75 Co 211/2023-259 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1.183.200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 355.717,90 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově na nákladech řízení částku 5.093,80 Kč (výrok III.).2. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s odůvodněním, že od 1. 5. 2018 je oprávněným nájemcem specifikovaných nemovitých věcí, přičemž v době od 1. 5. 2018 do 29. 3. 2021 žalovaný bez právního důvodu a bez jakéhokoliv souhlasu ze strany žalobkyně užíval části specifikovaných nemovitostí, a to konkrétně bytový prostor nacházející se v budově č., Anonymizováno, p. , Anonymizováno, a nebytový prostor nacházející se v budově bez č. p./č. e., jež je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný, který byl nejméně do 31. 10. 2019 zaměstnancem žalobkyně, jak plyne z dohody o ukončení jeho pracovního poměru, a který i poté pro žalobkyni vykonával pracovní činnost, byl v době od 1. 5. 2018 do 28. 2. 2021 oprávněn užívat bytový prostor i nebytový prostor v areálu v Kelči. Podle okresního soudu souhlas s takovým užíváním ze strany žalobkyně trval až do okamžiku jejich vyklizení žalovaným k 1. 1. 2021. Žalovaný tak neužíval dané prostory bez právního důvodu, ale podle okresního soudu se jednalo o výprosu podle § 2189 občanského zákoníku, kdy tento bezúplatný závazkový vztah trval do listopadu 2020 bez ujednání doby, následně bylo požadováno vrácení do konce dubna 2021 s prodloužením lhůty pro vrácení do 30. 5. 2021, což podle okresního soudu odpovídá výprose podle § 2190 odst. 1 občanského zákoníku, resp. pak od doby požadavku vrácení se jednalo o bezplatnou výpůjčku, protože již byla stanovena doba vrácení. Z těchto důvodů okresní soud žalobu žalobkyně zamítl.3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se změny rozsudku okresního soudu a vyhovění žalobě. Žalobkyně v prvé řadě namítala, že i v pořadí druhé rozhodnutí okresního soudu trpí vadou nepřezkoumatelnosti, když z odůvodnění napadeného rozsudku není ani zjevné, k jakému právnímu závěru soud prvého stupně nakonec dospěl. Dále odvolatelka vytýká okresnímu soudu nesprávná skutková zjištění, pokud vycházel ze zvukových záznamů ze dne 9. 11. 2020 a 10. 2. 2021, když tyto zvukové záznamy nepředstavují úplný záznam z jednání jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, se synem žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , ale pouze jakýsi extrakt prohlášení zcela vyňatých z kontextu, tedy nahrávku účelově sestříhanou. Úplné nahrávky pak , tituly před jménem, , jméno FO, odmítl soudu předložit. Navíc ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, byla existence jakékoliv dohody o bezplatném užívání předmětných prostor žalovaným popřena. Je zřejmé, že pokud osoba užívá věc bez existence smluvního vztahu, nelze než uzavřít, že tuto užívá bez právního důvodu, a je tedy povinna vydat bezdůvodné obohacení. Pokud není prokázána ani úplatnost ani bezúplatnost, resp. jakýkoliv smluvní základ užívání, jedná se o užívání bez právního důvodu, se kterým se pojí vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žádný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným vzniknout nemohl už jenom z důvodu, že v dané době (2014 až 2015) žalobkyně vůbec nebyla nájemkyní dotčených prostor, tou se stala až 1. 5. 2018, a byly zde zcela odlišné majetkové vztahy. Žalovaný přitom žádným způsobem netvrdil, že by smlouvy o výprose uzavíral s osobou odlišnou od žalobkyně, a není tak žádným způsobem prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o výprose či případně smlouvy o výpůjčce nebo jakékoliv jiné smlouvy ohledně předmětných prostor. Dále v odvolání žalobkyně namítá konkrétní nesprávná skutková zjištění okresního soudu z v řízení provedených důkazů, zejména z výpovědi svědků. Ze svědeckých výpovědí podle odvolatelky jednoznačně vyplývá, že žalovaný v letech 2018 až 2021, nejméně do 1. 1. 2021, užíval jak tzv. nebytové, tak tzv. bytové prostory, když je podstatné, že měl do těchto prostor jako jediný přístup, prostory byly opatřeny zámky k zabránění vstupu jiných osob, v těchto prostorách měl umístěny své osobní věci a tyto vyklidil a klíče předal nejdříve na začátku roku 2021. Okresní soud vůbec nezabýval otázkou obvyklých nákladů spojených s užíváním věci. Navíc okresní soud přistoupil k vypracování znaleckého posudku k ocenění výše bezdůvodného obohacení, tedy logicky musel mít za to, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo, neboť v opačném případě by se jednalo o postup nelogický a procesně neekonomický. Nicméně v dalším řízení rozhodl okresní soud zcela překvapivě v rozporu s dosavadním procesním postupem. Odvolatelka dále zdůraznila, že požadovala bezdůvodné obohacení za dva samostatné prostory, jednak za prostory nebytové, a jednak za prostory bytové. Pokud jde o nebytové prostory, uzavřel okresní soud, že tyto žalovaný užíval, ohledně bytových prostor žádný konkrétní závěr nevyjádřil. Z dokazování podle žalobkyně však vyplynulo, že žalovaný užíval oba prostory výlučně a vyloučil z užívání osoby jiné. Pokud jde o nebytové prostory, uzavřel okresní soud, že právním důvodem jejich užívání byla výprosa s tím, že tento argument byl vznesen žalovaným až v závěrečném návrhu, a okresní soud dovozuje uzavření dohody mezi žalovaným a jeho synem , jméno FO, , který však nemohl takovouto dohodu uzavírat za žalobkyni. Navíc se okresní soud vůbec nevypořádal s žalobkyní uplatněným nárokem za poskytnuté služby, byť byl součástí žaloby. Pokud jde o prostory bytové, pak žalovaným ani nebyl tvrzen žádný právní titul k jejich užívání, přičemž v řízení bylo prokázáno, že i tyto prostory výlučně užíval.4. K odvolání se písemně vyjádřil žalovaný s tím, že odvolací argumentaci za důvodnou nepovažuje a rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný. Výtky žalobkyně stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku i stran absence důvodu zamítnutí žaloby ve vztahu k tzv. bytovému prostoru jsou zcela nedůvodné, když okresní soud v bodě 26. napadeného rozsudku jasně uvedl, proč byl žalovaný v době od 1. 5. 2018 do 28. 2. 2021 oprávněn užívat bytový prostor i nebytový prostor. K oprávněnostem žalobkyní vytýkaného shledání některých svědků jako věrohodných a některých jako nevěrohodných nevidí žalovaný žádný důvod, když okresní soud v napadeném rozsudku učinil skutková zjištění ze všech svědeckých výpovědí a tyto hodnotil v souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Pokud se týká výtek k zákonnosti důkazu přehráním audiozáznamů na CD z jednání ze dnů 9. 11. 2020 a 10. 2. 2021, tak se jednalo o řádně označený a předložený důkaz, který okresní soud procesně správně provedl. Výhrady ke skutkovým zjištěním z jednotlivých provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí, jsou rovněž neoprávněné, když podstatné je, že všichni svědkové uváděli, že žalovaný měl umožněn přístup k předmětným prostorám, měl k dispozici ovladač od brány, naopak nikdo ze svědků neuvedl naprosto ničeho o tom, že by si žalovaný jakkoliv držbu předmětných nemovitých věcí uzurpoval, a proto v každém případě nejsou splněny podmínky pro vznik bezdůvodného obohacení. Navíc je třeba poukázat na to, že žalobkyně před okresním soudem ohledně tvrzeného uzurpování držby nemovitých věcí nic netvrdila a neoznačovala v tomto směru naprosto žádné důkazy. Takovéto tvrzení v odvolání je pak tvrzením zcela novým. Provedeným dokazováním bylo naopak prokázáno, že žalovaný měl předmětné nemovité věci od žalobkyně zdarma k dispozici a měl k nim, stejně jako jiné osoby, žalobkyní umožněn přístup, a za těchto skutkových okolností nemohlo žalovanému žádné bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně vzniknout. Žalovaný současně nikdy nečinil naprosto žádné kroky směřující k tomu, aby žalobkyně nemohla předmětné prostory užívat, nikdy nikomu žádné užívání neznemožňoval a toto nebylo žalobkyní ani tvrzeno. Celou žalobu považuje žalovaný za absurdní a vůči žalovanému jako faktickému zakladateli žalobkyně zjevně šikanózní, podanou pouze v reakci na uplatňování pracovněprávních nároků žalovaného po žalobkyni.5. Krajský soud při konstatování přípustnosti a včasnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Přerově dne 14. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.183.200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je od 1. 5. 2018 oprávněným nájemcem specifikovaných nemovitých věcí, přičemž v době od 1. 5. 2018 do 29. 3. 2021 žalovaný bez právního důvodu a bez jakéhokoliv souhlasu ze strany ža