71 CO 329/2022-71 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou platit výživné na [jméno] [příjmení] částku 1.000 Kč s účinností od 1. 6. 2021 k rukám žalobkyně (odstavec I. výroku), dlužné výživné ve výši 15.000 Kč zavázal zaplatit žalovanou k rukám žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku) a zavázal žalovanou zaplatit státu na soudním poplatku částku 600 Kč (odstavec IV. výroku). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] je dcerou žalované a rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 4. 2016, č. j. 14 P 141/2015-130 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2016, č. j. 14 Co 286/2016-163 byla svěřena do pěstounské péče manželů [příjmení]. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 7. 2017, č. j. 14 P 141/2015-308 bylo rozhodnuto, že se výživné pro tehdy nezletilou [jméno] rodičům (tedy žalované) nestanoví. Ode dne 6. 10. 2016 je žalobkyní [jméno] vyplácen příspěvek na úhradu potřeb dítěte v aktuální výši 7.260 Kč měsíčně. [jméno] nadále studuje, je studentkou [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova]. Žalovaná byla od 10. 5. 2021 do 22. 7. 2021 zaměstnána u společnosti [právnická osoba] [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [právnická osoba] s čistým příjmem za měsíc květen v částce 13.890 Kč. Od 31. 5. 2021 byla v pracovní neschopnosti, přičemž dávky nemocenského pojištění jí byly vypláceny do 29. 4. 2022 v částce 6.258 Kč za měsíc červen 2021, a v měsících červenec 2021 až duben 2022 v rozmezí částek 12.292 Kč - 13.609 Kč. Žalovaná nebyla zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání, neboť nesplnila zákonnou podmínku a neprokázala ukončení pracovního poměru. Je jí vyplácen příspěvek na bydlení a přídavek na nezletilé dítě. Vyjma dcery [jméno] má další dvě děti, a to zletilého syna [jméno] [příjmení] a nezletilou dceru [jméno] [příjmení]. 3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce dle ust. § 961 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a ust. § 910, 911 a 922 o. z., jakož i ustanovení § 47f odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce vyplácí [jméno] [příjmení], která je dcerou žalované, příspěvek na úhradu potřeb dítěte a nárok na výživné od žalované jako matky [jméno] tak přešel na stát. [jméno] není schopna se samostatně živit a vyživovací povinnost rodičů stále trvá. Žalovaná se ke svým příjmovým a majetkovým poměrům nevyjádřila a okresní soud má za to, že je v jejích možnostech a schopnostech být zaměstnána, a to alespoň s příjmem ve výši minimální mzdy. Žalovaná je v produktivním věku, bez zjištěného zdravotního omezení, proto by měla usilovat o získání zaměstnání nebo vykonávat jinou výdělečnou činnost. 4. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná a navrhovala jeho změnu tak, že bude žaloba zamítnuta. Uvedla, že v roce 2018 čelila trestnímu stíhání, když neměla platit výživné manželům [příjmení]. Rozsudek, kterým jí byla uložena povinnost platit výživné, nebyl zrušen a nyní dostala další rozsudek, kdy je prakticky povinna platit výživné dvěma subjektům. Pokud soudně uložená povinnost přešla na jiný subjekt, je povinností zainteresovaných orgánů jí o tomto informovat. Žalobce platí vysoké částky prarodičům dcery dobrovolně, když mohl iniciovat zrušení pěstounské péče s odůvodněním, že nebylo soudně prokázáno, že není schopna péče o své děti. 5. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku. Uvedl, že žalobce žádné trestní oznámení na žalovanou nepodával. Při posledním rozhodování o výživném, toto nebylo matce stanoveno. Žalobce neměl důvod podávat návrh na zrušení pěstounské péče, přičemž placení příspěvku na úhradu potřeb dítěte není na vůli žalobce, který je povinen tuto dávku přiznat a vyplácet. 6. U nařízeného odvolacího jednání žalovaná namítala, že nevěděla o řízení před okresním soudem, je schopna se o svou dceru postarat, ale není ochotna hradit výživné státu. Uvedla, že od července 2022 je zaměstnána jako IT specialista u [právnická osoba] s měsíčním příjmem okolo 25.000 Kč hrubého. S dcerou není v žádném kontaktu, toto jí bylo znemožněno rozhodnutím o pěstounské péči. 7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a jsou zde podmínky pro potvrzení napadeného rozsudku. 8. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. 9. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje. 10. Žalovaná byla řádně ze strany okresního soudu předvolána k nařízenému jednání, zásilka s předvoláním byla vrácena soudu zpět a byla doručena vyvěšením na úřední desce soudu v souladu s ust. § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř. Za této situace jde skutečnost, že si žalovaná zásilku nepřevzala, k její tíži. Další odvolací námitky žalované nejsou důvodné a pro rozhodnutí věci nejsou podstatné. V řízení bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] nadále studuje, není tak schopna se samostatně živit a vyživovací povinnost žalované nadále trvá. Žalované byla sice v minulosti uložena povinnost hradit výživné na tehdy nezl. [jméno] ve výši 300 Kč měsíčně k rukám manželů [příjmení], kterým byla svěřena do péče, avšak tato byla rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 5. 2017, č. j. 14 P 141/2015-286 zrušena. Skutečnost, že právo dítěte na hrazení výživného ze strany rodičů přechází na stát, vyplývá přímo ze zákona, a to z ust. § 961 o. z. Do pěstounské péče byla [jméno] [příjmení] svěřena na základě pravomocného rozhodnutí soudu a v době její nezletilosti byl rovněž pravomocně zamítnut návrh žalované na její zrušení a na svěření dcery zpět do její péče. Zkoumání dřívějších rozhodnutí o pěstounské péči není předmětem tohoto řízení. Žalobci pak v souladu s ust. 47f odst. 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí vznikla povinnost vyplácet příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Žalovaná neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že není schopna stanovenou částku výživného hradit, když sama uvedla, že je schopna se o dceru postarat, a to i po finanční stránce. Rovněž uvedla, že je v současné době zaměstnána s příjmem okolo 17.000 Kč měsíčně čistého a je tak zřejmé, že je schopna stanovené výživné hradit. 11. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a s přihlédnutím ke skutečnosti, že se procesně úspěšný žalobce svého práva výslovně vzdal.