15 Co 196/2022-256 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 545 058 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.) a současně zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 477 831,92 Kč (výrok II.). Okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, přičemž věc posoudil v souladu s Vídeňskou úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen„ CISG“), která byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 160/1991 Okresní soud dovodil, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o koupi zboží, přičemž smluvní strany mají místa podnikání v různých státech. Přitom za smlouvu o koupi zboží dle CISG je nutno považovat i smlouvu o dodávce zboží, které má být vyrobeno nebo zhotoveno. Konkrétní obsah této smlouvy byl vtělen do její písemné podoby ze dne , datum, podepsané dne , datum, , přičemž obsah smlouvy byl modifikován jejím dodatkem ze dne , datum, , podepsaným rovněž dne , datum, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala dodat žalované předmět koupě, a to lis , anonymizováno, , spisová značka, , anonymizováno, s příslušenstvím a součástmi za cenu 2 860 000 EUR. Ve smlouvě ve znění jejího dodatku pak bylo dohodnuto, že žalovaná zaplatí žalobkyni dohodnutou cenu tak, že první zálohu ve výši 545 059 EUR zaplatí žalovaná po obdržení zálohové faktury a bankovní garance ve výši této zálohy se splatností 30 dní od podpisu kupní smlouvy (tedy od , datum, ). Žalobkyně vystavila a doručila žalované zálohovou fakturu na částku 545 058 EUR a poskytla jí bankovní záruku, přičemž okresní soud považoval za zcela nepodstatné, že se tak stalo již před podpisem písemné kupní smlouvy. Žalovaná však svou povinnost zaplatit uvedenou zálohu nesplnila a je s jejím splněním od , datum, v prodlení, neboť ji měla zaplatit do , datum, , tedy do 30 dnů od podpisu smlouvy. Okresní soud tak dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, které v celém rozsahu vyhověl. Pokud žalovaná poukazovala v průběhu řízení na skutečnost, že od smlouvy odstoupila dopisem ze dne , datum, , pak okresní soud nepovažoval za prokázané doručení tohoto dopisu žalobkyni. Důkazní břemeno doručení odstoupení od smlouvy přitom leželo na žalované, která jej však neunesla a odeslání či doručení dopisu ze dne , datum, neprokázala. Okresní soud měl proto za to, že žalovaná uvedeným dopisem od smlouvy neodstoupila. I kdyby však žalovaná doručení odstoupení od smlouvy žalobkyni prokázala, nejednalo by se o účinné odstoupení, neboť podle čl. 49 odst. 1 písm. a) CISG mohla žalovaná od smlouvy odstoupit pouze pokud by žalobkyně nesplněním některé své povinnosti vyplývající ze smlouvy porušila tuto smlouvu podstatným způsobem. To ale nebylo v řízení tvrzeno, natož prokázáno. Podmínky pro řádné odstoupení od smlouvy tak nebyly naplněny, neboť dodání zboží bylo vázáno na předchozí zaplacení zálohy žalovanou. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno, že by došlo k jakékoliv dohodě o ukončení smlouvy, přičemž pouze z přihlášení se žalobkyně k novému výběrovému řízení na dodavatele lisu pro žalovanou nelze bez dalšího usuzovat, že by k takové dohodě došlo. Z korespondence mezi účastníky je totiž zřejmé, že žalobkyně trvá na plnění z původní smlouvy. Důkazem existence dohody o ukončení smlouvy pak není ani okolnost, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na zaplacení nároku na náhradu škody. Stejně tak vyhlášení nového výběrového řízení či poskytnutí nebo neposkytnutí dotace žalované nemá jakýkoliv vliv na existenci smluvních závazků mezi účastníky vyplývajících z předmětné smlouvy. Tyto okolnosti tak dle okresního soudu nemohly vést k závěru o nedůvodnosti nároku žalobkyně uplatněného v žalobě, kterému tak okresní soud v celém rozsahu vyhověl. Současně pak okresní soud zavázal žalovanou nahradit žalobkyni veškeré účelně vynaložené náklady řízení v částce 1 477 831,92 Kč.2. Proti celému rozsudku okresního soudu si žalovaná podala včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že v průběhu řízení nebylo prokázáno doručení faktury ani bankovní záruky. Nadto není jasné, zda splatnost zálohy kupní ceny měla nastat 30 dnů od doručení zálohové faktury, či 30 dnů od uzavření kupní smlouvy. Zálohová faktura byla vystavena již dne , datum, , a to na částku 545 058 EUR, přičemž záloha měla činit 545 059 EUR. Dle žalované tak okresní soud přiznal žalobkyni nárok na předsmluvní zálohu ve výši 545 058 EUR, avšak se splatností dle kupní smlouvy. V tomto směru pak žalovaná považovala rozsudek okresního soudu za nepřezkoumatelný. Pokud by okresní soud vycházel z faktury ze dne , datum, , pak při splatnosti 30 dnů od vystavení by byla žaloba žalobkyně došlá soudu dne , datum, uplatněna po více než 3 letech. Stejně tak je žaloba uplatněna opožděně i v případě, že by se splatnost zálohy kupní ceny odvíjela od uzavření smlouvy – v takovém případě by měla být záloha splatná do , datum, . Žalovaná proto vznesla námitku promlčení. Žalovaná rovněž poukázala na skutečnost, že po 7 letech od uzavření kupní smlouvy již předmět koupě od žalobkyně neodebere a kupní smlouva tak nebude nikdy naplněna, a to i s ohledem na okolnost, že žalobkyně dosud žalované nic v rámci uzavřené kupní smlouvy ani nedodala. Podle § 433 německého občanského zákoníku je přitom jednou ze základních povinností prodávajícího obstarat kupujícímu vlastnictví k prodávané věci. Pokud ale žalovaná dosud žalobkyni nic nezaplatila a kupní smlouva obsahuje v čl. 3 ujednání, že zboží zůstává až do okamžiku úplného zaplacení majetkem prodávajícího, nelze mít za to, že by žalobkyně pro žalovanou obstarala vlastnictví lisovacího zařízení a nelze jí tedy ani přiznat nárok na zaplacení kupní ceny. V opačném případě by pak mohl soud zavázat žalovanou zaplatit žalobkyni i druhou zálohu kupní ceny ve výši 783 099 EUR v polovině dodací lhůty, tj. 12 týdnů od podpisu kupní smlouvy, a to aniž by žalovaná obdržela od žalobkyně jakékoliv věcné plnění. Žalovaná dále poukázala na ustanovení § 357 německého obchodního zákoníku s tím, že pokud od uzavření smlouvy dne , datum, uplynulo sedm let a nejsou jakékoliv známky toho, že by žalobkyně žalované cokoliv dle kupní smlouvy dodala, pak se jistě nejedná o obvyklou obchodní dobu dodání. Žalovaná nadto poukázala na skutečnost, že si v mezidobí pořídila obdobný lis u jiného dodavatele a žalovaná tak pro dodávku žalobkyně již nemá ani odpovídající prostory, ani finanční prostředky. Navíc lis, který by měl být dodán na základě předmětné kupní smlouvy, je již morálně zastaralý. Žalovaná je připravena uhradit žalobkyni škodu, která ji v souvislosti s činnostmi dle kupní smlouvy vznikla, ostatně v tomto duchu vystavila žalobkyně žalované i fakturu na částku 250 000 EUR. V tomto smyslu by pak mělo být vedeno i dokazování, a to ohledně prokázání výše nákladů, které žalobkyně vynaložila na výrobu lisu do současné doby. Pokud pak okresní soud neprovedl dokazování navrhované žalovanou v tomto směru, zcela zjevně tím pochybil.3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že jej nepovažuje za důvodné a navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. K námitce promlčení vznesené žalovanou žalobkyně uvedla, že se případ řídí subsidiárně německým právním řádem, podle nějž je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba pak počíná běžet až s koncem roku, ve kterém vznikl nárok a zároveň se věřitel dozvěděl o okolnostech zakládajících nárok a osobě dlužníka. Obě tyto podmínky, které musí být splněny kumulativně, nastaly v daném případě v roce , rok, , a proto běh promlčecí doby započal s koncem roku , rok, a skončil s koncem roku , rok, . A pokud byla žaloba podána v průběhu roku , rok, , byla tak podána včas a nárok žalobkyně tak nemůže být promlčen. Navíc se podle německého práva staví běh promlčecí doby po dobu mimosoudních jednání, za jejichž zahájení se považuje výzva k úhradě dluhu. V této konkrétní věci strany jednaly mimosoudně téměř po celý rok , rok, , což ještě dále posunulo konec promlčecí doby. Pokud pak žalovaná v odvolání uváděla, že smlouva nebude nikdy naplněna, tak toto není možno považovat za relevantní odvolací důvod a odvolání tak není možno považovat v této části za odůvodněné. Navíc se jedná o čirou spekulaci žalované, která vypovídá pouze o tom, že žalovaná nehodlá plnit sjednanou smlouvu ani v budoucnu. Pokud by bylo možno přistoupit na tuto argumentaci, pak by to znamenalo, že kterýkoliv dlužník by se pouze na základě svého jednostranného úmyslu mohl rozhodnout, že nebude plnit řádně uzavřenou smlouvu. Pokud by žalovaná chtěla smlouvu ukončit, pak žalobkyně přišla v průběhu řízení se zcela konkrétním návrhem podmínek, za kterých by byla ochotna ukončení smlouvy akceptovat. Na ně však žalovaná nepřistoupila a žalobkyni tak nezbývá, než na splnění smlouvy i nadále trvat. Žalovaná nesplnila svou základní povinnost k zaplacení zálohy kupní ceny vyplývající jí ze smlouvy, přičemž žalobkyně je povinna předmět koupě dodat do 7 měsíců od přijetí zálohy ku