57 CO 320/2022-81 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem pro uznání okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3 510 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím (výrok I) a nahradit náklady řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II) na základě fikce uznání, která nastala v důsledku marného uplynutí lhůty k vyjádření podle § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť podmínky pro tento postup měl za splněné. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, kterým jej napadl zcela, se zdůvodněním, že„ jsem nemohl platit televizi v [obec] [obec], protože jsem tam nebydlel ani neměl televizi“. U jednání odvolacího soudu pak uvedl, že není pravdou, že by se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, k čemuž označil jako důkazy podací lístky adresované [titul] [jméno] [příjmení], advokátovi se sídlem„ [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]“, ze dne 20. 4. a 4. 7. 2022, včetně listin (datovaných 18. 10. 2022), které byly jmenovanému zaslány. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku, a protože neeviduje odhlášku ani změnu adresy pro doručování, je uplatněný nárok důvodný, a proto navrhla, aby odvolací soud„ odvolání odmítl a žalobě ze dne 15. 7. 2021 vyhověl v plném rozsahu“ a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek pro uznání soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1 a 4, § 205b, § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., včetně splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a o. s. ř.)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 155 C 14/2021-43, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě (§ 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), avšak žalovaný na výzvu nereagoval a své procesní stanovisko soudu nesdělil. Na to soud usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 155 C 14/2021-48, podle § 114b odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby se ve věci vyjádřil ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení – mimo jiné – s poučením, že pokud se žalovaný bez vážného důvodu ve věci samé nevyjádří nebo ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a v takovém případě soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Kvalifikovaná výzva byla žalovanému doručena 4. 7. 2022. 6. Žalovaný se nevyjádřil, a to vůbec. Pokud tvrdil, že na kvalifikovanou výzvu reagoval, pak jím označené důkazy pravdivost tohoto tvrzení vyvracejí. Jednak podáním z 20. 4. 2022 nemohl reagovat na výzvu z 28. 6. 2022 a listiny vyhotovené 18. 10. 2022 prokazují, že reakce nemohla být včasná, jednak tato reakce nebyla adresována soudu, nýbrž výše jmenovanému advokátovi. 7. Přezkoumání rozsudku pro uznání je možné – vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. – jen z hlediska splnění zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání ve smyslu § 153a o. s. ř. 8. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, přičemž podle § 114b odst. 5 o. s. ř. se má za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, jestliže se bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen, a to za předpokladu nejsou-li splněny podmínky pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 9. Byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jejím zmeškáním právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postup soudu, kterým přijme těmto právním následkům odpovídající opatření, a to především v situaci, v níž účastníku žádný objektivní důvod vyjádřit se k podané žalobě nebránil. V případě, že za řízení nastala ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě, je v souladu s pravidly spravedlivého procesu, jestliže soud z jeho nečinnosti vyvodil zákonu odpovídající závěry a rozhodl v jeho neprospěch rozsudkem pro uznání. Jestliže účinky fikce nastaly, pak na jejích důsledcích ve smyslu existence základu pro vydání rozsudku pro uznání nemůže ničeho změnit ani okolnost, že později (v rámci odvolání) žalovaný uplatněnému nároku oponoval (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. III. ÚS 91/06, uveřejněné pod č. 175 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, publikovaný pod č. 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). 10. Protože se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu (§ 114b o. s. ř.) nevyjádřil vůbec a zároveň byly splněny všechny ostatní zákonné předpoklady jak pro vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř, její obsahové náležitosti a doručení, tak odpovídající časová souslednost (předchozí doručení žaloby a nekonání jednání), včetně absence a) podmínek pro zastavení řízení, b) odmítnutí žaloby, c) nemožnosti uzavřít a schválit smír a d) rozporu s kogentními právními normami, soud prvního stupně správně a v souladu s výše prezentovanými závěry Nejvyššího soudu vyhodnotil, že nečinnost žalovaného (neboli marné uplynutí lhůty stanovené ve výzvě podle § 114b o. s. ř. pro jeho vyjádření k žalobě) měla za následek, že dnem 4. 8. 2022 nastala fikce, že žalovaný nárok, který byl proti němu uplatněn, zcela uznává (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). 11. Soud prvního stupně pak postupoval správně podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. Soud má povinnost a nikoliv pouze možnost rozhodnout rozsudkem pro uznání, a to aniž by se zabýval materiální stránkou věci (k tomu srov. již zmíněné usnesení Ústavního soudu 16. 11. 2006, sp. zn. III. ÚS 91/06), a protože nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož zdůvodnění lze pro stručnost odkázat, byl odvoláním napadený rozsudek jako správný potvrzen podle § 219 o. s. ř. 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 2 in fine o. s. ř., protože žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, účelně vynaložené náklady na uplatnění svého práva prokazatelně v této fázi řízení nevznikly. Odvolací soud nepominul její vyjádření k odvolání doručené soudu 2. 2. 2023, avšak tento úkon právní služby nepovažuje za nezbytně nutný k uplatnění svého práva a tedy účelně vynaložené náklady. Jednak odvolání bylo žalobkyni soudem zasláno ad informandum, jednak v replice k odvolání (písemnému vyhotovení brojícího proti nároku samotnému) neuvedla žádnou (natož novou) okolnost týkající se skutkových nebo právních úvah, které jsou z hlediska odvolacího přezkumu relevantní a je nepochybné, že takové vyjádření nebylo potřebné k účelnému uplatnění práva žalobkyně.