8 CO 25/2022-166 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítnuta a žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, příp. navrhovala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, kdy soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění ohledně výše škody a že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. V odvolání dále uvedla, že k vydání předběžného opatření okresním soudem nebyl zákonný důvod, návrh žalované na nařízení předběžného opatření byl šikanózní a byl podán zcela účelově, když měla žalovaná za současně probíhajícího insolvenčního řízení informace o finanční situaci žalobkyně a byla si tak dobře vědoma faktu, že nejsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Přímým důsledkem předběžného opatření bylo to, že žalobkyně nemohla po dobu téměř 4 měsíců nakládat s finančními prostředky uloženými na jejích účtech u [bankovní ústav] [anonymizováno], nemohla z předmětných účtů provádět platby a byla tak nucena zřídit si účty u dalších bankovních ústavů. V tomto řízení však žalobkyně uplatnila vůči žalované toliko nárok na náhradu pouze zanedbatelné částky skutečné škody, a to ve výši vyplývající z úpravy mimosmluvní odměny za poskytování právních služeb označené v advokátním tarifu. Okresní soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že v obecnosti byly naplněny podmínky aplikace ust. § 77a o. s. ř., nicméně nárok žalobkyně není škodou, která by mohla být podle § 77a o. s. ř. vypořádána a v tomto směru odkazovala na rozhodnutí NS ČR 29 Cdo 3403/2012, 25 Cdo 3178/2009. Žalobkyně je přesvědčena, že tato judikatura není přiléhavá, a to z důvodu zcela odlišného skutkového stavu. Tyto odlišnosti spatřovala v tom, že účastník se žalobou domáhal úhrady skutečně vynaložených nákladů na právní zastoupení nad rámec přiznané paušální náhrady, a to navíc po skončení sporu. V předmětné věci se však žalobkyně domáhá náhrady nákladů řízení způsobené jí předběžným opatřením v podobě výdajů na právní pomoc v souladu s ust. § 77a o. s. ř. Za situace, kdy byly naplněny předpoklady pro vznik povinnosti žalované k náhradě škody podle § 77a odst. 1 o. s. ř., je žalovaná povinna nahradit žalobkyni veškerou škodu, která jí předběžným opatřením vznikla. Nárok na náhradu škody takto vzniklé má základ v hmotném právu a vzniká již okamžikem, kdy jsou naplněny předpoklady ust. § 77a o. s. ř., tj. ve chvíli, kdy zaniklo nebo byl zrušeno předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, nikoliv teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení. Navíc v projednávané věci žalobkyni v 6 měsíční prekluzivní lhůtě stanovené pro podání žaloby na náhradu škody podle § 77a odst. 1 o. s. ř., nebyla přiznána náhrada nákladů předběžného opatření dle § 145 o. s. ř., jelikož řízení nebylo doposud skončeno. Z ust. § 145 o. s. ř. pak vyplývá, že soud přizná náhradu nákladů předběžného opatření pouze účastníkovi, kterému přizná náhradu nákladů řízení, tj. zpravidla v souladu s ust. § 142 o. s. ř. účastníkovi, který byl úspěšný ve věci samé. Pokud však účastník řízení, který na svou obranu vynaložil náklady, následně neuspěje ve věci samé nebo uspěje pouze částečně, nebude mu podle pravidel náhrady nákladů řízení ve smyslu § 145 o. s. ř. přiznána žádná náhrada nákladů řízení, tj. ani náhrada nákladů vynaložených na obranu před předběžným opatřením, nebo mu bude přiznána pouze částečně. V nyní řešené věci žalobkyně s ohledem na formulaci § 145 o. s. ř. neměla v dané situaci v rámci prekluzivní 6 měsíční zákonné lhůty k dispozici žádný jiný právní prostředek, jak se domoci náhrady škody vzniklé vynaložením nákladů na obranu proti nedůvodnému předběžnému opatření, než postupem podle ust. § 77a o. s. ř. Vystavovala by se tak riziku, že v případě jejího neúspěchu ve věci samé by jí nikdy nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, kterou musela vynaložit v souvislosti s nařízením předběžného opatření. Žalobkyně pak nadále trvala na výši svého nároku. Dále vytýkala okresnímu soudu nezákonnost rozsudku v jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, když pro uplatnění jakéhokoliv nároku ve smyslu § 77a o. s. ř. je nezbytné, aby uplatněná škoda skutečně vznikla. Nárok na náhradu nákladů řízení, u nějž žalobkyně předstírá, že je nárokem na náhradu škody, nikdy nevznikl, neboť neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí soudu, na jehož základě by k jeho vzniku mohlo dojít, což je předpokladem uplatněného nároku, který byl podrobně popsán v napadeném rozsudku. Okresní soud pak v napadeném rozsudku správně dovodil, že žalovaný nárok nelze uplatnit jako škodu způsobenou nařízením předběžného opatření a odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, s níž se žalovaná strana ztotožňuje. Nárok na náhradu nákladů řízení jako procesní nárok závisí na pravomocném rozhodnutí ve věci samé, což znamená, že v tomto případě nemohl dosud vzniknout. Kromě toho Nejvyšší soud naprosto jasně uzavřel, že posoudit pohledávku na náhradu nákladů řízení jako náhradu škody je naprosto vyloučeno, poněvadž se jedná o dva zcela odlišné nároky. Žalovaná opětovně upozornila na vztah § 77a o. s. ř. a § 145 o. s. ř., popsaný mj. i v nejnovější komentářové literatuře, která uvádí, že nákladová povinnost za předběžné opatření sleduje osud nákladové povinnosti ve věci samé, není tedy podstatné, v čí prospěch bylo např. předběžné opatření nařízeno, ale kdo byl úspěšný ve věci a komu byly přiznány celkové náklady řízení. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že mezi účastníky je vedeno řízení u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 130 C 16/2020, kde mají účastníci opačné postavení a kde se jedná o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V rámci tohoto řízení podala žalovaná návrh na předběžné opatření, spočívající v uložení povinnosti žalobkyni zdržet se výběrů hotovosti z účtů nebo provádění převodů peněžních prostředků z bankovních účtů, které byly specifikovány v tomto rozhodnutí, kdy všechny byly vedené u [právnická osoba], v jehož důsledku by celkový součet zůstatků na uvedených bankovních účtech klesl pod [částka] nebo nižší částku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání a usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo usnesení okresního soudu změněno tak, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem [datum]. Žalobkyně pak následně uplatnila vůči žalované nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů řízení, které uplatnila v souvislosti s vydáním předběžného opatření. 6. Podle ust. § 77a odst. 1 o. s. ř. zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu o věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo k jiné újmě došlo i jinak. 7. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy podle odst. 1 je třeba podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo nebo kdy bylo pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout. 8. Podle ust. § 145 o. s. ř. účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů, a zajištění předmětu důkazního prostředku ve věci týkající se práv z [anonymizováno] vlastnictví. 9. Podle ust. § 151 odst. 1 věty prvé o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. 10. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud věc správně posoudil po právní stránce, když odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že sice došlo k situaci, kdy zaniklo předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že by návrhu ve věci samé bylo vyhověno nebo právo navrhovatele bylo uspokojeno. Nárok na náhradu nákladů řízení, které již vznikly v souvislosti s nařízením předběžného opatření, nelze považovat za nárok na náhradu škody podle ust. § 77a o. s. ř. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, z ust. § 145 o. s. ř. zcela jasně vyplývá, že náhrada nákladů předběžného opatření je součástí náhrady nákladů řízení a j