11 Co 231/2024-157 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14.350 Kč s 15% úrokem z prodlení od 19. 9. 2023 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na zaplacení částky 65.650 Kč s 15% úrokem z této částky od 4. 7. 2022 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 14.350 Kč od 4. 7. 2022 do 18. 9. 2023 (odstavec II. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 20.584,40 Kč (odstavec III. výroku).2. Proti výroku v odstavci II. podal včasné odvolání žalobce. Namítal, že soud nesprávně nevzal při rozhodování o žalobě v potaz jím dodané podklady o platbách nájemného žalovanému. Z těch jednoznačně vyplývá, že žalobce dohodnuté nájemné v období duben až listopad 2022 řádně platil a žalovaný tak neměl žádné plnění, které by mohl vůči žalobcem poskytnuté zápůjčce započíst. Má za to, že částka, jejíhož zaplacení se domáhal, je řádně prokázána. V tomto smyslu se domáhal změny napadeného rozhodnutí3. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu odstavce II. výroku včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok v odstavci I. nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 80.000 Kč s úrokem z prodlení s tímto skutkovým tvrzením: dne , datum, uzavřel žalobce jako zapůjčitel s žalovaným jako vydlužitelem ústní smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčil žalobce žalovanému částku 80.000 Kč, uvedeného dne byla částka bezhotovostně převedena na bankovní účet žalovaného. Žalovaný zapůjčenou částku ani zčásti neuhradil, a to přes opakované výzvy, výzvou z 14. 8. 2023 a odeslanou dne 7. 9. 2023 byl písemně vyzván k úhradě dlužné částky, na což nereagoval.6. Žalovaný učinil nesporným, že dne , datum, obdržel na svůj účet platbu odeslanou žalobcem ve výši 80.000 Kč jako zápůjčku. Žalovaný jako nájemce a žalobce jako podnájemce spolu uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnájmu části bytu, na základě které žalovaný – nájemce umožnil žalobci – podnájemci užívat část bytu, za což měl podnájemce hradit podnájemné ve výši 14.350 Kč měsíčně. Žalobce a žalovaný se v průběhu trvání podnájemního vztahu dohodli, že částkou 80.000 Kč bude podnájemné „předplaceno“. Tím došlo k úhradě podnájemného za měsíce září 2022 až leden 2023, tj. 5 pět měsíců po 14.350 Kč rovná se 71. 750 Kč. Na zbylou částku si po dohodě žalobce vzal z bytu nábytek a jiné zařízení patřící žalovanému, a tím měly být obě smluvní strany vyrovnány. Pro formu byly podepsány ještě příjmové a výdajové doklady ohledně podnájemného, ty však byly podepsány v jeden den a neodpovídají shora popsané skutečnosti.7. Následně dne 19. 7. 2024 vznesl žalovaný vůči nároku uplatněnému žalobcem námitku započtení s následujícím skutkovým tvrzením: Dne 28. 8. 2022 se žalovaný spolu s , jméno FO, vrátil po ukončené akci „, název, domů k žalovanému ve , adresa, . Doma spočítali všechnu utrženou hotovost a stranou dali částku 84.000 Kč, což byla částka pro žalobce včetně domluvené provize 5 %. Peníze žalovaný zalepil do obálky. Žalobce ve své podnajaté části bytu asi spal. Ve večerních hodinách okolo 19:00 hod. žalovaný zalepenou obálku s penězi podstrčil pod dveřmi do bytu obývaného žalobcem a tím měl celou akci za vyúčtovanou. Asi půl hodiny poté, co , jméno FO, odjel domů, přišel žalobce s obálkou v ruce, byl očividně ospalý a možná opilý, řekl, že tolik peněz v hotovosti momentálně nechce, že by je musel odvézt až do , adresa, , neboť ve , adresa, nebyla žádná banka ani vkladový bankomat. Proto se dohodli, že si žalovaný vezme tyto peníze zpět a bude mu započítávat následující podnájemné za část bytu. Vzal si zpět 80.000 Kč, 4.000 Kč si žalobce jako provizi ponechal. Žalovaný tímto započetl vůči nároku žalobce uplatněnému žalobou své pohledávky vůči žalobci plynoucí ze smlouvy o podnájmu části bytu, a to pohledávku na zaplacení podnájemného za měsíce září 2022 až leden 2023 v celkové výši 71.750 Kč a dále pohledávku na úhradu ceny movitého vybavení žalovaného nacházejícího se v podnajaté části bytu ve výši 8.250 Kč, které žalovaný přenechal žalobci.8. Toto vyjádření včetně kompenzační námitky bylo žalobci doručeno dne 29. 7. 2024 a dne 26. 8. 2024 podal žalobce své vyjádření k námitkám žalovaného. Uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že jeho dluh vůči žalobci zanikl zápočtem vůči dlužnému nájemnému. Nezpochybnil, že byla uzavřena podnájemní smlouva, avšak sjednané podnájemné žalobce vždy hradil, což dokládá výpisy ze svého bankovního účtu za období březen až prosinec 2022. Platby podnájemného za měsíce duben a květen 2022 proběhly dne 31. 3. 2022, platba za červen 2022 proběhla 31. 6. 2022, platba za měsíc červenec 2022 proběhla dne 3. 8. 2022. Platba za měsíc srpen 2022 proběhla dne 16. 8. 2022 ve výši 14.750 Kč. Platba za měsíc září 2022 proběhla dne 8. 9. 2022 (částka 20.000 Kč), platby za měsíce říjen a listopad 2022 dne 17. 10. 2022 a 21. 12. 2022, v obou těchto případech šlo o částku 15.000 Kč. Tyto poslední 2 platby byly žalovanému předány v hotovosti, čemuž odpovídají data a částky vybrání prostředků z bankomatu a svědecky to lze prokázat. Pokud jde o období od prosince do současnosti, potom podnajatý byt od žalovaného již žalobce neužíval, což dokládají platby za 19. 12. 2022 a 29. 12. 2022, které již souvisí s nájemní smlouvou, kterou uzavřel s majitelem bytu v , adresa, .9. U jednání dne 2. 9. 2024 okresní soud k těmto skutkovým tvrzením žalobce a jím předloženým listinným důkazům nepřihlédl se závěrem, že jde o tvrzení a důkazy předložené po koncentrační lhůtě.10. S tímto názorem odvolací soud nesouhlasí. Je pravdou, že u jednání dne 20. 6. 2024 byli oba účastníci poučeni o koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. a byla jim poskytnuta lhůta v délce 30 dnů ode dne konaného jednání. V této lhůtě podal žalovaný své vyjádření datované dne 19. 7. 2024, včetně kompenzační námitky. Ve svém vyjádření z 26. 8. 2024 žalobce reagoval na předchozí žalovaného vyjádření a jím doplněná skutková tvrzení, což mu bylo doručeno dne 29. 7. 2024. Pokud okresní soud k tomuto doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce a k jím označeným důkazům nepřihlédl, postupoval v rozporu s § 118b odst. 1 o. s. ř. Žalobci totiž nelze upřít možnost reagovat na nově vznesená skutková tvrzení žalovaného, jak učinil právě ve svém vyjádření došlém soudu dne 26. 8. 2024. Odvolací soud proto k doplnění tvrzení přihlédl a důkazy – výpisy z žalobcova účtu a výslech svědka , jméno FO, provedl.11. Z výpovědi žalovaného bylo prokázáno, že ohledně vrácení částky 80.000 Kč jako zápůjčky žalovaným žalobci bylo dohodnuto, že peníze budou vráceny „po akci“, která se konala v , adresa, a koresponduje se datem 28. 8. 2022. Částka byla navýšena o 5 % jako provize, to je o 4.000 Kč.12. Žalovaný tvrdil, že peníze v obálce předal do dispozice žalobce, ten je však mu vrátil zpět s tím, že se následně dohodli, že si z částky 80.000 Kč bude žalovaný započítávat měsíční částku 14.350 Kč jako podnájemné, a to od podnájemného za měsíc září 2022 do budoucna. Žalobce takovou dohodu popíral.13. Žalovaný k dohodě navrhl výslech svědka , jméno FO, , avšak z jeho výpovědi bylo okresním soudem zjištěno pouze tolik, že po skončení akce v , adresa, žalovaný odložil 84.000 Kč do obálky pro žalobce s tím, že tyto peníze žalobci vrátil. U žalovaným tvrzené dohody o následném započítávání nájemného od září 2022 do budoucna svědek nebyl přítomen. Žalovaným tvrzená dohoda ohledně podnájemného výpovědí tohoto svědka prokázána nebyla.14. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl vůči pohledávce uplatněné žalobcem ve výši 80.000 Kč svou pohledávku, kterou mu měl žalobce zaplatit jako podnájemné za období od září 2022 do ledna 2023 (5 x 14.350 Kč) ve výši 71.750 Kč a pohledávku na úhrady ceny vybavení žalovaného, které předal žalobci ve výši 8.250 Kč, k započtení, musel se odvolací soud stejně jako okresní soud touto námitkou započtení zabývat.15. Žalobce tvrzenou dohodu o podnájemném popřel a z výpovědí svědka , jméno FO, tato dohoda prokázána nebyla. Proto vycházel soud 2. stupně z následující úvahy: žalovaný tvrdil, že podnájemné za měsíce září 2022 až leden 2023 mu žalobce neplatil a bylo odečítáno z částky 80.000 Kč. Žalobce oproti tomu tvrdil, že podnájemné bylo řádně hrazeno tak, jak je uvedeno v bodě 8. tohoto odůvodnění. Odvolací soud se proto zaměřil na dokazování, zda byly částky odpovídající podnájemnému ve výši 14.350 Kč měsíčně v období od září 2022 do ledna 2023 žalobcem placeny.16. Z výpisu z účtu žalobce ze dne 8. 9. 2022 (č. l. 67) bylo zjištěno, že z žalobcova účtu byla odeslána na účet žalovaného s popisem „nájem“ částka 20.000 Kč dne 8. 9. 2022. K této platbě uvedl žalobce, že obsahovala nájemné ve výši 14.350 Kč a ve zbytku se mělo jednat o blíže neurčený dluh „za energie“. Vzhledem k tomu, že podnájemné činilo právě částku 14.350 Kč, odvol