57 CO 342/2022-78 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem pro uznání okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 58 399,14 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a 5 000 Kč (výrok I), jakož i nahradit náklady řízení ve výši 17 544,80 Kč (výrok II), a to na základě fikce uznání, která nastala v důsledku marného uplynutí lhůty k vyjádření, když další podmínky pro tento postup měl za splněné. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, kterým jej napadl zcela a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Brojil především proti nároku samotnému, přičemž jinak pouze uvedl, že mu„ bylo odepřeno bránit se při řádně nařízeném jednání“ a že k vylíčení rozhodujících skutečností mu bránily„ vážné rodinné důvody“. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, neboť jej má za věcně správný. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek pro uznání soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1 a 4, § 205b, § 205 odst. 2 písm. a), včetně splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že žalovanému byl 13. 6. 2022 doručen elektronický platební rozkaz, jehož součástí byla tzv. kvalifikovaná výzva (§ 114b o. s. ř.). Proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včas odpor, ve kterém dále uvedl„ své vyjádření a důvody odporu zašlu písemně v zákonné lhůtě OS Opava“, avšak neučinil tak. 6. Přezkoumání rozsudku pro uznání je možné - vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. - jen z hlediska splnění zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání ve smyslu § 153a o. s. ř. 7. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, přičemž podle § 114b odst. 5 o. s. ř. se má za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, jestliže se bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen, a to za předpokladu nejsou-li splněny podmínky pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 8. Přestože žalovaný avizoval, že se ve věci vyjádří, neučinil tak vůbec, natož aby postavil proti tvrzením žalobkyně alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy aby uvedl alespoň takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu přinejmenším částečný úspěch, jak požaduje ustálená rozhodovací praxe jak dovolacího soudu, tak Ústavního soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný pod č. 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2284/2004, ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4373/2008, ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2766/2011, ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3163/2013, nebo ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2149/2021, případně nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3207/20; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). 9. Protože se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu (§ 114b o. s. ř.) kvalifikovaně nevyjádřil a ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil, a zároveň byly splněny všechny ostatní zákonné předpoklady, jak pro vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř, její obsahové náležitosti a doručení, tak odpovídající časová souslednost (doručení žaloby a nekonání jednání), nedostatek a) podmínek pro zastavení řízení, b) odmítnutí žaloby, c) nemožnosti uzavřít a schválit smír a d) rozporu s kogentními právními normami, nastala fikce uznání ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. 10. Okresní soud tedy postupoval správně podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. Soud má povinnost a nikoliv pouze možnost rozhodnout rozsudkem pro uznání, a to aniž by se zabýval materiální stránkou věci – k tomu srov. usnesení Ústavního soudu 16. 11. 2006, sp. zn. III. ÚS 91/06, přičemž pouze pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). Z uvedeného je zřejmé, že námitka žalovaného, že mu„ bylo odepřeno bránit se při řádně nařízeném jednání“ je lichá. Protože soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož zdůvodnění lze pro stručnost odkázat, byl odvoláním napadený rozsudek jako správný potvrzen podle § 219 o. s. ř. 11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 za současné aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně měla i v této fázi řízení plný procesní úspěch. Účelně vynaložené náklady žalobkyně se sestávají z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a paušální částky jako náhrady jeho hotových výdajů. Zástupce žalobkyně vykonal v této fázi řízení ve věci 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k ) a účasti u jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za zastupování žalobkyně advokátem podle § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 3 660 Kč, celkem 7 320 Kč, paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí celkem 600 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a protože zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, byla částka 7 920 Kč navýšena o částku odpovídající příslušné náhradě DPH, a celkem činí 9 583 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. 12. O lhůtě k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.