69 Co 172/2025-316 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost odstranit stavbu plotu s podezdívkou z tvárnic, zbudovanou na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to ve lhůtě tří měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 58.560,65 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.).2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadl žalovaný, který zrekapituloval skutečnosti významné z pohledu odvolatele. Žalovaný v rámci výstavby nového oplocení, který odděluje pozemky účastníků řízení, jednal v dobré víře a ve správnost dosavadního vymezení hranice mezi předmětnými nemovitostmi, tato dobrá víra byla důvodná, neboť až do okamžiku zaměření nově vybudovaného plotu nebyla hranice určená původním oplocením, žádným z vlastníků dotčených pozemků zpochybňována či rozporována nebyla. Původní oplocení stálo mezi pozemky po řadu let, přičemž nebyly učiněny žádné kroky, které by zpochybňovaly jeho trasování nebo naznačovaly, že neodpovídá průběhu vlastnické hranice evidované v katastru nemovitostí. Na tento stav žalovaný spoléhal, a to zcela oprávněně. Důvodem pro výstavbu nového oplocení byl zcela legitimní požadavek žalovaného na posun části plotu v okolí jeho domu tak, aby mohl provést výkop hlubších základů, nezbytných z hlediska protipovodňové ochrany objektu. Tento technický zásah si vyžádal přemístění části plotu, přičemž po dokončení stavebních prací došlo z iniciativy žalovaného ke geodetickému zaměření jeho nové trasy. Teprve v rámci tohoto zaměření vyšlo najevo, že původní plot, konkrétně v jeho části u domu žalobkyně, nebyl veden přesně po vlastnické hranici, ale v mezích běžné katastrální nepřesnosti zasahoval na pozemek žalobkyně. Je zřejmé, že žalovaný nepostupoval svévolně, ani se nesnažil rozšířit své vlastnické právo na úkor pozemku žalobkyně, naopak vycházel z dlouhodobého faktického stavu, který nebyl nikým zpochybněn. Napadené rozhodnutí nalézacího soudu trpí zásadní vadou spočívající v tom, že se nijak nevypořádal se skutečností, že nový plot byl zřízen mimo přesnou hranici pozemků, avšak v rozsahu odpovídajícím mezím katastrální nepřesnosti. Tato okolnost je přitom pro právní posouzení věci podstatná, neboť může mít přímý dopad na posouzení otázky existence zásahu do vlastnického práva. Tím se okresní soud nezabýval, přestože byla v řízení namítána a její relevance byla podpořena výsledky geodetického zaměření a sdělením katastrálního úřadu, z nichž vyplývá, že výstavbou nového plotu došlo pouze k nepatrnému přesahu na pozemek žalobkyně, konkrétně v rozsahu odpovídajícím běžné odchylce evidence u nedigitalizovaných hranic pozemků. Opomenutím této námitky soud zatížil své rozhodnutí vadou, která mohla mít vliv na výsledek řízení. Nalézací soud rovněž pochybil, pokud nerespektoval důkazy provedené v řízení, na základě nichž měl učinit jednoznačný závěr, že žalovaný při výstavbě oplocení jednal v dobré víře, že nový plot je umisťován na hranici pozemku, případně v mezích běžné katastrální nepřesnosti. Z dokazování provedeného řízení přitom jednoznačně vyplynulo, že v důsledku morfologie terénu a odtokových poměrů docházelo při vydatnějších srážkách ke stékání vody z pozemku žalobkyně na pozemek žalovaného, což způsobovalo opakovaně lokální záplavy a hmotné škody. Nový plot vybudovaný žalovaným s ohledem na potřebu hlubších základů a zlepšení protipovodňové ochrany tomuto zaplavování prokazatelně zamezil. Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na svobodě, životě, zdraví nebo jmění jiného, tato prevenční povinnost dopadá rovněž na žalobkyni, jakožto vlastnici sousedního pozemku a její existence posuje důvodnost a přiměřenost obranného opatření, které žalovaný učinil. Není tedy namístě požadovat odstranění stavby, která nejenže byla zbudována v dobré víře a v souladu s faktickým užíváním pozemků, ale navíc zcela zjevně slouží k ochraně majetku a k zabránění vzniku škod, jež by jinak vznikaly z pasivity žalobkyně. Opomenutím těchto aspektů soud rozhodl bez náležitého zohlednění zásady proporcionality mezi ochranou vlastnického práva žalobkyně a ochranou majetku a práv žalovaného, přičemž opomenul aplikovat klíčové právní principy, jimiž jsou prevence vzniku škody, omezení výkonu vlastnického práva ve prospěch výkonu práva jiného a zásada dobré víry v právním smyslu. Dále je rozhodnutí okresního soudu zatíženo podstatnou vadou spočívající v tom, že soud se vůbec nevypořádal s chováním žalobkyně v průběhu řízení, a to jak z hlediska její procesní důvěryhodnosti, tak i věrohodnosti skutkových tvrzení, která v řízení uplatňovala. Žalobkyně opakovaně měnila svá skutková tvrzení v závislosti na aktuálně provedených důkazech, tedy ryze účelově, v různých fázích řízení popírala i to, co předtím sama připouštěla, a to včetně klíčové skutečnosti, že mezi účastníky došlo k dohodě ohledně posunutí části plotu v úseku lemující dům žalovaného, což ve svých dřívějších podáních výslovně přiznala. Soud rovněž zcela pominul, že žalobkyně v průběhu řízení opakovaně porušovala mediační dohodu, navíc účelová změna právního zástupce ze strany žalobkyně v průběhu řízení, jež vedla k obstrukci při schvalování mediační dohody, svědčí o absenci dobré víry při uplatňování práv a povinností v řízení, a to za účelem ztížení řízení a zpochybnění již sjednaného výsledku smírného řešení. Je tedy zřejmé, že nalézací soud rozhodoval na základě neúplného a deformovaného skutkového obrazu věcí, přičemž přehlédl nejen relevantní skutečnosti a důkazní prostředky, ale též nerespektoval procesní souvislosti a účelové změny postoje žalobkyně, které měly být při hodnocení věrohodnosti jejich tvrzení rozhodně zohledněny. Nalézací soud rovněž zcela opominul posoudit otázku aplikace příslušných ustanovení občanského zákoníku o přestavku, a to přesto, že žalovaný tuto právní kvalifikaci navrhl ve svém závěrečném návrhu. Pokud by nalézací soud správně zhodnotil, že žalovaný jednal při výstavbě plotu v dobré víře, musel by následně posoudit, zda případný drobný přesah plotu na pozemek žalobkyně nezakládá stav přestavku. Skutečnost, že nedošlo k prokázání výslovné ústní dohody o posunutí části oplocení sama o sobě nebrání aplikaci tohoto ustanovení, pokud jsou splněny jeho materiální předpoklady, zejména dobrá víra stavebníka. Žalovaný při výstavbě nejednal svévolně, respektoval stav, který byl dlouhodobě akceptován oběma stranami, a navíc prokazatelně jednal v důležitém zájmu ochrany svého majetku před škodami. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila a zcela odkázala na zjištěný skutkový stav okresním soudem a jeho právní hodnocení. Odkázala zejména na bod 8 napadeného rozsudku, v němž se nalézací soud podrobně zabýval tím, zda vybudování plotu mělo proběhnout po vzájemné dohodě žalovaného s žalobkyní. Jak uzavřel správně soud, tak tato tvrzení žalovaného se v řízení neprokázala a žalovaný neunesl v tomto důkazní břemeno, když toliko byla jeho tvrzení podporována svědeckou výpovědí sestry či známých. Dané výpovědi pak dle žalobkyně lze hodnotit jako nevěrohodné, když z nich bylo patrné, že o věci byli informováni podrobně předem. Pokud žalovaný opakovaně uvádí, že plot měl sloužit k protipovodňové ochraně jeho pozemku, tak žádným způsobem neuvádí, jaký dopad dané opatření má na okolní pozemky a stavby, zejména ty ve vlastnictví žalobkyně. Pokud by zde byla žalovaným tvrzená dohoda s žalobkyní o výstavbě plotu, tak by žalovaný již před samotnou realizací jistě provedl přesné geodetické zaměření, které by dané stavební práce jistě vyžadovaly. Samotný žalovaný opakovaně svá tvrzení ohledně toho, že provedl geometrické zaměření měnil, ve svých dřívějších vyjádření uváděl, že zaměření bylo provedeno před realizací stavebních prací následně a nyní uvádí, že toto zaměření bylo provedeno dodatečně po dokončení samotných prací. Dle žalobkyně nelze přisvědčit argumentaci žalovaného v té otázce, že výstavbou nového plotu došlo pouze k nepatrnému přesahu na pozemek žalobkyně. Z vytyčovacího náčrtu, a tedy nesporného tvrzení, kudy plot přes pozemky prochází je zřejmé, že stavba plotu zasahuje do pozemku žalobkyně výrazně. Pokud je žalovaným tvrzeno, že ani s ohledem na přesnost katastrálních map v dané lokalitě by nebylo možné, aby hranice byla přesná, to bylo opět vyvráceno stanoviskem , tituly před jménem, , jméno FO, , dle kterého je v dané lokalitě hranice maximální přesná s odchylkou cca 15 cm. Pokud jde o argumentaci žalovaného pod bodem 3, tak se žalobkyně ohrazuje proti tomu, že by v průběhu řízení měnila svá tvrzení, její tvrzení byla od počátku konzistentní, a proto navrhovala, aby rozhodnutí okre