16 Co 124/2025-156 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 892 910,38 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 144 473 Kč. Po provedeném dokazování učinil soud prvního stupně následující závěr o skutkovém stavu. Dne 12. 12. 2013 uzavřeli účastníci se společností , právnická osoba, . (dále jen „banka“) úvěrovou smlouvou č. , Anonymizováno, , jejímž předmětem byl závazek banky poskytnout žalobkyni a žalovanému peněžní prostředky ve formě hypotečního úvěru do výše celkového limitu 2 500 000 Kč. Jednalo se o neúčelový úvěr. Žalobkyně a žalovaný se zavázali úvěr splatit ve 120 splátkách po 26 749,17 Kč měsíčně. Úroková sazba činila 5,19 % p. a. Z bodu 7.1.1. vyplývá, že řádné splacení pohledávky vyplývající z této smlouvy bylo zajištěno zástavním právem zřízením na základě zástavní smlouvy, jíž byly dány bance do zástavy nemovitosti, zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, - objekt bydlení, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, . Účastníci prostřednictvím notářského zápisu ze dne 23. 12. 2016, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, zúžili rozsah společného jmění manželů, přičemž žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, . Mezi účastníky byla téhož dne (23. 12. 2016) uzavřena dohoda o úhradě nákladů na provoz, údržbu a opravy nemovitostí a dohoda o převzetí závazku. Touto dohodou se žalovaný zavázal v čl. III. hradit řádně a včas ze svých výlučných prostředků pohledávky zástavního věřitele , právnická osoba, ., které vznikly oběma účastníkům solidárně zavázaným ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 12. 12. 2013 a které byly zajištěny smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 12. 12. 2013. V průběhu úvěrového vztahu pak byla původně sjednaná splátka úvěru navýšena na 28 113,47 Kč se splatností do 21. dne v měsíci. Následně žalobkyně a žalovaný dne 22. 3. 2019 uzavřeli ve formě notářského zápisu , Anonymizováno, , , Anonymizováno, smlouvu o změně zákonného majetkového režimu spočívající v ujednání režimu oddělených jmění podle § 716 a násl. o. z. a dohodu o úpravě práv a povinností týkajících se již existujícího společného jmění manželů. Z článku prvního smlouvy o změně zákonného majetkového režimu spočívající v ujednání režimu odděleních jmění vyplývá, že účastníci této smlouvy prohlásili, že ke dni sepisu této smlouvy trvá jejich společné jmění manželů, toto podléhá zákonnému režimu a že mezi nimi byla uzavřena pouze smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů dle § 717 o. z. ze dne 23. 12. 2016 ve formě notářského zápisu sepsaného po č. j. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, s tím, že předmětem zúžení a vypořádání jejich společného mění manželů byly pouze nemovitosti v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, . V článku druhém se účastníci dohodli na změně zákonného majetkového režimu a ujednali si touto smlouvu režim oddělených jmění. V článku prvním dohody o úpravě práv a povinností týkajících se již existujícího společného jmění manželů se dohodli na úpravě práv a povinností k věcem tvořícím společné jmění manželů k okamžiku uzavření této smlouvy, s tím, že za trvání manželství mj. nabyli dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru zavřené s obchodní společností , právnická osoba, ., jako úvěrující, na základě které byl poskytnut úvěr, který byl použit na koupi v Itálii se nacházejí nemovitosti, které jsou součástí obytného komplexu „, Anonymizováno, “. Účastníci prohlásili, že tento úvěr nebyl dosud splacen a že zůstatková hodnota úvěru činí přibližně částku 800 000 Kč. Účastníci se dohodli, že výše uvedený dluh převezme do svého výlučného majetku pouze žalovaný tak, že z tohoto závazku bude zavázán pouze a výlučně žalovaný, který se zavazuje zaplatit tento závazek - dluh řádně a včas za podmínek a v souladu uzavřenou smlouvou o úvěru. V průběhu roku 2021 přestal žalovaný splátky úvěru řádně hradit, tyto od června 2021 do března 2023 hradila žalobkyně, která na úvěrový případ poukázala od 20. 6. 2021 celkem 22 splátek po 28 113,47 Kč, tj. 618 496,34 Kč. Žalobkyně následně dne 28. 3. 2013 zaplatila mimořádnou splátku ve výši 274 414,04 Kč, kterou došlo ke splacení celého zůstatku úvěru a jeho zániku splacením. Celkem tedy žalobkyně poukázala v období od června 2021 do konce března 2023 na úvěrový případ celkem 892 910,38 Kč. Přestože žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 20. 4. 2023, žalovaný jí dosud ničeho nezaplatil.2. Po právní stránce okresní soud posoudil věc podle § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení ze skutkové podstaty plnění za jiného, neboť podle dohody o převzetí závazku ze dne 23. 12. 2016 žalovaný v plném rozsahu převzal závazek uhradit řádně a včas veškeré zajištěné pohledávky za bankou vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 12. 12. 2013. Ačkoliv povinnost uhradit veškeré závazky vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy měl výlučně žalovaný, tuto svou povinnost řádně a včas neplnil a splátky řádně nehradil. Vzhledem k tomu, že pohledávky banky byly zajištěny smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 12. 12. 2013, kdy zástavou byly nemovitosti ve výlučném vlastnictvím žalobkyně, a vzhledem k tomu, že splátky úvěru nebyly žalovaným hrazeny řádně a včas (což vyplývá z výpisu z účtu úvěrového případu), tudíž hrozila realizace zástavního práva, žalobkyně následně předmětné splátky hradila za žalovaného, a to až do úplného splacení a zániku úvěrového případu splněním. Jelikož žalobkyně plnila za žalovaného to, co měl pro právu plnit sám, má žalovaný povinnost žalobkyni vydat vše, o co se obohatil, tj. celkem částku 892 910,38 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení podle §1968 a § 1970 o. z. z každé jednotlivé splátky a úroku z prodlení z mimořádné splátky 274 414,04 Kč počínaje doručením žaloby do zaplacení. Námitky žalovaného, týkající se neplatnosti dohody o převzetí závazku ze dne 23. 12. 2016 a nedostatku pasivní věcné legitimace, neshledal důvodnými. Okresní soud dospěl k závěru, že dohoda o převzetí závazku ze dne 23. 12. 2016, podle které žalovaný na sebe dobrovolně převzal závazek, že z vlastních finančních prostředků bance jako věřiteli uhradí řádně a včas veškeré zajištěné pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 12. 2013, neodporuje právním předpisům ani dobrým mravům, naopak možnost takového ujednání je předvídána a aprobována ustanovením § 1889 o. z., které upravuje převzetí plnění bez souhlasu věřitele. Rozpor s dobrými mravy nezakládá ani skutečnost, že žalovaný byl v období od 26. 11. 2020 do 19. 10. 2021 ve vazbě, protože si omezení na svobodě a s tím související obtížnější možnost splácení úvěrových splátek přivodil sám, což nelze klást k tíži žalobkyně. Žalovaný nadto dlužné splátky neuhradil ani poté, co byl z vazby propuštěn. Skutečnost, že žalovanému byl v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , Anonymizováno, uložen nepravomocně trest propadnutí majetku, nemá za následek nedostatek jeho pasivní věcné legitimace, neboť na stát ani po právní moci rozhodnutí o uložení trestu propadnutí majetku nepřechází dluhy odsouzeného pachatele (žalovaného), nýbrž toliko majetek (tj. aktiva). Za důvodnou nepovažoval prvostupňový soud ani námitku žalovaného, že výše uvedenou dohodou ze dne 23. 12. 2016 nebyl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o dluh vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 12. 12. 2013, proto byli k úhradě tohoto dluhu byli zavázáni oba účastníci, jakož i jeho námitku, že teprve na základě dohody ze dne 22. 3. 2019 se předmětný dluh vůči bance z úvěrové smlouvy stal výlučným dluhem žalovaného, ovšem pouze ve výši 800 000 Kč, přičemž je třeba přihlédnout k tomu, že po uzavření zmiňované dohody ze dne 22. 3. 2019 žalovaný zaplatil nejméně 26 úvěrových splátek v celkové výši 695 474 Kč. Soud prvního stupně zdůraznil, že povinnost žalovaného vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení má primárně základ v dohodě o převzetí závazku ze dne 23. 12. 2016, nicméně nejpozději od 22. 3. 2019 se na základě dohody o úpravě práv a povinností týkajících se již existujícího společného jmění manželů stal dluh vůči bance z úvěrové smlouvy ze dne 12. 12. 2013 výlučným dluhem žalovaného, který jej byl povinen zcela (jistinu i úroky) splatit. Pokud tedy žalobkyně zaplatila na předmětný dluh v období od června 2021 do března 2023 celkovou částku 892 910,38 Kč, plnila tak za žalovaného to, co měl po právu plnit sám.3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil skutkový stav, když dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení. Ze skutkových okolností případu nevyplývá, že by žalobkyně plnila