57 CO 321/2022-54 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle spočívajícím v uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem je bytová jednotka [číslo] která se nachází v budově [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] spoluvlastnický podíl [číslo] na společných částech domu a pozemku p. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (výrok I), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na ni nemá právo (výrok II). 2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu, že dne [datum] účastníci uzavřeli„ dohodu o koupi předmětné nemovitosti, v níž bylo dohodnuto, že tato dohoda je smlouvou o smlouvě budoucí, na jejím základě se strany zavázaly uzavřít kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětné nemovitosti, jejímž výlučným vlastníkem byl žalovaný“, a to do jednoho měsíce od okamžiku, kdy bude k uzavření smlouvy vyzván. Přestože žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření kupní smlouvy, neučinil tak, přičemž [datum] doložil, že již není vlastníkem nemovitosti (vlastnické právo pro třetí osobu bylo zapsáno [datum]). 3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod §§ 1785, 1786, 1787, 1788 a § 2006 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se závěrem, že žaloba sice byla podána důvodně, avšak následným převedením vlastnického po jejím podání„ se závazek žalovaného převést své vlastnické právo na žalobce stal nesplnitelným a pro nemožnost plnění ve smyslu § 2006 o. z. zanikl“. 4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla zcela. Nesouhlasí se závěrem o zániku závazku pro nemožnost plnění, neboť„ i při dodatečně ztrátě oprávnění nakládat s věcí platí, že smluvní vztah trvá i nadále, nastalo pouze porušení smlouvy,“ rozhodné je, zda„ je reálné získat ztracená oprávnění zpět“, a je-li tomu tak, pak závazek nezaniká, nýbrž se plnění stává obtížnějším (k tomu poukázala na Šilhán, J. Právní následky porušení smlouvy v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 98-99). Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. 5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení projevu vůle spočívající v uzavření kupní smlouvy, jejímž nepřímým předmětem by byla výše označená bytová jednotka, včetně příslušného podílu na společných částech domu a pozemku, neboť žalovaný nedostál své povinnosti uzavřít takovou kupní smlouvu, ke které se zavázal ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne [datum]. 8. Procesní obrana žalovaného byla vybudována na argumentaci, že povinnost žalovaného převést vlastnické právo k této bytové jednotce s příslušným podílem žalobkyni zanikla pro nemožnost plnění, neboť v mezidobí bylo jeho vlastnické právo k ní převedeno na třetí osobu. Poukázal na to, že uvedený závěr se podává z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4097/2019; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). 9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a jsou náležitě reflektována závěrem o skutkovém stavu věci, tento obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na něj lze odkázat (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013). 10. Podle § 2006 odst. 1 o. z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. 11. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4097/2019, vysvětlil, že závěr o zániku práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění (§ 575 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), převede-li smluvní strana platnou smlouvou vlastnické právo k věci, jejíž zamýšlený převod je obsahem smlouvy o smlouvě budoucí na osobu třetí, se prosadí i současných právních poměrech. 12. Prosazuje-li žalobkyně s poukazem na § 1760 o. z., potažmo na odbornou literaturu k jeho výkladu, že nedošlo k zániku práv pro následnou nemožnost plnění, nýbrž se toto plnění stalo obtížnějším, nečiní tak přiléhavě, neboť v poměrech posuzované věci jde o nesplnitelnost dluhu, resp. zánik závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí a nadto přehlíží, že dovolacím soudem přijatý výše citovaný závěr k výkladu § 2006 o. z. odborná veřejnost (shodný autor) akceptuje (srov. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. Praha: CH Beck, 2014, s. 1223). 13. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že ztráta vlastnického práva, která měla být předmětem smluvního převodu, způsobuje následnou nemožnost plnění (§ 2006 odst. 1 o. z.), učinil tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které se odvolací soud nemá důvod odchýlit. 14. Protože soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen. 15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 2 in fine o. s. ř., neboť úspěšnému žalovanému v této fázi řízení účelně vynaložené náklady na uplatnění svého práva prokazatelně nevznikly.