57 Co 157/2025-267 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným, v pořadí druhým, okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaní 1 a 2 (dále již jen „žalovaní“) byli povinni odstranit již vysázené stromy (túje) nacházející se na jejich pozemku p. č. , hodnota, v těsné blízkosti hranice s pozemkem žalobce p. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady řízení zaplacením 65 751,15 Kč (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, že účastníci jsou v příslušném veřejném rejstříku evidování jako vlastníci sousedních pozemků, v blízkosti jejichž hranice (u dřevěného oplocení s podezdívkou) vysázeli žalovaní živý plot z tújí, které převyšují umělé oplocení zhruba o 50 cm. Túje jsou sestříhávány jak na výšku, tak na šířku, směrem do pozemku žalovaných. Žalobce je opakovaně vyzýval k pokácení tújí, neboť jejich kořeny zasahují na jeho pozemek a také mu znemožňují řádně se starat o pozemek a oplocení. Kořenový systém ořezávaných tújí dorůstá 1,5 až 2 m a jeho úkolem je především zachycovat vláhu ze srážek a živiny. Lze jej přerušovat, aniž by došlo k zásadnímu poškození dřevin. Spad šištic obsahujících thujon na pozemek žalobce je možný, jen v případě přesahu dřevěného oplocení. Za optimální řešení situace lze mít snížení výšky tújí na výšku umělého oplocení a ořezy větví směřujících k plotu žalobce.3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí rozumný důvod pro odstranění tújí. Jeho pozemek je totiž v katastru veden jako ostatní plocha – manipulační plocha a jako takový není určen pro pěstování čehokoliv, pročež túje na pozemku žalovaných neomezují či nezatěžují užívání jeho pozemku k účelu, ke kterému je určen. Jemný kořenový systém pak lze bez újmy na dřevinách odstraňovat. Údržbu oplocení, provedení nátěru dřevěného plotu, je možno provést i jinak, než jen z pozemku žalovaných – po demontáží plotových polí, je lze natřít a namontovat zpět. Požadavek odstranění tújí za účelem nátěru oplocení z venkovní strany není adekvátní. Lze je udržovat tak, aby byl zajištěn dostatečný prostor pro provedení nátěru. Rovněž ekonomické hledisko nesvědčí pro vymýcení tújí. Ztracená hodnota by byla v hrubém nepoměru s tvrzeným omezením žalobce. „Nářek žalobce nad vyšším výskytem klíšťat je spíše úsměvný, nemajíce biologické opodstatnění“, existence tújí na to nemá sebemenší vliv.4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Rozsudek napadl zcela. Úvodem odvolací argumentace poukázal na závěry znaleckého posudku, a sice že kořeny tújí zasahují do pozemku žalobce, kořenové vlášení může způsobovat vysušování půdy a odebírání živin, na pozemek žalobce opadají šištice tújí, které jsou jedovaté, zastiňují pozemek žalobce a znemožňují mu údržbu plotu. Dále napadl závěr soudu o vedení pozemku žalobce v katastru nemovitostí; je veden jako zahrada. Za rozumné důvody pro odstranění tújí považuje i) závažné a trvalé zastínění pozemku, což brání pěstování rostlin, poškozuje trávník a znemožňuje rekreační využívání, ii) přesah větví a kořenů na sousední pozemek, což znemožňuje údržbu pozemku a plotu (jeho výraznější degradaci v důsledku hub a řas, které na něm bují), kořeny narušují stabilitu terénu a odčerpávají živiny a vodu, iii) zhoršení životního prostředí na pozemku, z tújí opadávají větve a šištice, které jsou jedovaté, iv) narušení soukromí a kvality užívání, když živý plot může vytvářet pocit tísně, v) nedodržení zákonných vzdáleností nebo územních regulací a vi) nezajištění pravidelného stříhání. Uzavřel, že nelze po něm spravedlivě požadovat, aby odstraňoval a k tomu ještě ošetřil zkrácené kořeny tújí či speciálně impregnoval dřevěný plot. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že žalobě bude vyhověno a žalobci přiznána veškerá náhrada nákladů řízení. In eventum (v případě svého neúspěchu) se domáhal moderace náhrady nákladů řízení, neboť celou situaci zavinili žalovaní.5. Žalovaní se ve vyjádření k odvolání ztotožnili jak se skutkovými, tak právními závěry soudu prvního stupně, uvedli protiargumenty ústící v závěr, že žalobci nesvědčí rozumný důvod k odstranění tújí, zejména zdůraznili, že znalkyně uvedla, že negativní vlivy zvýšená péče o výpěstky eliminuje, nadto žalobce disponuje nemalými pozemky, pročež nemusí pěstovat zeleninu přímo u hranice sousedících pozemků (plotu), tedy i kdyby túje byly odstraněny, situace se výrazně nezmění. Dřevěný plot pak neudržuje ani ze své strany. Navrhli, aby byl napadený rozsudek, jako věcně správný, potvrzen a jim přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Žalobce se svou žalobou domáhal odstranění vysázených stromů v blízkosti hranice mezi pozemky účastníků (specifikovaných v bodě 1 odůvodnění). Tvrdil, že stromy, přes jeho nesouhlas, byly žalovanými vysázeny v letech 2017 až 2018, a to ve vzdálenosti 35 až 50 cm od společné hranice pozemků, přičemž má rozumný důvod k jejich odstranění (ten se ve své podstatě promítá do odvolací argumentace, a proto blíže k tomu viz bod 4).8. Žalovaní se v rámci procesní obrany zejména zaměřili na negaci existence rozumného důvodu pro odstranění vysázených stromů, resp. skutečností na něž by bylo možno takovýto závěr navázat. Žalobní naraci mají za vnitřně rozpornou. Bránili se, že túje jsou pravidelně zastřihávány do výšky 230 cm. Samotný plot žalobce má výšku 180 cm. Nadměrné zastínění v úvahu tedy nepřipadá. Plot degraduje přirozeným způsobem, nikoliv v důsledku výsadby tújí. Jednotlivá plotová pole je možno demontovat. Není nezbytné, aby žalobce vstupoval na pozemek žalovaných. Absurdní je pak argument o zvýšeném výskytu klíšťat. Následně argumentovali, že jde o rozhradu.9. V pořadí prvním rozsudkem, a to ze dne 19. 10. 2023, č. j. 13 C 157/2022-118, byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že jde o tzv. dvojitou rozhradu.10. Pro odlišný právní názor v otázce neexistence dvojité rozhrady (blíže rozvedené pod body 14 a 15 odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 3. 2024, č. j. 57 Co 300/2023-156, důsledně vycházející ze zjištěných konkrétních okolností posuzované věci) odvolací soud první rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.11. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat (viz zejména bod 2 napadeného usnesení) [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011] s níže rozvedeným doplněním (korekcí).12. Ze znaleckého posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, mimo jiné vyplývá, že živý plot má jak pozitivní vlastnosti – tvorba kyslíku, vypouštění vonných silic, tak negativní, k nimž patří především zastínění, vysávání půdy a v posuzovaném případě i znemožnění údržby plotu z pozemku žalovaných, aniž by tyto své závěry, jakkoliv blíže, co do intenzity působení, vymezila (kvantifikovala), a proto odvolací soud přistoupil k jejímu výslechu. Znalkyně předně setrvala na svém závěru, že kořeny pronikající na sousedův pozemek jsou jemné koncové vlášení, které je možné přerušovat, aniž by došlo k zásadnímu poškození dřevin. Rychle se obnovují a dochází k zahuštění kořenového systému na pozemku žalovaných. Stejně tak setrvala na závěru, že nelze zcela vyloučit omezený opad jak plodů, tj. šištic, tak větví (např. při ořezu), a to z částí převyšujících plot. Oproti tomu opakovaně korigovala své (odborné) posouzení intenzity negativního působení těchto imisí, tedy jde-li o zastínění, vlhkost a živiny, a sice tak že túje se na tomto v nejbližší části, tj. do 1 m od plotu – právně s ohledem na jeho existenci – podílejí v rozsahu ¼, což platí toliko pro „zahrádku“ žalobce, nikoliv pro vyvýšené záhony, kde je toto působení ještě více upozaděno. Uvedené nakonec korigovala tak, že ani takovou kvantifikaci není schopna učinit a negativní vliv živého plotu existuje, avšak není výrazný. Kauzální nexus mezi živým plotem a lišejníkem, který sejmul žalobce z plotu, nevyvrátila ani nepotvrdila, nebyla schopna se k němu vyjádřit. Uvedla, že je možno degradaci (usazování lišejníku) bránit odpovídající impregnací plotových polí.13. Podle § 1017 odst. 1 o. z. má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil.