75 CO 4/2023-99 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23.384,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.943,07 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 4.433,29 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 3.007,96 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako obchodníkem a žalovaným jako zákazníkem byly uzavřeny platné a účinné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouva o sdružených službách dodávky plynu v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 a § 72 odst. 2 energetického zákona. Na základě těchto smluv se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do shora uvedených odběrných míst elektřinu a plyn, což také činila a svou povinnost plynoucí ze smluvního závazkového vztahu tak plnila. Žalovaný jako zákazník má právo, dle shora citovaných ustanovení energetického zákona, na vyúčtování dodávek elektřiny a plynu oproti povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně toto vyúčtování žalovanému provést. Náležitosti vyúčtování upravovala vyhláška č. 70/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtování za dodaný plyn a elektřinu sice vyhotovila, nicméně žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla, na základě postupní smlouvy, netvrdila ani odeslání, tím spíše pak doručení vyúčtování elektřiny a plynu, splňující požadavky vyhlášky č. 70/2016 Sb., žalovanému. Předžalobní výzva ani žaloba, u nichž odeslání, respektive doručení žalovanému prokázáno bylo, pak neobsahují prováděcím předpisem požadované náležitosti. Řádně předvolaná žalobkyně se z jednání dne 17. 10. 2022 omluvila, a sama se tak zbavila možnosti být vyzvána poučením dle § 118a odst. 1., odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) k doplnění svých skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ve vztahu k doručení vyúčtování žalovanému. Okresní soud tedy uzavřel, že nemá za prokázané, že by žalovanému byla doručena vyúčtování obsahující všechny požadované zákonné náležitosti, na které má žalovaný jako zákazník právo, a tedy že nastala splatnost vyúčtovaných nedoplatků. Proto byla žaloba zamítnuta. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalovaná, která navrhovala, aby krajský soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že podané žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalovanému uloží povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, a pro případ, že by měl za to, že podmínky pro změnu napadeného rozsudku naplněny nejsou, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně namítá, že před samotným jednáním nebyla vyzvána výzvou dle § 114a odst. 2 písm. c) o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení důležitá pro rozhodnutí v meritu věci, která nejsou v žalobě dostatečně vylíčena. Žalobkyně o takovouto výzvu sama žádala v omluvě z jednání ze dne 21. 9. 2022, a to pro případ opomenutí některé pro rozhodnutí důležité skutečnosti či důkazu. Žalobkyně se v řízení chovala zcela se zásadami civilního procesu a to nenavyšovat náklady řízení, proto soudu avizovala omluvu i s výše uvedenou výzvou k případnému doplnění. Žalobkyně odkazuje i na judikaturu vyšších soudů, které opakovaně dovodily, že poučení a předvídatelnost rozhodnutí by měl soud účastníkovi řízení poskytnout, pokud tento avizuje, že jednání se nezúčastní. V případě, že by soud dodržel zákonný postup a žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů vyzval, žalobkyně by byla schopna dodat záznamy postupitele, ze kterých vyplývá odeslání předmětných faktur dopisem, a z čehož lze usoudit, že se faktury dostaly do sféry vlivu žalovaného. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 22. 4. 2022 domáhala zaplacení částky 23.384,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.943,07 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 4.433,29 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 3.007,96 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení. Částky se domáhala jednak jako úhrady dluhu za dodanou elektřinu s příslušenstvím z faktury [číslo] za období od 11. 9. 2019 do 15. 11. 2019 vystavené na částku 23.203,07 Kč. Žalovaný na předmětnou fakturu uhradil částku 7.260 Kč a dlužná částka tak činí 15.943,07 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady dluhu za dodanou elektřinu s příslušenstvím z faktury [číslo] za období od 11. 9. 2019 do 15. 11. 2019 vystavené na částku 4.433,29 Kč. Žalovanému byla elektřina dodávána na základě smluv ze dne 9. 9. 2019 uzavřené s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Žalobkyně se po žalovaném rovněž domáhala úhrady dluhu za dodaný plyn s příslušenstvím z faktury [číslo] za období od 28. 9. 2019 do 26. 11. 2019 vystavené na částku 3.007,96 Kč. Žalovanému byl plyn dodáván na základě smlouvy ze dne 9. 9. 2019 uzavřené s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Pohledávka za žalovaným v celkové výši 23.384,32 Kč byla ze strany [právnická osoba] postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 12. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud nařídil ve věci jednání na den 17. 10. 2022, kam se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně se z tohoto omluvila s tím, že má za to, že v žalobě uvedla dostatečná skutková tvrzení, která jsou podepřena předloženými důkazy, nebude tedy navyšovat náklady řízení svou účastí u jednání. V případě, že by soud považoval účast žalobkyně u jednání za nutnou, prosí žalobkyně o sdělení této skutečnosti. V případě, že soud při studiu spisu dospěje k názoru, že žalobní tvrzení jsou nedostatečná, popř. nejsou dostatečně prokázána navrženými a přiloženými důkazy, žádá žalobkyně, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení nebo důkazů. Žalobkyně se domnívá, že takový postup je plně v souladu s judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1969/2005 ze dne 11. 4. 2006 Okresní soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Dne 17. 10. 2022 byl vyhlášen napadený rozsudek. 7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje, shodně tak přejímá krajský soud jako správné všechny skutkové závěry okresního soudu učiněné z těchto důkazů. 8. Co se týká právního hodnocení věci, krajský soud jako správné akceptuje závěry okresního soudu o tom, že mezi účastníky došlo k uzavření platných smluv o dodávce plynu a elektřiny, že došlo k vyúčtování dodaného plynu a elektřiny výše citovanými fakturami, kdy však doručení těchto vyúčtování nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno ani prokázáno. Jak tedy správně uzavřel okresní soud, v řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému byla doručena vyúčtování obsahující všechny požadované zákonné náležitosti, na které má žalovaný jako zákazník právo, a tedy že nastala splatnost vyúčtovaných nedoplatků. Proto byla žaloba po právu jako předčasná zamítnuta. V podrobnostech lze pak na právní odůvodnění okresního soudu odkázat. 9. Pokud jde o odvolací argumentaci žalobkyně, tak s touto se krajský soud neztotožňuje, kdy žalobkyní citovaný judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1969/2005 není na projednávanou věc přiléhavý, kdy se týká toho, zda lze ve věci samé rozhodnout bez nařízení jednání v případě, že se účastníci práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, ačkoliv předloženými listinami nebyly všechny rozhodné skutečnosti prokázány, a soud tedy musí založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení. O takovou situaci se v daném případě nejedná, kdy ve věci nařízeno jednání bylo. Naopak je v tomto směru nutno odkázat na judikát Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 (dostupný na www.nsoud.cz), který akcentuje, že ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku