75 Co 221/2024-39 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným usnesením okresní soud rozhodl o zastavení řízení (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok II.).2. Okresní soud uzavřel, že před podáním žaloby bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka - žalovaného. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a), odst. 4 a 5 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“) může věřitel (žalobkyně) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty dlužníka uplatnit vůči němu pouze a jen přihláškou, přičemž právo domáhat se pohledávky (jiných práv) žalobou je insolvenčním zákonem výslovně vyloučeno. Vzhledem k tomu, že daná procesní situace představuje takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, okresní soud postupoval ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) (patrně míněno písm. b/) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože řízení bylo zastaveno (výrok II. tohoto usnesení).3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, kdy namítala, že zásadním aspektem, který by musel vést k zastavení řízení vůči žalovanému, není rozhodnutí soudu o povolení řešení úpadku dlužníka oddlužením, nýbrž až následné rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení dle ust. § 404 insolvenčního zákona; které však doposud nenastalo. V této souvislosti žalobkyně z opatrnosti zdůrazňuje, že uplatnila v insolvenčním řízení námitky dle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť je toho názoru, že insolvenční návrh dlužníka by měl být zamítnut a odmítnut, přičemž o daném návrhu nebylo doposud ze strany insolvenčního soudu rozhodnuto, a proto považuje napadené rozhodnutí za předčasné. Navíc žalobkyně akcentuje, že předčasnost postupu, který zvolil prvostupňový soud, má značné důsledky do jejích práv, neboť pokud by ze strany insolvenčního soudu došlo k zamítnutí či odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka, resp. žalovaného, nebo by do okamžiku rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení byl insolvenční návrh vzat zpět, žalobkyně by již nově žalobu podat nemohla, neboť by se vystavila riziku vznesení oprávněné námitky promlčení, a žaloba by tak musela být zamítnuta. Z tohoto důvodu žalobkyni, aby zachovala lhůtu a vyhnula se námitce promlčení, nezbylo nic jiného, než žalobu podat a vyčkat výsledku insolvenčního řízení. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhuje, aby krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.4. Krajský soud přezkoumal k odvolání žalobkyně napadené usnesení okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 8. 7. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 112.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za neoprávněné užití finančních prostředků žalované. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ohledně žalovaného vyplývá, že vyhláška o zahájení insolvenčního řízení ohledně žalovaného byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 28. 5. 2024 ve 13.14 hodin. Dne 28. 6. 2024 rozhodl Krajský soud v , adresa, – pobočka v , Anonymizováno, usnesením č. j. KSOL , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, o zjištění úpadku dlužníka – žalovaného a povolil řešení úpadku oddlužením. Účinky prohlášení úpadku nastaly okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. 28. 6. 2024 v 13.08 hodin. Usnesení nabylo právní moci 19. 7. 2024. Dne 24. 7. 2024 vydal okresní soud napadené usnesení.6. Podle ustanovení § 109 odst. 1, 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „insolvenční zákon“), (1) se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení, c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému, d) nelze uplatnit dohodou věřitele a dlužníka založené právo na výplatu srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem. (4) Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.7. Podle ustanovení § 141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c.8. Účinky zahájení insolvenčního řízení, včetně toho, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny v civilním řízení žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, tedy nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku, a trvají do skončení insolvenčního řízení. Věřitel je oprávněn svou pohledávku za dlužníkem přihlásit přihláškou pohledávky, nikoliv ji uplatnit v nově zahájeném nalézacím řízení žalobou tak, jako by insolvenční řízení nebylo zahájeno. Řízení o žalobě na plnění proti dlužníkovi zahájené po vzniku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 insolvenčního zákona) příslušný soud zastaví pro nedostatek procesních podmínek (§ 103 a násl. o. s. ř.), avšak až po právní moci rozhodnutí o úpadku. Tento postup vychází z § 141a insolvenčního zákona.9. V daném případě jsou tedy jednoznačně důvody pro zastavení řízení splněny a okresní soud ve věci postupoval zcela správně v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními, kdy podmínky pro zastavení řízení nenastávají až rozhodnutím insolvenčního soudu o schválení oddlužení dle ust. § 404 insolvenčního zákona, jak argumentovala v odvolání žalobkyně. Zde se jedná o zcela jinou situaci a fázi insolvenčního řízení v návaznosti na splnění či neplnění povinností dlužníkem, a nikoli o fázi spojenou s účinky zahájení insolvenčního řízení vedoucím k zastavení řízení.10. Z uvedených důvodů krajský soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. usnesení okresního soudu v celém rozsahu jako věcně správné potvrdil, když dospěl k závěru, že napadené usnesení je správné nejen ve výroku o zastavení řízení, nýbrž i ve výroku o nákladech řízení, o nichž okresní soud věcně správně rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.11. Výrok o nákladech tohoto odvolacího řízení je pak dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalobkyně nebyla s odvoláním úspěšná a žalovanému v odvolacím řízení dle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.