57 Co 203/2025-132 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud žalobu žalobkyně o zaplacení 350 000 Kč zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu, že ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, (dále též jen „posuzované řízení“) byla žalobkyni za nesprávný úřední postup, respektive nepřiměřenou délku insolvenčního řízení za dobu od 7. 7. 2011 do 24. 5. 2023 (11 let, 10 měsíců a 17 dnů), žalovanou poskytnuta morální satisfakce (zadostiučinění) v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. Posuzované řízení (zahájené k návrhu žalobkyně jako insolvenční dlužnice), a to oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře, zpeněžení nemovitosti tvořící předmět zajištění, rozhodování o výtěžku zpeněžení a o procesních návrzích, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, když současně probíhala tři incidenční řízení. Na délce řízení se výraznou měrou podílela žalobkyně, kdy zásadním způsobem porušovala své povinnosti vyplývající ze schváleného oddlužení, a to podáváním zpráv stejného obsahu insolvenční správkyni, neposkytnutím součinnosti, účelově podanou žalobou o vyslovení nepřípustnosti prodeje zástavy, množstvím podaných opravných prostředků.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „zákon“]. Neměl pochybnosti o tom, že posuzované řízení trvající od 7. 7. 2011 do 24. 5. 2023 bylo nepřiměřeně dlouhé, tedy že se jedná o nesprávný úřední postup. Byla porušena povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Neshledal však důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, když za zcela přiměřené považoval poskytnutí zadostiučinění žalovanou v podobě konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. Při svých úvahách přihlédl k celkové délce posuzovaného řízení, které proběhlo na třech stupních soudní soustavy, na jehož délce se výraznou měrou podílela žalobkyně, když význam posuzovaného řízení pro žalobkyni hodnotil jako nízký. Poukázal na to, že ústřední roli v insolvenčním řízení nemá soudce, ale insolvenční správce, na jehož úkony nelze pohlížet jako na úkony soudu nebo orgánu státu, insolvenční správce je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost. Na postavení žalobkyně jako úpadce v insolvenci lze nahlížet analogicky jako na postavení povinného v exekučním řízení, tzn. že prohlášení úpadku nebo exekuce si úpadce či povinný zavinil sám, když neplnil své peněžité závazky. Posuzované řízení nebylo možné ukončit pro chování žalobkyně po skončení pětileté lhůty určené k uspokojení nezajištěných věřitelů, neboť žalobkyně se snažila zcela účelově vyhnout zpeněžení svého nemovitého majetku k uspokojení zajištěného věřitele a v důsledku chování žalobkyně nemohla insolvenční správkyně podat návrh na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli.4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude zcela vyhověno. Namítala, že soud zcela pominul její tvrzení ohledně průtahů v insolvenčním řízení, které byly způsobeny zejména nečinností soudů v incidenčních sporech. Přestože byly vedeny pouze 3 incidenční spory (sp. zn. , incidenční spisová značka, , sp. zn. , incidenční spisová značka, a sp. zn. , incidenční spisová značka, ), tyto nebyly po dobu několika let vůbec projednávány a docházelo v nich k průtahům, které v konečném důsledku vedly k tomu, že řízení o oddlužení žalobkyně nemohlo být ukončeno. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že oddlužení nemohlo být ukončeno pro chování žalobkyně, která se údajně snažila účelově vyhnout zpeněžení svého nemovitého majetku k uspokojení zajištěného věřitele. Všechna tři incidenční řízení byla zahájena v roce 2011, řízení pod sp. zn. , incidenční spisová značka, bylo řízení ukončeno 13. 10. 2022, řízení pod sp. zn. , incidenční spisová značka, bylo ukončeno 13. 8. 2019 a řízení pod sp. zn. , incidenční spisová značka, bylo ukončeno dne 31. 5. 2021. Právě tato řízení byla důvodem, že insolvenční řízení nemohlo být skončeno, docházelo v nich ke zjevným průtahům, zejména na jejich počátku, kdy po dobu 3 let nebyl ze strany soudu učiněn žádný procesní úkon, přičemž tyto průtahy je nutné přičítat žalované. Insolvenční správkyně přípisem ze dne 28. 6. 2021 informovala insolvenční soud, že nelze podat konečnou zprávu právě z důvodu neskončených incidenčních sporů. Žalobkyně splnila podmínky oddlužení, byl jí poskytnut benefit osvobození od placení zbývajících dluhů. Z tohoto pohledu pak zprávy insolvenční správkyně, že žalobkyně porušuje své povinnosti neodpovídají konečnému rozhodnutí. Pokud by žalobkyně porušovala své povinnosti, oddlužení, které bylo žalobkyni povoleno, by muselo být insolvenčním soudem zrušeno a žalobkyně by nadále byla povinována zaplatit veškeré závazky svým věřitelům. Vztah žalobkyně a insolvenční správkyně od počátku provázely rozepře, když z tohoto pohledu je nutné hodnotit zprávy, které insolvenční správkyně podávala soudu. Na insolvenci nelze pohlížet analogicky jako na exekuci a význam insolvenčního řízení není pro dlužníka stejný jako v případě exekuce. Ze strany soudu jde o nepochopení institutu oddlužení, který poskytuje dlužníkovi benefit, kdy po úspěšném ukončení oddlužení, je dlužník zbaven dluhů, které mu vznikly do okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o oddlužení. Splnění oddlužení představuje pro dlužníka možnost začít žít běžným a obvyklým způsobem. V situaci, kdy je dlužník v oddlužení po dobu 12 let, má omezené možnosti v nakládání se svým majetkem, je pod stálou kontrolou insolvenčního správce a insolvenčního soudu, reálně si nemůže vzít úvěr či půjčku atd. Pro posouzení věci je nerozhodné, že v důsledku neplacení svých závazků, se žalobkyně dostala do oddlužení. Závěr soudu, že pro odškodnění žalobkyně za průtahy v řízení neexistuje důvod, je v rozporu se stanoviskem žalované, která ve svém přípisu ze dne 7. 3. 2024 v rámci předběžného projednání nároku konstatovala porušení práva. Toliko konstatování porušení práva v řízení, které rozhoduje o tak zásadních právech osoby, je nedostatečné a je namístě přiznat žalobkyni finanční satisfakci.5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako správného. V posuzovaném řízení byl řešen úpadek žalobkyně formou oddlužení, a to plněním splátkového kalendáře, které končí uplynutím pětileté lhůty počítané ode dne termínu první splátky stanovené insolvenčním soudem v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v posuzovaném řízení tato lhůta uplynula dne 31. 1. 2017. V době trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře přitom žalobkyně nemohla být v nejistotě ohledně výsledku insolvenčního řízení, bylo zcela na žalobkyni, zda včas a řádně splní pětiletý splátkový kalendář vůči nezajištěným věřitelům. Již v této fázi řízení se žalobkyně chovala způsobem, který zpochybňuje význam délky insolvenčního řízení pro žalobkyni, kdy zásadním způsobem porušovala své povinnosti vyplývající ze schváleného oddlužení tak, že po skončení oddlužení uplynutím pětileté lhůty nemohlo dojít ke skončení insolvenčního řízení z důvodů na její straně, což soud správně zohlednil. V průběhu pětileté lhůty insolvenční správkyně nemohla podat návrh na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli právě pro chování žalobkyně, která se opakovaně domáhala zastavení zpeněžení svého zajištěného majetku, v době před konáním aukce zajištěného majetku podala žalobu „na vyslovení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě a na určení nepřípustnosti prodeje zástavy“ a z její strany také došlo k zahájení několika vkladových řízení předcházejících řízení o vkladu vlastnického práva kupujícího z kupní smlouvy ze dne , datum, a ke vkladu práva došlo až v lednu 2017. Teprve poté mohla insolvenční správkyně učinit návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. V posuzovaném řízení soud prvního stupně i odvolací soud rozhodovaly 2x, kdy první rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno též proto, že v odvolacím řízení vyšly najevo nové skutečnosti, druhé rozhodnutí pak bylo potvrzeno a nabylo právní moci dne 20. 3. 2020. Zároveň soudy rozhodovaly o žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce, a to na všech třech stupních soudní soustavy. V době po pravomocném rozhodnutí insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (po 20. 3. 2020) probíhaly dva incidenční spory, a to pod sp. zn. , incidenční spisová značka, , který byl pravomocně ukončen dne 16. 6. 2021, a dále pod sp. zn. , incidenční spisová značka, , který byl pravomocně ukončen dne 24. 10. 2022. Soud prvního stupně správně uzavřel, že délky incidenčních řízení spočívají v nezanedbatelné míře opět na