8 Co 65/2024-164 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud v odstavci I. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.624,30 Kč spolu s úrokem ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. V odstavci II. výroku byla žaloba žalobkyně co do částky 285.613,25 Kč spolu s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 285.613,25 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení výši 0,25 % ročně z částky 15.624,30 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, zamítnuta. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 90.528,60 Kč k rukám zástupce žalované do tří od právní moci rozsudku.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že vozidlo, které je předmětem sporu, , název, RZ , anonymizováno, pořídila žalobkyně v listopadu 2017 pro svého zaměstnance , jméno FO, s původním záměrem, že si jej , jméno FO, po ukončení splácení žalobkyní odkoupí pro soukromé účely. Od 1. 5. 2018 se , jméno FO, stal zaměstnancem žalované a 1. 8. 2018 spolu žalobkyně jako pronajímatel s žalovanou jako nájemcem uzavřeli smlouvu o nájmu dopravního prostředku předmětného vozidla. Smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 8. 2018 na dobu neurčitou, přičemž nájemné bylo sjednáno ve výši 12.335 Kč měsíčně včetně DPH a bylo splatné na základě daňového dokladu – faktury vystavené pronajímatelem a doručené nájemci. Předmětné vozidlo po celou dobu užíval výlučně , jméno FO, . Žalobkyně naopak užívala v období od roku 2018 do září 2020 auto žalované , název, . Výpovědí , jméno FO, vzal soud za prokázáno, že předmětné vozidlo bylo předáno , jméno FO, dne 8. 9. 2020. Okresní soud pak nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena tvrzená dohoda o doplatku za opotřebení vozidla podle počtu ujetých kilometrů nad rámec sjednaného nájemného. O uzavření takovéto dohody hovoří ve své účastnické výpovědi pouze , jméno FO, . Jeho výpověď je zcela osamocena a není podpořena žádnými dalšími důkazy, když odlišně vypovídá , jméno FO, a rovněž , jméno FO, , kteří uvedli, že se hledalo nějaké řešení až v souvislosti s vrácením vozidla, což podporuje i listina – e-mail , jméno FO, ze dne 2. 9. 2020, avšak ani z těchto provedených důkazů nelze dospět k závěru o uzavření žalobkyní tvrzené dohody.3. Skutková tvrzení okresní soud podřadil pod ust. § 1731 a násl. o. z. Pokud žalobkyně e-mail , jméno FO, ze dne 2. 9. 2020 vyhodnotila jako písemnou nabídku, byla povinna ji v souladu s ust. § 1735 o. z. v přiměřené lhůtě akceptovat. Jak sama žalobkyně tvrdí, provedla akceptaci vystavením „Tabulky“, kterou zaslala žalované spolu s vystavenou fakturou č. F 2021072 a tabulkou – výpočtem náhrady, což bylo žalované doručeno až dne 30. 8. 2021. Smlouvu o nájmu dopravního prostředku okresní soud posoudil podle ust. § 2321 a násl. občanského zákoníku a uložil žalované povinnost uhradit, s ohledem na výši sjednaného nájemného, částku ve výši 15.624,30 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do 8. 9. 2020, kdy za tuto dobu žalovaná dlužila nájemné. Ve zbytku žalobu žalobkyně zamítl.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, případně zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že okresní soud nesprávně vyhodnotil důkazy a neumožnil provádět důkazy nasvědčující tomu, v jakém rozsahu bylo vozidlo fakticky užíváno a nepřihlédl k tomu, že ve prospěch žalobkyně svědčí i povinnost péče řádného hospodáře, která se vztahuje na všechny zúčastněné osoby, a to také na osobu , jméno FO, , který se odpovědnosti za majetek společnosti, jíž je společníkem, nemůže zbavit a naopak plně zodpovídá za ztráty, které tato společnost, která je jím 100 % vlastněna, způsobí. Důkazy provedené v řízení jednoznačně směřují k tomu, že z obou stran zde v počátku byla vůle věc řešit a pokud soud formalisticky přistoupil k hodnocení důkazů, pak zde pochybil, neboť projev vůle k uzavření dohody není nutný pouze formálním způsobem, tedy zde písemně. Při hodnocení důkazů je potřeba vzít za prokázané faktické plnění a projevy vůle statutárních orgánů obou společností, které směřovaly k tomu, že vůle stran byla záležitost narovnat zákonným způsobem. Zneužití postavení žalované je více než zřejmé, statutární zástupce žalované, který má přístup a k dispozici veškeré dokumenty, využívá v tomto případě i odstup času. Žalobkyně má za to, že soud zcela pominul skutečnost, že strany, tj. společníci , jméno FO, a , jméno FO, jednali o narovnání všech svých vztahů, přičemž výsledkem měl být odchod společníka , jméno FO, ze společnosti , právnická osoba, . Pokud i soud zmiňuje to, že vůlí stran bylo ujednání narovnání všech vzájemně propojených aktivit, tedy i zapůjčení automobilu, pak je toto také důvodem k přihlédnutí přiměřené doby k plnění to, že jednání neprobíhala jen o automobilech, ale také o všech vzájemných vazbách, dokončených stavbách, jejich vyúčtování, a proto nelze vytrhnout z kontextu tuto jedinou dohodu a vyhodnotit ji jako nekonečnou a neplatnou, když automobil byl vyúčtován poté, kdy definitivně byly strany neschopny komplexní dohodu uzavřít a jednání skončila řadou žalob, které dosud probíhají. Zcela soud pomíjí skutečnost, že probíhá jednání mezi stranami, nejednalo se o jediný nedořešený vztah a vůle byla dořešit vše. V podstatě v polovině důkazní cesty soud dovodil, že žádný z důkazů již není potřeba, když nedovodil uzavření smlouvy. Další dokazování je potřebné, když soudem označovaná prodleva jako důvod pro nenaplnění smlouvy je zcela vytržená z kontextu jednání mezi stranami a žalobkyně vystavila fakturu neprodleně poté, kdy jednání již neměla další oporu ze strany žalované. Časová prodleva není nečinnost, jde o dodatečné ujednání, které bylo jako jeden z bodů dohody pouze časově odsunuto za účelem pokračování v jednání o ostatních nedořešených záležitostech. Pokud se strany nedohodly, vystavením faktury se jen vrátily k dílčímu, již dohodnutému řešení. Strany si ujednaly dobu řešení tím, že uzavřou celkovou narovnávací smlouvu o všech záležitostech, které dosud nebyly vyřešeny mezi žalovanou a žalobkyní. Poté, kdy nedošlo k celkové dohodě, vrátila se žalobkyně k již dohodnutému ujednání a domáhala se plnění. Soud neumožnil žalobkyni popsat celé období, kdy probíhala jednání a zcela překvapivě rozhodl fakticky neočekávaným rozhodnutím o tom, že dohoda uzavřena byla, ale žalobkyně reagovala pozdě.5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.6. U odvolacího jednání dále zástupce žalobkyně uvedl, že je na zvážení, zda žalovaná nejednala v rozporu s péčí řádného hospodáře a taky je na zvážení, o jaký titul se jedná, zda by případně žalovaná neměla žalovanou částku vydat z titulu bezdůvodného obohacení.7. Krajský soud odmítl odvolání žalobkyně proti odstavci I. výroku rozsudku, když zde není žalobkyně subjektivně legitimována k podání odvolání, neboť bylo žalobě vyhověno. Odvolání mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace a těmito se rozumí osoby, jimž nebylo, objektivně nahlíženo, rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá, byť i nepříliš významná újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska. V daném případě tak žalobkyně není subjektivně legitimována k podání odvolání proti odstavci I. výroku a v souladu s ust. § 218 písm. b) o. s. ř. bylo odvolání žalobkyně proti odstavci I. výroku odmítnuto.8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odstavcích II. a III. výroku, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.9. Odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud a na která v podrobnostech odkazuje. Okresní soud zcela v souladu s ust. § 132 občanského soudního řádu hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a zcela se vypořádal rovněž s tím, proč nevzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena žalobkyní tvrzená dohoda o doplatku za opotřebení vozidla, když v tomto směru výpověď , jméno FO, byla osamocena. Odvolací soud se tak ztotožňuje s hodnocením důkazů, jak ho učinil okresní soud v bodu 32. rozsudku a stejně tak v bodu 33. rozsudku, kde uvedl, že provedl výslechy účastníků , jméno FO, a , jméno FO, , neboť tvrzenou ústní dohodu měly uzavřít právě tyto osoby a dokazovanou skutečnost nebylo možno prokázat jinak. Rovněž se okresní soud vypořádal s tím, proč neprovedl jiné účastníky navrhované důkazy.10. Rozhodující pak jsou zjištění učiněná okresním soudem ohledně uzavření smlouvy o nájmu dopravního prostředku mezi účastníky ze dne 1. 8. 2018, kdy mezi nimi bylo ve smlouvě sjednáno nájemné ve výši 12.335 Kč měsíčně včetně DPH.11. Stejně t