71 Co 137/2024-63 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalobce má pohledávku za zůstavitelem , jméno FO, v celkové výši 4.280.000 Kč a že má právo na uspokojení této pohledávky ze zajištění, a to z uvedených nemovitostí (odstavec I. výroku) a žalobce zavázal nahradit žalované náklady řízení (odstavec II. výroku).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v Ostravě je vedeno řízení pod sp. zn. 99 D 3526/2020 po zůstaviteli , tituly před jménem, , jméno FO, , zemř. dne 10. 11. 2020. Usnesením ze dne 14. 4. 2021 bylo rozhodnuto o nařízení likvidace pozůstalosti a likvidačním správcem byla ustanovena žalovaná. Do daného řízení žalobce přihlásil svou pohledávku v uvedené výši z titulu smlouvy o zápůjčce, která představuje jednak jistinu ve výši 4.000.000 Kč a sjednaný úrok ve výši 280.000 Kč za celou dobu trvání zápůjčky. K zajištění tohoto závazku byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva týkající se uvedených nemovitostí. V rámci přezkumného jednání žalovaná jako likvidační správce popřela pohledávku žalobce jako neprokázanou co do částky 32.844 Kč s tím, že úroky by neměly být počítány po smrti zůstavitele a dále právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Usnesením ze dne 13. 7. 2023 byl žalobce vyzván k podání žaloby na určení dle občanského soudního řádu.3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce dle ust. § 242, § 262 a § 263 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen z. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žaloba byla podána včas, ale není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Částka 4.247.156 Kč byla ze strany soudního komisaře uznána za prokázanou, když v tomto rozsahu nebyla sporná či nejistá. V této části tak není důvod pro podání žaloby na určení. Ve zbylé části, tj. co do částky 32.844 Kč dospěl okresní soud k závěru, že není opodstatněná. Zůstavitel zemřel před splatností zápůjčky a tato mu tak nebyla poskytnuta po celou sjednanou dobu. Nemůže tak obstát kapitalizovaná smluvně sjednaná odměna v podobě úroku sjednaného za celé období zápůjčky.4. Nedůvodným shledal rovněž nárok na určení uspokojení pohledávky ze zajištění, když tato nebyla v pozůstalostním řízení přihlášena dle ust. § 242 z. ř. s. Žalobce sice sdělil, že pohledávka je zajištěna smlouvou o zástavě, ale výslovně uvedl, že požaduje uspokojení své pohledávky z majetku zůstavitele a nikoli z tohoto zajištění.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, které po upřesnění u jednání odvolacího soudu směřoval pouze do části výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Uvedl, že dostatečně projevil svou vůli, když pohledávku přihlásil a následně ji na výzvu doplnil. Doložil právní titul pohledávky, vznik zajištění, odkázal na zástavní smlouvu, kterou rovněž doložil a požádal o uspokojení pohledávky. Zajištění je v podstatě majetek zůstavitele, který byl prodán za velmi nízkou cenu, což vyvolává u žalobce pochybnosti. Ve výzvě soudu nebylo výslovně uvedeno, že musí požádat o uspokojení ze zajištění, a naopak je zdůrazněno, že mají být doloženy příslušné listiny. Žalobce na výzvu soudu reagoval a listiny doložil. Je tak zřejmé, že se domáhal uplatnění pohledávky jako zajištěné.6. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Z pouhé existence zajištění nelze dovozovat vůli věřitele, aby pohledávka byla uspokojena právě z tohoto zajištění. Soudní komisař není oprávněn poučovat účastníky o hmotném právu.7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek v napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Z ust. § 242 z. ř. s. vyplývá, že v případě přihlašované pohledávky zajištěné majetkem patřícím do likvidační podstaty musí věřitel nejpozději v poslední den lhůty stanovené pro podání přihlášky uvést skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá, kdy vzniklo a požádat o uspokojení ze zajištění, jinak k zajištění nebude přihlíženo. Pokud takto věřitel do konce této lhůty nepožádá o uspokojení ze zajištění, nelze ho již poučovat o možnosti uplatnění ze zajištění. Zároveň nelze z ust. § 241 odst. 3 o. s. ř. ani vyvodit, že by měl soud povinnost poučovat věřitele před uplynutím lhůty k uplatnění práva na uspokojení ze zajištění, že může uplatnit svoji pohledávku jako zajištěnou a nikoli jen jako nezajištěnou, když je věcí věřitele, zda se rozhodne uplatnit právo na uspokojení ze zajištění či nikoli (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2496/2021).9. Výše uvedené rozhodnutí NS dále uvádí, že soud vyzve věřitele k doplnění nebo opravě přihlášky pohledávky, pokud neobsahuje všechny stanovené náležitosti, je neurčitá nebo nesrozumitelná. Jelikož je ponecháno na vůli věřitele, zda bude požadovat uspokojení ze zajištění či nikoli, potom v případě, že v přihlášce vůbec neuplatní právo na uspokojení ze zajištění, nebude jej soud k doplnění této skutečnosti vyzývat, a to ani v případě, že by okolnosti či údaje uvedené v přihlášce jinak nasvědčovaly tomu, že pohledávka je zajištěná, když se nejedná o obligatorní náležitost přihlášky.10. V dané věci věřitel v rámci přihlášky uvedl skutečnosti svědčící o tom, že přihlášená pohledávka je zajištěná, avšak výslovně projevil vůli, aby byla uspokojena z majetku zůstavitele, nikoliv z tohoto zajištění. Za této situace nebylo na místě jakékoliv poučení ze strany soudu, když jeho vůle byla v přihlášce vyjádřena a nic nebrání, aby byla pohledávka uspokojena jako nezajištěná. Z tohoto důvodu je nepřípadný odkaz žalobce na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 84 Co 176/2020, když jeho přihláška měla veškeré náležitosti a poučení soudu nebylo nezbytné.11. S ohledem na právní úpravu týkající se náležitosti přihlášky v rámci likvidace pozůstalosti, nesouhlasí odvolací soud s námitkou žalobce, že postup soudního komisaře byl v tomto směru byrokratický, když jde o pouhé slovíčkaření. Majetek, který byl předmětem sjednané zástavy je nepochybně užšího rozsahu než celkový majetek zůstavitele. Jak již bylo výše uvedeno, skutečnost, zda věřitel požádá o uspokojení ze sjednaného zajištění či nikoliv, je zcela ponecháno na jeho vůli a pohnutky, které ho vedly k tomu, zda požádá o uspokojení své pohledávky ze zajištění či z celého majetku zůstavitele, jsou nerozhodné. Ustanovení § 242 z. ř. s. pak výslovně stanoví povinnost požádat o uspokojení ze zajištění s tím, že jinak se k zajištění pohledávky nepřihlíží. S ohledem na skutečnost, že žalobce o uspokojení ze zajištění v přihlášce výslovně nepožádal, hledí se na jeho pohledávku jako na nezajištěnou.12. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek v napadené části, tj. co do určení, že má žalobce právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšný žalobce byl zavázán zaplatit žalované částku 3.388 Kč představující odměnu za 1 úkon právní služby (písemné vyjádření) dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve výši 2.500 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 588 Kč. Náklady odvolacího řízení byl žalobce zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované.