8 CO 74/2022-84 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 49.802,45 Kč s úrokovým příslušenstvím (odstavec I. výroku) a dále bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4.897 Kč (odstavec II. výroku). 2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozhodnutí v této části tak, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 14.335 Kč. Namítala, že nebyly splněny předpoklady pro aplikaci ust. § 14b advokátního tarifu, když nebyla naplněna podmínka podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na ustáleném vzoru. V každém jednotlivém případě se návrh vyhotovuje jakožto jedinečný žalobní návrh, a to s ohledem na konkrétní podklady a okolnosti daného případu. Dále poukázala na to, že žalobkyně je původní věřitelkou, která bezúspěšně vyčerpala možnosti mimosoudního řešení a jíž nelze tímto způsobem upírat právo na právní pomoc. Navíc k vymáhání pohledávek je nucena účetními předpisy a musí se řídit předpisy obchodního práva týkajícími se řádného spravování obchodní společnosti. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, přesto považoval za nutné napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně změnit, a to z následujících důvodů. 5. Žalobkyně byla se svou žalobou, kterou se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 49.802,45 Kč, plně úspěšná. Opřel-li soud prvního stupně výrok o náhradě nákladů řízení o § 142 odst. 1 (§ 142a) o. s. ř. s ohledem na plný procesní úspěch žalobkyně, postupoval správně a nepochybil, pokud vzhledem k absenci zvláštního právního předpisu, předpokládaného § 151 odst. 2 věty prvé před středníkem o. s. ř., ji určil podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (také jen advokátní tarif), ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., který představuje zvláštní ustanovení o odměně a hotových výdajích, pro tam vymezené případy. 6. Soud prvního stupně správně vycházel z úřední notoriety, která je známa i odvolacímu soudu, a sice že se žalobkyně domáhá ochrany porušeného práva v právně obdobných věcech (dlužných pohledávek z úvěrových smluv) opakovaně. Žalobkyně pak ve svém odvolání nezpochybňuje, že podává žaloby v těchto typových sporech, ale opírá se o nezaměnitelné vylíčení skutkového děje. Odlišují-li se jednotlivé žalobní narace potud, aby odpovídaly konkrétním skutkovým okolnostem té či oné věci tak, aby byla projednatelná, není tato skutečnost sama o sobě způsobilá vyloučit závěr, že se jedná o ustálený vzor, resp. formulářovou žalobu (když nelze mít pochybnosti o tom, že pojem formulářová žaloba je totožný s pojmem ustálený vzor, jak vyplývá z odůvodnění návrhu vyhlášky č. 120/2014 Sb.). 7. Odvolací soud vycházeje z vymezení formulářové žaloby tak, jak je podal Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, na který navázal svým nálezem z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, ve kterém doplnil, že posouzení žaloby jako formulářové se nepříčí, obsahuje-li žalobní narace jak použitelné obraty, skutkovou individualizaci a nezaměnitelné vymezení skutkového děje, uzavírá, že žaloba má v souzené věci podobu užitého vzoru, který se v konkrétních věcech odlišuje potud, aby odpovídal konkrétním skutkovým okolnostem té či oné věci tak, aby byla projednatelná. Její základ, stylizace a formální vyjádření je totožné, tedy jinak lze vzoru, až na konkrétní skutkové okolnosti, využít. Usnesením ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 249/2015, Ústavní soud vyvrátil opodstatněnost argumentace suspendující aplikaci § 14b advokátního tarifu na původní věřitele. 8. Okresní soud tedy postupoval správně, když žalobkyni přiznal náhradu za odměnu za 3 úkony právní služby á 500 Kč, za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis žaloby, tj. 3 x 500 Kč dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., nicméně pochybil, pokud žalobkyni přiznal nárok na 3 režijní paušály á 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) téže vyhlášky, neboť přináležející režijní paušál k uvedeným prvním třem úkonům ve věci, měl být stanoven dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. ve výši á 100 Kč. Žalobkyně pak má také nárok na náhradu za zaplacený soudní poplatek v částce 1.993 Kč a nárok na náhradu 21% DPH z částek odměny a paušálně stanovených hotových nákladů, tj. z částky 1.800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 4.171 Kč. 9. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud ex officio. Náhrada nákladů je kogentně upravena v ustanoveních § 142 - 150 o. s. ř. a v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení se tak uplatňuje princip oficiality a legality. Pro odvolací přezkum nákladového výroku rozhodnutí soudu prvního stupně to znamená, že není uplatnitelná zásada zákazu reformatio in peius. Přezkum rozhodování o náhradě nákladů řízení v odvolacím řízení je učiněn na základě principu legality tak, aby bylo zajištěno, že rozhodnutí je učiněno plně v souladu se zákonnou úpravou těchto nároků. Pokud soud prvního stupně učiní právní kvalifikaci, která takovému požadavku nevyhovuje, přichází do úvahy korekce rozhodnutí bez ohledu na přiznanou výši náhrady nákladů řízení soudem prvního stupně (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 654/03, či usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 230/04, II. ÚS 310/99, IV. ÚS 14/04, I. ÚS 380/04). 10. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto usnesení. 11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalovanému prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.