8 Co 136/2025-172 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 320.542 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127.140 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 130.000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63.402 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku), a dále zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 136.363 Kč (odstavec II. výroku).2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V prvé řadě měla za to, že nárok uplatněný žalobkyní nebyl v rámci dosud provedeného dokazování dostatečně prokázán. Soud prvního stupně ve vztahu k tomuto nároku nesprávně dovodil, že provedení žalobkyní účtovaných prací bylo mezi účastníky nesporné. Žalovaná však v průběhu řízení výslovně uváděla, že nárok žalobkyně nečiní nesporným, v důsledku čehož bylo nutno řádně dokazovat veškerá žalobní tvrzení o sjednání daných prací, o jejich faktickém provedení a rovněž tak o splnění veškerých náležitostí pro splatnost každého z jednotlivých dílčích nároků žalobkyně, což se však nestalo. Rovněž pak v případě namítaného zániku pohledávky žalobkyně započtením okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, že protipohledávka žalované spočívající v nároku na náhradu ušlého zisku na zakázce , adresa, ve výši 424.958,09 Kč, nebyla dostatečně určitě tvrzena, když doloženou kalkulaci nákladů posoudil tak, že daná kalkulace neobsahuje přesné a konkrétní vyčíslení všech nákladů žalované, které by při pravidelném běhu věcí musela vynaložit, kdy nebylo rozlišeno, jaké částky se například vztahují k materiálu a jaké k lidské práci a toto tak nebylo lze ani bez dalšího znalecky přezkoumat. Takové posouzení soudu prvního stupně neobstojí, když vychází z nedostatečné orientace soudu prvního stupně v relativně úzce odborné problematice kalkulování zisku u stavebního díla. Žalovaná měla za to, že svou základní povinnost uvedení rozhodných skutečností a označení důkazů k jejich prokázání splnila. Z doložené kalkulace vyplývá, že celé náklady na danou zakázku sestávaly ze tří základních položek, a sice z nákladů na materiál, nákladů na dopravu a nákladů na práci. Náklady na práci žalovaná neměla žádné, neboť uvedenou práci měla provést žalobkyně, za předem ujednanou cenu. Zakázka se tak sestávala cca z 87 % z ceny dodaného materiálu a ušlý zisk tak byl lehce vypočitatelný. Rovněž pak namítala, že zcela nesprávný byl i postup soudu prvního stupně, spočívající v neprovedení účastnické výpovědi , jméno FO, , jehož prostřednictvím bylo možno případné pochybnosti soudu vysvětlit či základní tvrzení v dostatečné míře upřesnit, a rovněž tak neprovedení znaleckého posudku z oboru stavebnictví, jehož prostřednictvím bylo možno toliko na základě označených a doložených podkladů výši ušlého zisku prokázat.3. Žalobkyně se k podanému odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhovala, aby napadený rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Argumentovala, že v řízení před soudem prvého stupně unesla břemeno povinnosti tvrzení a provedenými důkazy prokázala právní důvod a výši žalovaného nároku s upraveným příslušenstvím. I samotná žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 20. 3. 2024 uznala přinejmenším základ žalovaného nároku co do žalované jistiny s upraveným příslušenstvím a tuto nespornost umocnila i svou kompenzační námitkou ve smyslu ust. § 98 o. s. ř., kdy proti žalobnímu nároku uplatnila ve stejné výši kompenzaci její pohledávky z titulu ušlého zisku za údajné porušení smluvního závazku žalobkyně. Žalobkyně se plně ztotožnila se závěrem okresního soudu, že žalovaná nesporovala, že objednávky na zakázky byly, že dokonce potvrdila i jejich realizaci, a že i bez doložení jednotlivých objednávek lze z faktur, soupisu provedených prací a nesporných skutečností bez důvodných pochyb učinit závěr o tom, že zakázky byly řádně objednány a provedeny. Ohledně pohledávky spočívající v ušlém zisku, kterou žalovaná navrhla v řízení před soudem prvého stupně k započtení, žalobkyně namítala, že je ilikvidní, když její výše je neurčitá a sporná a proto je pohledávkou nezpůsobilou k započtení podle §1987 odst. 2 o. z., neboť výši ušlého zisku žalovaná neprokázala ani přes poučení, kterého se jí ze strany okresního soudu dostalo.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného i žalobkyně není důvodné.5. Pokud se jedná o skutková zjištění, okresní soud ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. dospěl ke správnému závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, na základě níž se žalobkyně v období , Anonymizováno, zavázala, že na základě potřeb žalované jí poskytne svou , Anonymizováno, za cenu 60.000 Kč/den, případně s příplatkem za přístavné/odstavné dle vzdálenosti přidělené zakázky, max. však ve výši 10.000 Kč, přičemž ke každé jednotlivé zakázce, na kterou bude vystavena zvláštní objednávka, bude vyhotoven soupis prací podepsaný k fakturaci stavbyvedoucím konkrétní stavby s tím, že splatnost vystavených faktur bude 14 dní (srov. celoroční objednávka pronájmu , Anonymizováno, ze dne 18. 9. 2023). Na základě této dohody si pak žalovaná v uvedeném období jednotlivě ústně objednala u žalobkyně , Anonymizováno, na zakázky „, adresa, “ (4. – 5. 10. 2023), „, adresa, “ (16. – 17. 10. 2023), a „, adresa, “ (19. 10. 2023), které žalovaná fakticky realizovala, kdy za zakázku „, adresa, “ si žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , hodnota, částku 127.140 Kč se splatností 17. 11. 2023, za zakázku „, adresa, “ si vyúčtovala fakturou č. , hodnota, částku 130.000 Kč se splatností 30. 11. 2023, a za zakázku „, adresa, “ si vyúčtovala fakturou č. , hodnota, částku 63.402 Kč se splatností 30. 11. 2023. K těmto vyúčtováním byly i soupisy provedených prací, avšak pouze soupis provedených prací k zakázce „, adresa, “ byl podepsán a odsouhlasen za žalovanou , jméno FO, . Uvedené skutečnosti byly prokázány jak příslušnými fakturami a soupisy prací, tak svědeckou výpovědí svědka , jméno FO, . Doručení faktur žalované pak bylo prokázáno z obsahu e-mailové komunikace mezi účastníky, jak je založena na č. l. 18 – 20 spisu. Žalobkyně e-maily a rovněž i předžalobní výzvou ze dne 12. 12. 2023 vyzývala žalovanou k uhrazení celkové částky 320.542 Kč, přičemž předžalobní výzva byla žalované doručena dne 14. 12. 2023 do její datové schránky.6. Takto zjištěný skutkový stav rovněž okresní soud správně právně posoudil, když uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která obsahuje prvky nájemní smlouvy (2201 o. z.), na základě níž se žalobkyně zavázala na podkladě objednávky v období od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023 žalované přenechat věci (, Anonymizováno, ) spolu s osobami tvořícími jeho obsluhu (tzv. , Anonymizováno, ) k dočasnému užívání po potřebnou dobu a kdy žalovaná se naopak zavázala za to zaplatit žalobkyni sjednanou cenu (60.000 Kč/den). Předmětná dohoda v písemné podobě pak měla vskutku charakter rámcové smlouvy, která stanovuje podmínky, na základě nichž budou následně uzavřeny jednotlivé dílčí (realizační) smlouvy. V tomto směru okresní soud přiléhavě odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2839/2015). Takto byly následně na základě ústní objednávky uzavřeny jednotlivé realizační smlouvy na poskytnutí finišerové čety na zakázky žalované, a to „, adresa, “, a „, adresa, “. Všechny tyto tři zakázky byly realizovány. Jestliže žalovaná namítala, že u faktur, kterými žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě sjednané ceny, nebyl z její strany potvrzen soupis prací, pak je nutno zdůraznit, že předmětný soupis nebyl v rámcové smlouvě ujednán jako hmotněprávní podmínka pro vzniku nároku na zaplacení sjednané ceny a žalobkyni tedy po poskytnutí , Anonymizováno, a realizaci prací (jak bylo svědecky prokázáno) vzniklo právo po žalované požadovat úhradu sjednané ceny, k níž byla žalovaná vyzvána jednotlivými fakturami ve sjednané 14denní lhůtě splatnosti. Žalovaná se pak dostala s jejich úhradou do prodlení a žalobkyni proto svědčí i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1958 odst. 2 o. z.).7. Pokud se žalobkyně proti žalobnímu nároku dále bránila námitkou započtení své protipohledávky za žalobkyní, která měla spočívat v jejím nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku ze zakázky u společnosti , právnická osoba, , , adresa, , ve výši 424.958,09 Kč, kterou jí žalobkyně měla způsobit tím, že jí oproti objednávce v období krytém rámcovou smlouvou neposkytla , Anonymizováno, a žalovaná tak byla nucena ukončit s danou společností smlouvu o dílo a zakázku z tohoto důvodu nerealizovala, pak je nutno v prv