69 Co 144/2025-38 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost vyklidit bytovou jednotku číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve třetím nadzemním podlaží bytového domu č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , adresa, , na adrese , adresa, , a vyklizenou ji předat žalobcům a) a b) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů řízení v částce 16.700 Kč ve lhůtě tří dnů (výrok II.).2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalovaná, která se bránila tím, že než dojde k soudnímu vystěhování by jako nájemník měla mít právo na nápravu. K té měla být vyzvána pronajímatelem a upozorněna na závadný stav nebo chování a měla by jí být poskytnuta přiměřená lhůta, což se v tomhle případu nestalo. Ba naopak při posledním setkání byla ujištěna v tom, že pokud uhradí měsíční jednu splátku, tak jí bude smlouva prodloužena. Několikrát se snažila nastalou situaci řešit, ale bez výsledku. V bytě bydlí několik let a vždy se na všem domluvili. Snažila se majitelům bytu vyjít vstříc a hledat si jiné bydlení, ale zatím si jí to nepodařilo, snaží se najít ubytování v rámci , adresa, a okolí kvůli dětem, které zde mají školu a mateřskou školu. Tímto vlastně ani nemůže souhlasit se lhůtou k vystěhování a stále doufá ve smírné řešení situace a dodatečné lhůty k případnému vystěhování. Zdůraznila, že je ochotna celou situaci řešit. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že se žalovaná domáhala změny rozhodnutí okresního soudu tak, aby žaloba byla zamítnuta.3. Žalobci v písemném vyjádření uvedli, že odvolání žalované považují za zcela nedůvodné. Nájemní právo žalované k jejich bytu zaniklo uplynutím sjednané doby dnem 30. 9. 2024 a nikoliv na základě výpovědi z důvodu hrubého porušování povinností plynoucích z nájemní smlouvy. Tedy argumentace žalované ve smyslu nutnosti předchozího vytčení porušení povinností a poskytnutí dodatečné lhůty k nápravě je nepřiléhavá na posuzovanou situaci. Odvolatelé připomněli zásadní skutečnosti, a to, že v okamžiku uzavření nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2024, jím žalovaná za užívání bytu v předchozím období dlužila 49.353 Kč, na tuto částku neuhradila ničeho, v průběhu trvání nájemního vztahu dle nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2024 a ani potom nehradila nájemné ani zálohy na cenu za služby spojené s užíváním bytu a za období od 1. 10. 2024 do dnešního dne, tj. období trvající déle jak 9 měsíců žalovaná ve smyslu ustanovení § 2295 o. z. nezaplatila žalobcům rovněž vůbec ničeho a neuhradila ani nic na zálohy na cenu za služby spojené s užíváním bytu. Proklamace žalované o tom, že se snažila a snaží situaci řešit a vyjít žalobcům vstříc jsou jen prázdná slova bez odrazu v realitě, celé odvolání lze vnímat jen jako účelovou snahu o další oddálení povinnosti byt vyklidit a prodloužit období, kdy si žalovaná bydlí fakticky na účet v jejich bytě. Výsledkem jejího chování, je že „zadarmo“ již více jak rok bydlí v bytě žalobců a dluží již přes 200.000 Kč, navrhovali proto, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje způsobilý odvolací důvod, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení s důrazem na uplatněný odvolací důvod tak, jak byl obsahově vylíčen v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.5. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje.6. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že žalobci se nároků z titulu svého vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 1040 o. z. domáhají oprávněně a žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost vyklidit předmětný byt, který užívá bez právního důvodu, pak tento závěr shledal odvolací soud za zcela věcně správný a v podrobnostech na něj odkazuje. Žalovaná nemá žádný titul, na základě kterého by mohla byt užívat.7. Jestliže se žalovaná s ohledem na obsah podaného odvolání dožaduje nějaké předchozí výzvy k nápravě před výpovědí z nájmu bytu, pak takováto povinnost pronajímatele se vztahuje na jiné případy. Výzvy, kdy pronajímatel musí nájemce písemně upozornit na zvlášť závažné porušení povinností, popsat nedostatky a stanovit přiměřenou lhůtu k nápravě se vztahuje k situaci, kdy nájem bytu je vypovídán (§ 2291 o. z.), což v konkrétní projednávané věci nepřipadá v úvahu. V projednávané věci žalovaná užívá byt bez jakéhokoliv právního důvodu poté co jí doba, na kterou byl nájem sjednán, a to na dobu určitou do 30. 9. 2024, uplynula.8. Krajský soud posuzoval danou věc i z pohledu aspektů dobrých mravů a dospěl k závěru, že výkon práva žalobců v rozporu s dobrými mravy ve věci shledat nelze za situace, kdy žalovaná porušovala a doposud porušuje povinnosti, které z nájmu vyplývají, spočívající zejména v dluhu na nájemném. Nikterak nelze dospět k závěru, že by nemělo být spravedlivým nařízením vyklizení a že by žalovaná měla byt nadále užívat bez právního důvodu, lhůta k vyklizení bytu byla stanovena v souladu se zákonem (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Konečně v posuzované věci si byla žalovaná vědoma toho, že užívá nemovitost neoprávněně, k vyklizení bytu opakovaně vyzývána, skutečnost, že údajně nemá kam jít, nelze klást k tíži žalobců.9. Okresní soud tak na danou věc aplikoval zákonná ustanovení, která v odůvodnění napadeného rozsudku též citoval, přičemž v této části rovněž platí, že není žádného podkladu pro úsudek, že by okresní soud při posuzování otázky o vyklizení uplatil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. a II. potvrdil, když výši nákladů řízení nikdo v průběhu odvolacího řízení nezpochybnil.10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná a žalobcům tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů svého zástupce dle vyhlášky č. 258/2024, účinné od 1. 1. 2025. Odměna za zastupování advokátem sestává dle § 9 odst. 1 AT ve spojení s § 12 odst. 4 AT, jde-li o společné úkony při zastupování dvou osob z částky 2.300 Kč a částky 1.840 Kč, celkem 4.140 Kč za jeden úkon, advokát učinil 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání), odměna celkem 8.280 Kč, a dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 450 Kč, celkem 900 Kč. Dále k odměně náleží jízdné na trase , adresa, a zpět ve výši 372 Kč a náhrada za promeškaný čas (2x 150 Kč), celkem 300 Kč, odměna celkem činí 9.852 Kč. Místo plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně z řad advokátů ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní.