníků bylo uloženo předložit závěrečné návrhy v písemné podobě, čemuž zástupce žalobkyně vyhověl podáním doručeným okresnímu soudu dne 11. 1. 2022. Jednání odročené na den 26. 1. 2022 se nekonalo. Dne 28. 3. 2022 se ve věci konalo další jednání za účasti účastníků a jejich zástupců v rozsahu 15 minut, v rámci něhož byly činěny pouze závěrečné návrhy ve věci, a to s odkazem na písemná podání a krátké doplnění s tím, že jednání bylo odročeno na den 6. 4. 2022 za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci samé, přičemž tohoto jednání se dne 6. 4. 2022 účastnil zástupce žalobkyně, žalovaný a jeho zástupce. Naproti tomu z obsahu spisu nevyplývá, že se mezi žalobkyní a jejím zástupcem z řad advokátů konaly další porady ve věci, které jsou tvrzeny v závěrečném návrhu. 6. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. Podle § 142a o. s. ř. odst. 1) žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění, odst. 2) jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal. 8. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2361/2013, přijal a odůvodnil závěr, s nímž se odvolací soud v posuzované věci zcela ztotožňuje, o tom, že rozhodne-li soud platebním rozkazem bez slyšení žalovaného, je při posuzování okolností významných pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení limitován skutečnostmi, které žalobce uved