8 CO 54/2022-71 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27.956 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši a z částek tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku rozsudku a náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 6.000 Kč. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17.224 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žaloba byla zamítnuta, příp. navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaná uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl pan [jméno] [příjmení] zmocněn k podpisu plných mocí, na jejichž základě následně žalobce jednal za žalovanou ve věci vyřízení pojistných událostí jednotlivých vozidel. Z plných mocí je zcela patrné, že tyto byly podepisovány na straně žalované panem [jméno] [příjmení], avšak okresní soud se otázkou zmocnění této osoby k podpisu předmětných plných mocí v řízení nezabýval. Pan [příjmení] přitom nefiguruje ve výkonných funkcích u žalované, a tedy nelze automaticky předpokládat, že byl oprávněn k podpisu těchto plných mocí, na základě nichž jednal žalobce s pojišťovnou ohledně pojistných událostí. Dále žalovaná namítala, že aby mohlo dojít k uznání dluhu, musí dluh v rozsahu uznání v době, kdy k uznání dluhu dochází, existovat a musí být určitý co do důvodu a výše. Vzhledem k tomu, že k podpisu plných mocí tak, jak to popsal žalobce, došlo před vznikem dluhu, tj. předtím, než pojišťovna určila výši pojistného plnění, které uhradí, a tedy předtím, než bylo zřejmé, v jaké výši by měl případně vzniknout závazek žalované vůči žalobci, nelze takové uznání dluhu považovat za platné uznání dluhu ve smyslu o. z. Neplatné uznání dluhu pak nemůže vyvolávat ani předvídané důsledky, tj. v takovém případě nemohlo přejít důkazní břemeno k prokázání neexistence dluhu na žalovanou. Žalovaná odmítla, že by mohlo příp. dojít i ke konkludentnímu uznání dluhu, když již v odporu proti platebnímu rozkazu žalovaná uvedla, že nevěděla, že by měla mít závazky vůči žalobci, dověděla se to v podstatě až z předžalobní výzvy žalobce ze dne 2. 9. 2020. Žalované nikdy nebyly doručeny žalobcem předložené faktury. Úhrada pojistného plnění ze strany pojišťovny pak za žádných okolností nemůže představovat částečné plnění ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z., poněvadž žalovaná nemohla jednání třetí osoby jakkoliv ovlivnit, proto z tohoto nelze dovozovat uznání dluhu dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. Žalovaná navíc neměla o plnění ze strany pojišťovny žádné informace, neměla k dispozici ani žalobcem předložené faktury, proto jakýkoliv dluh nemohla uznat, poněvadž o něm ani nevěděla. U částky 16.905 Kč pak namítala promlčení nároku, když od splatnosti dlužné částky uplynulo více než 3 roky. 3. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaná vznesla námitku nedostatku plné moci pana [jméno] [příjmení] až po koncentraci řízení, když jí nic nebránilo tuto námitku uvést dříve. Dále žalobce poukazoval na to, že žalovaná ve svém vyjádření z 22. 11. 2021 uvedla, že s odstupem času již žalovaná není schopna uvést konkrétní osobu, která vozidlo z opravy přebírala. Následně při ústním jednání tvrdila, že plné moci nepodepisoval jednatel žalované, a pokud by jakékoliv listiny podepsal kdokoliv jiný, musel by mít zákonné či jiné zmocnění. Až po upozornění žalobce, že listinné důkazy jsou opatřeny razítkem žalované s uvedením konkrétního jména podepisující osoby jako osoby oprávněné jednat za žalovanou, žalovaná v odvolání namítla, že pan [příjmení] nebyl oprávněn k podpisu jakýchkoliv dokumentů. Okresní soud správně dovodil, že žalovaná v rámci koncentrace řízení nevznesla námitku správnosti či pravosti listinných důkazů a též mj. s odkazem na ust. § 431 o. z. poukázal okresní soud na možné překročení zástupčího oprávnění žalované a chránil tak dobrou víru žalobce. K dalším námitkám v odvolání žalobce uvedl, že současně s převzetím vozidla žalovaná obdržela od žalobce fakturu, která obsahovala dlužnou částku a taktéž věděla, že za žalovanou bude plnit třetí osoba, tj. pojišťovna, z jejího výslovného pokynu. Žalovaná měla vědomost o tom, že pojišťovna nebude hradit spoluúčast a DPH, když toto bylo výslovně uvedeno v plné moci, kterou žalovaná opakovaně podepisovala. V plné moci pak bylo uvedeno, že v případě výplaty pojistného plnění na účet smluvního servisu se zavazuje žalovaná uhradit rozdíl mezi účtovanou cenou za opravu a výší pojistného plnění pojistitele (např. spoluúčast, DPH, snížení pojistného plnění), smluvnímu servisu, a to před převzetím (předáním opraveného vozidla). V rámci každé likvidace pojistné události pojišťovna z pozice pojistitele dala na vědomí žalované prostřednictvím likvidačního dopisu, jaké pojistné plnění za pojištěnou osobu vyplatila. Dle žalobce tedy došlo v daném případě ke konkludentnímu uznání dluhu, neboť pojišťovna plnila na pokyn žalované a žalovaná nikdy nezpochybnila rozsah provedené opravy žalobcem, ani žalobcem vyúčtovanou výši za opravu vozidla. Nárok na zaplacení částky 16.905 Kč promlčen není, když žalovaná prokazatelně věděla o dluhu již minimálně z dopisu svého pojistitele. Navíc žalovaná si opravené vozidlo u žalobce převzala 16. 12. 2016 oproti podepsané plné moci z téhož dne, v rámci které žalovaná udělila plnou moc žalobci k jednání s pojišťovnou ve věcech souvisejících s vyřízením likvidace pojistné události a opravou vozidla, zaslání pojistného plnění stanoveného pojistitelem za opravu vozidla na účet žalovaného. Plná moc je datována, jsou zde razítka žalobce i žalované, je podepsaná žalobcem i žalovanou. V tomto směru odkazoval žalobce na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 405/2013. Uznáním dluhu tak došlo k vyvratitelné právní domněnce, že dluh v okamžiku jeho uznání trvá a dochází tím k přesunu důkazního břemene z žalobce na žalovanou ohledně tvrzení o neexistenci závazku a k promlčení práva v takovém případě dojde za 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo, proto námitka promlčení žalované je nedůvodná. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není. 5. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení částky 16.905 Kč s přísl., pak odvolací soud přejímá skutkové zjištění okresního soudu, že 5. 12. 2016 žalobce převzal oproti zakázkovému listu do opravy vozidlo žalované [registrační značka] a dne 16. 12. 2016 vystavil žalobce fakturu se splatností 30. 12. 2016, znějící na částku 68.597 Kč, kterou žalovaná převzala, když téhož dne zplnomocnila žalobce k vyřízení pojistné události s tím, že v případě rozdílu mezi účtovanou cenou za opravu a výší pojistného plnění pojistitele uhradí rozdíl. Pojišťovna dne 21. 12. 2016 zaplatila za žalovanou částku 51.692 Kč a zbývající částku 16.905 Kč žalovaná neuhradila. 6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud tento nárok správně posoudil podle ust. § 2054 odst. 2 o. z., podle ust. § 1968 o. z., § 1970 o. z. a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním posouzením okresního soudu, který tento nárok posoudil jako uznání dluhu dle ust. § 2054 odst. 2 o. z., když v daném případě žalovaná jednoznačně vůči žalobci uznala svůj dluh, a to prostřednictvím plné moci, v níž zplnomocnila žalobce k jednání s pojišťovnou ve věcech souvisejících s vyřízení likvidace pojistných událostí a současně se dobrovolně zavázala k úhradě rozdílu mezi vyúčtovanou cenou za opravu a výší pojistného plnění pojistitele. V řízení pak bylo prokázáno, že z pokynu žalované bylo plněno třetí osobou - pojišťovnou, kdy na její závazek bylo celkem zaplaceno 51.692 Kč. Žalovaná pak ve zbývajícím rozsahu pohledávku žalobce nezpochybnila, proto došlo k platnému uznání dluhu, které založilo vyvratitelnou domněnku, podle níž se má za to, že závazek v době uznání trval a v řízení pak přechází důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na žalovanou jakožto dlužníka. V tomto směru správně okresní soud odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 405/2013. Není pravdou, že žalovaná nemohla jednání pojišťovny nijak ovlivnit a že nevěděla o tom, že částečně plnila, poněvadž jednak souhlasila s plněním pojišťovny a věděla, v jakém rozsahu pojišťovna plnila, když v každém jednotlivém případě o výsledku vyřízení pojistné události byla žalovaná informována pojišťovnou. 8. Vzhledem k tomu, že došlo k uznání závazku, nemůže být nárok žalobce promlčen, poněvadž uznáním došlo k prodloužení promlčecí doby na 10 let dle ust. § 639 o. z. 9. Pokud žalovaná v odvolání namítala, že nebylo prokázáno, že by měl pan [jméno] [příjmení] plnou moc k podpisu plné moci, na jejímž základě žalobce vyřizoval pojistné události, pak nedostatek plné moci namítla žalovaná až po koncentraci řízení. Kromě toho nelze přehlédnout tu skutečnost, že v odporu proti platebnímu rozkazu žalovaná uvedla, že