8 Co 114/2025-79 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.420 Kč s úrokovým příslušenstvím, a to ve splátkách po 500 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozhodnutí nabude právní moci (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 10.032 Kč s úrokovým příslušenstvím (odstavec II. výroku) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).2. Včasným odvoláním žalobkyně napadla lhůtu k plnění přisouzené pohledávky s tím, že souhlasila se stanovením lhůty k plnění ve splátkách po 500 Kč měsíčně, nicméně žádala, aby tato lhůta byla stanovena tak, že v případě neuhrazení jedné splátky se stane dluh splatným naráz. To vše s odůvodněním, že základním pravidlem pro plnění, které bylo uloženo příslušným rozhodnutím soudu, je dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. splnění povinnosti do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Každé prodloužení obecné lhůty je pak výjimkou z uvedeného pravidla. Při výjimečném určení splátek, v nichž má žalovaný svoji povinnost splnit (oproti plnění ve třech dnech od právní moci rozhodnutí), musí soud hodnotit nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale je nutné zohlednit i zájem žalobce jako věřitele na přiměřené době, v níž má být žalovaným dluh zaplacen. V daném případě tak uložením povinnosti žalované zaplatit žalobkyni dluh bez ztráty výhody splátek došlo k nepřiměřenému zvýhodnění strany žalované na úkor žalobkyně.3. Žalovaná, zastoupená opatrovnicí, se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s návrhem žalobkyně na stanovení povinnosti zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, souhlasí.4. Odvolací soud přezkoumal lhůtu k plnění [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (nejde-li o vyklizení bytu); soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Stanovení, že peněžité plnění se bude dít ve splátkách, představuje výjimku ze zákonné lhůty k plnění, která činí tři dny od právní moci rozsudku. Při úvaze o stanovení lhůty k plnění soud vychází z konkrétních skutkových okolností souzené věci tak, aby nebyla založena nespravedlivá nerovnováha mezi účastníky řízení. Osobní a majetkové poměry žalovaného nejsou apriorně nadřazeny ostatním kritériím, která soud musí zvažovat. V souzené věci v úvahu připadá zejména platební schopnost žalovaného ve vztahu k době, za kterou by požadovaným způsobem došlo k zaplacení celé dlužné částky.7. Za situace, kdy žalovaná není schopna pro nedostatek příjmů uhradit celou přiznanou pohledávku včetně jejího příslušenství a nákladů řízení naráz a kdy se s žalobkyní shodla na výši splátek pohledávky ve výši 500 Kč měsíčně, nic nebrání odvolacímu soudu, aby odvolacímu návrhu žalobkyně vyhověl, když je možno dojít k závěru, že uložení povinnosti zaplatit dluh ve splátkách pod ztrátou výhody splátek jednak dostatečně odráží ekonomické poměry žalované a dále tu skutečnost, že žalobkyni bude uhrazena celá pohledávka v přijatelné době.8. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v napadených odstavcích I. a II. výroku, ohledně lhůty k plnění, změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uložil žalované povinnost k plnění přisouzené pohledávky podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaná některou ze splátek splatných do 20. dne v měsíci počínaje měsícem po měsíci, v němž nabude toto usnesení právní moci (bude doručeno), stane se splatnou k výzvě žalobkyně přisouzená pohledávka celá.9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch. Účelně vynaložené náklady se sestávají z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a jeho hotových výdajů, a to za úkon právní služby spočívající v sepisu odvolání, kterým byl napaden výrok o lhůtě plnění, nikoliv věc sama [§ 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., dále jen advokátní tarif]. Výše odměny a náhrady hotových výdajů činí z tarifní hodnoty sporu v odvolání, tj. z částky 8.420 Kč, podle ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 4 a § 11 odst. 2 písm. c) za současné aplikace § 13 odst. 3 advokátního tarifu celkem částku 1.200 Kč. Protože zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla tato částka navýšena o 21% DPH a celkem činí 1.452 Kč, kterou je žalovaná povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.10. S ohledem na skutečnost, že odvolací řízení v daném případě nepodléhalo soudnímu poplatku, když se jednalo o odvolání do rozhodnutí procesní povahy – lhůty k plnění (srov. položka č. 22 bod 15 Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) odvolací soud zároveň rozhodl tak, že žalobkyni bude vrácen zaplacený soudní poplatek za odvolání, který byl žalobkyní zaplacen dne 9. 7. 2025 oproti výzvě odvolacího soudu usnesením ze dne 16. 6. 2026, č. j. 8 Co 114/2025-64.