75 Co 123/2022-366 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní rozhodl, že žaloba, aby bylo určeno, že smluvní závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrovaným na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , IČO, , jako úvěrujícím na straně druhé, jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ve výši 4.650.000 Kč, neexistuje a žalobkyně není dlužníkem žalované z této úvěrové smlouvy, se zamítá (výrok I.), že žaloba, aby bylo určeno, že smluvní závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrovaným na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , IČO, , jako úvěrujícím na straně druhé, jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ve výši 3.625.000 Kč, neexistuje a žalobkyně není dlužníkem žalované z této úvěrové smlouvy, se zamítá (výrok II.), že žaloba, aby bylo určeno, že nemovitosti – pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , vedené Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , nejsou zatíženy zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí pod č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřenou mezi žalobkyní na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , IČO, , na straně druhé, se zamítá (výrok III.), že žaloba, aby bylo určeno, že nemovitosti – pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , vedené Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , nejsou zatíženy zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí pod č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřenou mezi žalobkyní na straně jedné a právním předchůdcem žalované společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , IČO, , na straně druhé, se zamítá (výrok IV.) a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 24.173 Kč (výrok V.).2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo určení neexistence smluvního závazkového vztahu, dluhu žalobkyně vůči žalované a neexistence zástavního práva k uvedeným nemovitostem, které vzniklo na základě smluv o úvěrech č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ve výši 4.650.000 Kč a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ve výši 3.625.000 Kč, které byly poskytnuty žalobkyni na účty její osobu konkrétně označené. Ve výše popisovaných smlouvách o úvěrech byl jednoznačně výslovně sjednán oběma stranami podnikatelský charakter a účel těchto konkrétních posuzovaných závazků. Smlouvy byly uzavřeny po , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , takže se na ně vztahuje režim občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. V tomto řízení je žalobkyně aktivně věcně legitimována jako dlužník a vlastník předmětných zastavených nemovitostí a žalovaná je pasivně věcně legitimována, neboť je právním nástupcem původního věřitele a zástavního věřitele. Kromě otázky věcné legitimace se soud prvotně zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně, který žalovaná rozporovala. Soud přisvědčil námitce žalované, neboť bylo shledáno, že žalobkyně nemá ve věci naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Zásadní bylo tvrzení žalobkyně, že má za to, že má naléhavý právní zájem na tomto určení, neboť proti žalobkyni je vedeno exekuční a insolvenční řízení, a bez požadovaného určení se právní postavení žalobkyně stane nejistým a bude vůči žalované významně ohroženo. K tomuto soud uvedl, že pokud má právní otázka, o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2059/2007, když otázka platnosti předmětných úvěrových smluv bude řešena jako otázka předběžná v exekučním řízení, v rámci kterého budou po hmotněprávní stránce zkoumány všechny skutečnosti a důkazy týkající se závazku. V tomto směru je možno odkázat rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1379/2007, dle něhož: “Žaloba na určení neplatnosti dohody, kterou lze řešit jako otázku předběžnou v řízení o žalobě na plnění, popřípadě v řízení o určení práva nebo právního vztahu, a která neřeší sporné vztahy mezi stranami tak, aby nedošlo k dalším, navazujícím sporům, je z hlediska potřeb praktického života zcela zbytečná a patří typicky mezi ty žaloby, jejichž věcnému projednání má požadavek naléhavého právního zájmu stanovený v § 80 písm. c) o. s. ř. bránit, aby nedocházelo ke zbytečnému, neúčelnému množení sporů.” Vzhledem k tomu, že určením platnosti nebo neplatnosti úvěrových smluv a jejich zajištění zástavním právem se nemůže vyřešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu mezi jeho účastníky v době, kdy již probíhá exekuční řízení, ve kterém se má právě posuzovat oprávněnost exekučního titulu, nemůže být na takovém určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Rovněž má soud za to, že zde lze aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2526/2007, které uvádí, že „jsou-li již nemovitosti postiženy exekucí (jako v projednávané věci), nemůže ani případné rozhodnutí o neexistenci zástavního práva na nich váznoucího na prováděné exekuci ničeho změnit. Obrana proti nařízené exekuci je možná jen prostředky exekučního práva (návrhem na odklad, zastavení exekuce - srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 937/06). Žaloba na určení zániku zástavního práva tak nemůže z důvodů žalobcem tvrzených sloužit potřebám praktického života; žalobce proto nemůže mít na takovém určení naléhavý právní zájem“. Stejně tak lze poukázat na závěry Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 236/2017, kde bylo konstatováno, že „prostřednictvím žalobcem uplatněné žaloby nelze vytvořit spolehlivý právní rámec pro odvrácení budoucích sporů mezi účastníky; domáhá-li se žalobce již prodeje nemovitostí žalovaných prostřednictvím exekuce, není tu způsobilým prostředkem jeho obrany požadované určení, ale jen jeho námitky, které jsou v příslušném řízení způsobilé odvrátit důsledky prodeje nemovitosti zatížené (popíranou) zástavou. Žaloba o určení, že na předmětných nemovitostech nevázne zástavní právo ve prospěch žalovaného, a že nevznikla jím zajištěná pohledávka, za této situace neslouží potřebám praktického života a žalobce nemůže mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem“. Za dané situace pak soudu nezbylo, než žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnout, když soud neměl procesních podmínek k tomu, aby se věcí věcně a po hmotněprávní stránce zabýval. Vycházel pak i ze stanoviska zdejšího odvolacího soudu ve věci sp. zn. 75 Co 330/2021 o neexistenci naléhavého právního zájmu v obdobném případu. Nebylo tedy nutné, jak uváděla a namítala žalobkyně, tuto poučovat o dotvrzení a prokázání naléhavého právního zájmu, když tento tvrdila a snažila se prokázat, avšak provedenými důkazy byla naopak prokázána jeho neexistence.3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nemá na určovací žalobě naléhavý právní zájem. Okresní soud opírá svůj závěr především o níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Soud prvního stupně zejm