16 CO 205/2022-301 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce učiněné dopisem žalované ze dne [datum] je neplatné (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci„ doplatek mzdy za měsíce únor – duben [rok] v celkové výši 32 700 Kč, doplatek mzdy a náhrady mzdy za dovolenou za měsíc květen [rok] ve výši 10 320 Kč, doplatek mzdy a náhrady mzdy za dovolenou za měsíc červen [rok] ve výši 8 182 Kč, náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru za dobu od [datum] do [datum] ve výši 8 182 Kč, odstupné ve výši 82 612 Kč“ (výrok II), dále žalované uložil povinnost vydat žalobci„ potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění, evidenční list důchodového pojištění za roky [rok] a [rok]“ (výrok III), zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci„ doplatek mzdy a náhrady mzdy za dovolenou za měsíc květen [rok] ve výši 580 Kč a za měsíc červen [rok] ve výši 2 718 Kč, náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru v hrubé výši 45 000 Kč měsíčně za dobu od [datum] do [datum] a dále od [datum] do právní moci rozhodnutí soudu o žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce učiněného dopisem žalované ze dne [datum], odstupné ve výši 7 388 Kč“ (výrok IV), zamítl i žalobu, aby byla žalované uložena povinnost vydat žalobci„ výplatní pásky za měsíce únor – červen [rok] a opravit vydané potvrzení o zaměstnání“ (výrok V), a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 69 305,70 Kč k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení] (výrok VI). 2. Okresní soud se předně zabýval otázkou platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce, přičemž dospěl k závěru, že je neplatné již jen pro závady v doručování. V řízení bylo prokázáno (podacím lístkem ze dne [datum], výslechem jednatele žalované), že ačkoli žalované bylo známo, kde se žalobce po dobu své dočasné pracovní neschopnosti fakticky nachází, když jej jednatel žalované sám dne [datum] osobně navštívil, přesto byl dopis obsahující okamžité zrušení pracovního poměru odeslán na adresu odlišnou, a to na adresu obecního úřadu [územní celek]. S odkazem na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3663/2014 okresní soud konstatoval, že žalovaná nedoručovala okamžité zrušení pracovního poměru žalobce na„ správnou adresu“ a že již jen z tohoto důvodu je doručení neúčinné a okamžité zrušení pracovního poměru tudíž neplatné. I kdyby bylo okamžité zrušení pracovního poměru žalobci řádně doručeno do vlastních rukou, tak by se jednalo o neplatné právní jednání, protože vytýkané porušení pracovních povinností (nepředložení knihy jízd, pracovních výkazů apod. a dále nevrácení svěřených pracovních pomůcek) nedosahovalo intenzity porušení povinností zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, resp. žalovaná nebyla v rozhodném období oprávněna požadovat vrácení svěřených pracovních pomůcek, neboť žalobce byl od [datum] uznán dočasně práce neschopným a pracovní poměr mezi účastníky měl skončit až uplynutím zbývající části výpovědní doby (šesti dnů) po ukončení dočasné pracovní neschopnosti. Neoprávněné užívání služebního automobilu k soukromým účelům nebylo žalobci v okamžitém zrušení pracovního poměru vytýkáno, proto se tím okresní soud nezabýval. 3. Žalobce prokázal předložením mzdového výměru ze dne [datum], že mu byla s účinností od [datum] zvýšena základní měsíční mzda na částku 45 000 Kč. Tvrzení žalované a účastnickou výpověď jednatele žalované, že z důvodu dopadu pandemie koronaviru se účastníci ústně dohodli od dubna [rok] na opětovném snížení měsíční mzdy, okresní soud vyhodnotil jako nevěrohodné, protože žalobce tuto skutečnost popřel a žalovaná jej ničím nedoložila. Ze mzdového listu a shodných tvrzení účastníků okresní soud zjistil, že za měsíce únor – duben [rok] odpracoval žalobce pro žalovanou vždy plný počet pracovních hodin a že mu byla k výplatě zúčtována hrubá mzda 33 500 Kč. Žalobci proto vznikl v uvedených měsících nárok na doplatek mzdy ve výši 11 500 Kč měsíčně. Žalobce však žalobou uplatnil za každý měsíc toliko částku 10 900 Kč, proto mu bylo možno za měsíce únor – duben [rok] přiznat pouze částku 32 700 Kč (tj. 3 x 10 900 Kč). V květnu [rok] žalobce z celkového počtu 21 pracovních dnů odpracoval pouze 13 dnů (104 hodin) a zbylých 8 dnů čerpal dovolenou. Za 13 odpracovaných dnů mu byla žalovanou k výplatě zúčtována hrubá mzda 20 738 Kč, správně mu však měla být zúčtována mzda ve výši 27 858 Kč (tj. 45 000 Kč: 21 pracovních dnů x 13 odpracovaných dnů). Rozdíl činí 7 120 Kč. V rozhodném období od ledna do března [rok] (tj. předchozí kalendářní čtvrtletí) žalobce dosáhl hrubé mzdy celkem 123 500 Kč, odpracoval přitom dle mzdového listu celkem 520 hodin. Dosáhl tak průměrného hodinového výdělku 237,50 Kč. Náhrada mzdy za 8 dnů dovolené (64 hodin) za květen [rok] tak činí 15 200 Kč, namísto žalovanou vyúčtovaných 12 000 Kč. Rozdíl činí 3 200 Kč. Doplatek mzdy a náhrady mzdy za dovolenou za měsíc květen [rok] představuje celkem 10 320 Kč. V červnu [rok] žalobce z celkového počtu 22 pracovních dnů odpracoval pouze 8 dnů (64 hodin), čerpal 10 dnů dovolené a zbylých 6 dnů již byl dočasně práce neschopným. Za 8 odpracovaných dnů mu byla žalovanou k výplatě zúčtována hrubá mzda 12 182 Kč, správně mu však měla být zúčtována mzda ve výši 16 364 Kč (tj. 45 000 Kč: 22 pracovních dnů x 8 odpracovaných dnů). Rozdíl činí 4 182 Kč. Náhrada mzdy za 10 dnů dovolené (80 hodin) za červen [rok] tak činí 19 000 Kč, namísto žalovanou vyúčtovaných 15 000 Kč. Rozdíl činí 4 000 Kč. Doplatek mzdy a náhrady mzdy za dovolenou za měsíc červen [rok] představuje celkem 8 182 Kč. Za měsíce únor až červen [rok] okresní soud přiznal žalobci celkem částku 51 202 Kč a ohledně zbývající požadované částky 3 298 Kč žalobu zamítl. Okresní soud shledal důvodným požadavek žalobce na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru pouze za období od [datum] do [datum], a to ve výši 8 182 Kč. Dočasná pracovní neschopnost žalobce byla ukončena ke dni [datum], podle § 53 odst. 3 zákoníku práce pokračoval ode dne [datum] běh zbývající části výpovědní doby (zbylých 6 dnů). Pracovní poměr mezi účastníky tedy skončil ke dni [datum]. Žalobci proto náleží náhrada mzdy za čtyři pracovní dny v období od [datum] do [datum]. V rozhodném období od dubna do června [rok] (tj. předchozí kalendářní čtvrtletí) žalobce nepracoval, proto je třeba vyjít podle § 355 zákoníku práce z tzv. pravděpodobného výdělku. Žalobce by v daném období zřejmě dosáhl hrubé mzdy ve výši 45 000 Kč měsíčně, tj. celkem 135 000 Kč. Odpracoval by přitom celkem 520 hodin (tj. 22 pracovních dnů v dubnu [rok], 21 pracovních dnů v květnu [rok] a 22 pracovních dnů v červnu [rok]). Pravděpodobný hodinový výdělek by činil 259,60 Kč. Za čtyři pracovní dny v červenci 2021 by tak žalobci bylo možno přiznat částku 8 308 Kč (4 dny x 8 hodin x 259,60 Kč). Žalobce však vymezil svůj požadavek tak, že požadoval náhradu mzdy ve výši 45 000 Kč měsíčně. To znamená, že za 4 pracovní dny v červenci [rok], který měl celkem 22 pracovních dnů, požadoval částku 8 182 Kč. Soud byl tímto návrhem vázán a nemohl žalobci přiznat více, než požadoval. Okresní soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobci náhradu mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 8 182 Kč a žalobu o náhradu mzdy za zbývající období od [datum] do [datum] a od [datum] do právní moci rozhodnutí soudu o žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zamítl jako nedůvodnou. 4. Okresní soud posoudil jako zčásti důvodný i požadavek na zaplacení odstupného, protože pracovní poměr mezi účastníky založený od [datum] skončil na základě výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne [datum]. Podle § 67 odst. 1 písm. b) zákoníku práce vzniklo žalobci právo na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku. V rozhodném období od ledna do března [rok] (tj. předchozí kalendářní čtvrtletí) žalobce dosáhl hrubé mzdy celkem 123 500 Kč, odpracoval přitom dle mzdového listu celkem 520 hodin. Dosáhl tak průměrného hodinového výdělku 237,50 Kč. Podle § 356 odst. 2 zákoníku práce činil průměrný měsíční výdělek 41 306 Kč (tj. 237,50 Kč x týdenní pracovní doba 40 hodin x koeficient 4,348). Okresní soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobci odstupné ve výši 82 612 Kč a žalobu ohledně zbývající požadované částky 7 388 Kč zamítl. Vyhověl i žalobě o vydání potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění a evidenčního listu důchodového pojištění za roky [rok] a [rok]. Žalobce tvrdil, že při skončení pracovního poměru mu žalovaná vydala toliko potvrzení o zaměstnání, bylo tedy na žalované, aby prokázala, že svou povinnost předat sh