71 Co 193/2025-77 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, ve které žalobce požadoval po žalované výživné manžela ve výši 20.000 Kč měsíčně (odstavec I. výroku) a zavázal žalobce nahradit žalované náklady řízení (odstavec II. výroku).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 7. 6. 1997. Z manželství pocházejí dvě děti, zletilý Tomáš a nezletilý Martin. Žalobce se dlouhodobě oddává zneužívání alkoholických nápojů. V roce 2019 je jeho závislost natolik závažná, že žalovaná řeší se sestrou žalobce danou situaci a nutnost jeho léčby, kterou však žalobce odmítá. V roce 2020 byl žalobce uznán vinným z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky a odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Žalobce pokračuje v požívání alkoholu, žalovaná se snaží tuto situaci řešit, svěřuje se nejen své švagrové, ale i přítelkyni. Žalovaná pomáhá žalobci najít práci. V prosinci 2024 se žalovaná obrací na , právnická osoba, s žádostí o radu. V lednu 2025 sdělila žalovaná žalobci, že mu zrušila dispoziční oprávnění k jejím účtům a zablokovala mu platební karty. Zároveň žalobce vyzvala, aby používal jen kartu k jeho účtu. Zároveň žalovaná navštívila intervenční centrum, kde jí bylo poskytnuto odborné poradenství a doporučeny konkrétní kroky při řešení krizové situace. V dubnu 2025 navštívila žalovaná opět intervenční centrum, kde sdělila, že při posledním incidentu volala policii, jelikož manžel vyhrožoval sebevraždou. Po příjezdu policie bylo žalobci naměřeno 3,4 promile alkoholu v krvi a byl odvezen na PZS , adresa, , poté umístěn na psychiatrii z důvodu abstinenčních příznaků, které byly tak vážné, že byl převezen na metabolickou JIP z důvodu deliria. V době od 4. 3. 2025 do 4. 6. 2025 se žalobce podrobil ústavní léčbě závislosti. V květnu 2025 se žalovaná psychicky zhroutila a byla jí přivolána záchranná služba.3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce dle § 697 a § 2 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že přiznání výživného pro žalobce by bylo v rozporu s dobrými mravy. K hrazení výživného nemůže být zavázána žena ve prospěch muže, který je dlouhá léta silně závislý na alkoholu, která tomuto muži a jejich dětem poskytovala osobní péči a svým vysokým příjmem zajišťovala jejich nadstandardní životní úroveň. Žalovaná se snažila žalobci pomoci v jeho závislosti, snášela od něho četná příkoří, když ji v opileckém stavu ponižoval, urážel, nazýval pipinou. V této souvislosti je nepodstatné, z jakého důvodu se žalobce oddával alkoholu. Nepřístojné chování žalobce bylo dostatečně objektivizováno listinnými důkazy a z tohoto důvodu okresní soud neprováděl další navrhované důkazy.4. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce a domáhal se jeho zrušení a vrácení zpět okresnímu soudu. Namítal, že důvody, pro které vyhodnotil nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy, nepředstavují a nemohou představovat důvody, aby jednomu z manželů bylo odepřeno jeho právo na vyživovací povinnost. Okresní soud ignoruje skutečnost, že závislost na alkoholu je onemocnění, které se léčí v pracovní neschopnosti a žalobce se této léčbě podrobil. Soud mohl projevit větší pochopení pro to, za jakých okolností se žalobce do závislosti na alkoholu dostal, když mu byla diagnostikována , Anonymizováno, . Soužití účastníků bylo z naprosté většiny normální. Jezdili na společné dovolené, zvelebovali společný majetek, donedávna se intimně stýkali. Na tom nic nemění skutečnost, že docházelo k problémům, neshodám či menším incidentům v případě, kdy žalobce požil alkohol. Tato skutečnost nemůže mít za následek zánik vzájemné vyživovací povinnosti mezi manžely. Okresní soud ignoroval, že se žalobce nachází dlouhodobě v pracovní neschopnosti a zablokováním účtů mu žalovaná zabránila využívat finanční prostředky, které spadají do společného jmění manželů. Okresní soud odmítl veškeré jím navrhované důkazy k prokázání skutečného stavu věci. Vycházel pouze z e-mailové komunikace, která nezobrazuje jejich společné soužití a problémy, je účelově sestavená a vytržená z kontextu. Po návratu z léčení mu žalovaná znemožnila bydlení ve společném rodinném domě. V současné době byla žalobci ukončena nemocenská, je evidován na úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti dosud neobdržel. Za této situace zamítnutí návrhu na přiznání jakéhokoliv výživného nemůže obstát, když žalovaná vládne veškerým movitým i nemovitým majetkem a žalobce je bez příjmu. Nesouhlasil rovněž s vyčíslením a přiznáním nákladů řízení žalované.5. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Na blokaci karty byl žalobce písemně upozorněn dne 9. 1. 2025. Žalovaná žalobci zaslala částku 98.000 Kč. Od návratu z léčení nebyla žalovaná s žalobcem v žádném kontaktu. Do domu má žalobce stále přístup, ale doufá, že ho nevyužije. Žalobce má k dispozici osobní auto a chalupu na , Anonymizováno, , kde trávil vždy celé týdny. Bydlí u své matky, která si synovi účastníků stěžovala na jeho záchvaty vzteku s tím, že se ho bojí. Pravděpodobně začal znovu pít, když jeho sestra z něj cítila alkohol. Žalovaná dochází na psychoterapie. Ještě před podáním žaloby, jakož i u prvního jednání u soudu prvního stupně, žalovaná uvedla, že pokud nebude na žalobě trvat, nebude požadovat žádné náklady řízení.6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. U jednání odvolacího soudu žalobce uvedl, že je od prosince 2025 zaměstnán jako údržbář s měsíčním příjmem 32.000 Kč hrubého. Účastníci shodně uvedli, že bylo pravomocně rozhodnuto o úpravě výchovy a výživy k dosud nezletilému synovi , jméno, , který byl svěřen do výchovy žalované a žalobci bylo stanoveno výživné ve výši 4.000 Kč. Rozsudek, kterým bylo vyhověno žádosti o rozvod manželství dosud není v právní moci, když si proti němu podal žalobce odvolání, o kterém nebylo rozhodnuto.8. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn okresním soudem, když k jeho změně nedošlo ani po doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení. S ohledem na odvolací námitku žalobce, doplnil odvolací soud dokazování výslechem svědkyně , jméno FO, . S ohledem na přijatý právní názor, odvolací soud shodně s okresním soudem neprovedl další navrhované listinné důkazy pro jejich nadbytečnost. Dále odvolací soud provedl důkaz pracovní smlouvou žalobce uzavřenou se společností , právnická osoba, . Z tohoto důkazu bylo zjištěno, že žalobce je u této společnosti zaměstnán jako údržbář od 1. 12. 2025. Pracovní smlouva je uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2026 se 4měsíční zkušební dobou. Jedná se o přípustný důkaz, když k uzavření pracovní smlouvy došlo až po vyhlášení napadeného rozsudku.9. Z výpovědí svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že přestože považovala manželství účastníků do začátku roku 2025 za souladné a pohodové, byly v jejich vztahu opakovaně krize, které společně překonali. Ona sama nebyla nikdy svědkem jejich konfliktu. Asi do roku 2020 se celá rodina scházela na společných oslavách, které vždy proběhly v pohodě a bez konfliktů. Žalovaná se jí svěřovala, že má žalobce problémy s alkoholem, nejvíc s ní byla v kontaktu v roce 2025, kdy se snažila působit na účastníky, aby došlo k urovnání jejich vztahů. Připustila mailovou korespondenci s žalovanou s tím, že její obsah si již sama nepamatovala. Uvedla, že skutečně měla o žalovanou a děti účastníků strach, aby jim žalovaný něco neudělal, když chování žalobce mohlo být nepředvídatelné. Vycházela z vlastní zkušenosti, když sama žila s alkoholikem. Žalobce sama přemlouvala, aby podstoupil léčení závislosti na alkoholu, což dlouho odmítal. Léčení absolvoval až v roce 2025 poté, kdy byl odvezen na záchytku a poté byl hospitalizován na JIP a psychiatrii. V průběhu léčení ho žalovaná nenavštěvovala, celá rodina se k němu otočila zády, ona jediná ho v léčebně navštěvovala. Po návratu z léčebny žije žalobce u své matky, když mu žalovaná po synovi vzkázala, že si nepřejí, aby se vrátil do společného domu a pokud tak učiní, budou se muset sami z domu odstěhovat.10. Dle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.11. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.12. Pojem dobré mravy je v judikatuře vykládán jako souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Posouzení jednání jako odporujícího dobrým mravům přitom přísluší výhradně obecným soudům (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 649/05, I. ÚS 548/01). V dané věci odvolací soud souhlasí se závěrem okresní