8 Co 116/2024-52 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 310.245 Kč (odstavec I. výroku), zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 310.245 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 75.985,24 Kč spolu s úrokem ve výši 10,99% ročně z částky 382.949,06 Kč od 18. 10. 2023 do 2. 1. 2024 a z částky 378.810,71 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 382.949,06 Kč od 28. 10. 2023 do 2. 1. 2024 a z částky 378.810,71 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení (odstavec III. výroku). Dále rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 7.257 Kč (odstavec IV. výroku).2. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že , Anonymizováno, mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla uzavřena úvěrová smlouva na základě níž byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 400.000 Kč, na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně 10,99% úroku a poplatku za sjednání úvěru ve výši 8.000 Kč formou 120 měsíčních splátek 6.135 Kč (zahrnujících i měsíční poplatek za pojištění ve výši 501 Kč) vždy k 16. dni v měsíci počínaje červencem 2022. Čerpání úvěru v celé výši proběhlo dne , datum, . Žalovaná pak na poskytnutý úvěr uhradila platby v výši 13 x 6.135 Kč v době od 16. 7. 2022 do 16. 7. 2023. Dopisem ze dne 18. 10. 2023, který byl dle podacího archu odeslán žalované dne 23. 10. 2023 následně oznámila žalobkyně žalované, že zesplatnila úvěr pro prodlení s jeho splácením a vyzvala ji k úhradě částky 396.230,24 Kč do 10 dnů. Z potvrzení o provedení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je zaměstnána ve , právnická osoba, s příjmem 40.000 Kč měsíčně, což bylo ověřeno výpisem z běžného účtu. Dále uvedla, že bydlí ve vlastním domě či bytě bez hypotéky, je vdaná, děti nemá, její výdaje činí 11.000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti činí 50.000 Kč měsíčně, přičemž splácí úvěry po 4.859 Kč a 900 Kč měsíčně. Z předložených výpisů z běžného účtu bylo zjištěno, žalovaná je majitelem běžného účtu č. , č. účtu, , na tento účet byla poukazována mzda od , právnická osoba, (ve výši 39.012 Kč v březnu 2022, 46.755 Kč v dubnu 2022 a 39.004 Kč v květnu 2022). Dále soud učinil z těchto výpisů zjištění další, nad rámec toho, co zjistila žalobkyně, a sice, že v březnu 2022 byla na tento účet poukázána částka 227.002 Kč v dubnu 2022 částka 102.429 Kč, přičemž účel platby uveden není. Dále bylo z výpisů zjištěno, že žalovaná vynakládá měsíčně částky v řádu několika desítek tisíc korun na úhradu platební kartou ceny zboží a služeb (např. nákup oblečení a obuvi, kosmetiky, výživové a dietní programy, solární a kosmetická studia) V březnu 2022 za platby kartou v obchodech vynaložila částku 91.774 Kč (bez zjevně mimořádných plateb v obchodě , Anonymizováno, ve výši 15.808 Kč a v oční optice ve výši 12.780 Kč). Platby v obdobných obchodech a v řádově stejné výši proběhly i v dalších dvou měsících. Takto provedené zkoumání úvěruschopnosti žalované vyhodnotil okresní soud jako však nedostatečné. Žalobkyně totiž vůbec nezkoumala a neověřovala výši pravidelných výdajů žalované, byť měla k dispozici výpisy z jejího běžného účtu za období posledních tří měsíců. Pokud by žalobkyně do těchto výpisů nahlédla, nemohla by bez dalšího vycházet z žalovanou tvrzené výše výdajů (11.000 Kč měsíčně), jelikož z výpisů je patrné, že žalovaná za opakující se nákupy obdobného zboží a za služby vynakládala částku několikanásobně vyšší. Z výpisů navíc nejsou patrné platby za bydlení a energie. Z předložených výpisů z účtu nelze než dovodit, že příjmy žalované (jejichž výše je z těchto výpisů patrná) nepostačovala na úhradu ceny spotřebního zboží a služeb běžně žalovanou pořizovaných. Okresní soud tak uzavřel, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a jedná se přitom (s ohledem na již ustálenou judikaturu) o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Nárok uplatněný v tomto řízení pak bylo možno, byť zčásti, posoudit z jiného právního titulu, a sice jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru a vrácenou částkou, a to v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, tj. v nové lhůtě splatnosti.3. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce III. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 320.245 Kč od 28.10.2023 do 2. 1. 2024 a ve výši 15 % ročně z částky 310.245 Kč od 3. 1. 2024 do zaplacení.4. Namítala, že pravidlo o času plnění zakotvené v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Možnostem spotřebitele může odpovídat i plnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, avšak také jeho možnostem odpovídat nemusí. Obecná a zvláštní úprava pak má společné to, že splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Pokud však možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, má žalobkyně za to, že potud zvláštní právní úprava nevylučuje obecnou a lze je aplikovat se stejným výsledkem. Žalobce tak má za to, že pravidlo o času plnění povinnosti spotřebitele vrátit bezdůvodné obohacení vzniklé z neplatné smlouvy o úvěru se uplatní jen tam, kdy věřitel spotřebitele vyzval k plnění a současně není v možnostech spotřebitele, aby uvedenou pohledávku splnil bez zbytečného odkladu po doručení výzvy. Vztah mezi obecnou a zvláštní právní úpravou času plnění lze proto vyjádřit tak, že obecná právní úprava se podpůrně použije tam, kde zvláštní právní úprava nestanoví něco jiného. Zvláštní právní úprava však otázku času plnění nevyčerpává do té míry, že by použití obecné právní úpravy zcela vyloučila. Určení možností spotřebitele splnit věřiteli dluh prodlužuje splatnost pohledávky, a tím prospívá i postavení spotřebitele. Jde tedy o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty jemu příznivé. Žalobkyně tak má za to, že je to právě spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh a k těmto tvrzením také navrhnout důkazy. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh bez zbytečného odkladu, tak musí vyplývat z výsledků provedeného dokazovaní. Žalovaná ovšem zůstala během celého řízení zcela pasivní a nikterak se k návrhu žalobce nevyjádřila. Žalobkyně tak má za to, že žalovaná nesplnila svou důkazní povinnost ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou částku. I přes to soud rozhodl tak, že žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, když soud automaticky presumoval neschopnost žalované bezdůvodné obohacení hradit. Pokud tedy žalovaná neusnesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně svých možností splnění závazku z bezdůvodného obohacení, měl okresní soud v tomto případě postupovat dle obecného pravidla a přiznat žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení.5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.7. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud v plném rozsahu odkazuje, když rozhodující je zjištění, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka 400.000 Kč, kdy tuto částku žalovaná vyčerpala a na splátkách, které činily 6.135 Kč měsíčně, uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, pouze částku 89.755 Kč a dále částku 10.000 Kč.8. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak právní předchůdkyně žalobkyně ohledně příjmů a výdajů žalované vycházela pouze z prohlášení žalované, kdy měla dále ověřen pouze její příjem a výdaje jakkoliv dále neověřovala. Z výpisu z běžného účtu žalované přitom byly doloženy výdaje, které mnohonásobně převyšovaly příjem žalované, jak správně podotkl okresní soud (srov. výpisy z běžného účtu žalované za dobu od 28. 2. 2022 do 31. 5. 2022).9. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., která současně podléhá právnímu režimu zák. č. 257/201