11 Co 62/2026-481 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavcích I. až III. vypořádal zaniklé společné jmění manželů – účastníků, v odstavci IV. žalobu ve vztahu ke zde uvedeným položkám zamítl, v odstavci V. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 133.510 Kč, v odstavci VI. výroku rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení státu a v odstavci VII. rozhodl, že stát nemá proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti označenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání směřující proti výrokům ve věci samé a výroku v odst. V. Výrok v odst. V. se týká náhrady nákladů řízení a bylo jím žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 133.510 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Usnesením č. j. 9 C 265/2017-445 ze dne 22. 5. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání proti rozhodnutí ve věci samé ve výši 7.000 Kč. Ve stanovené patnáctidenní lhůtě, která počala běžet 3. 6. 2025 a uběhla 17. 6. 2025, nebyl soudní poplatek zaplacen. Podáním ze dne 10. 6. 2025 žalovaný zastoupený advokátkou odůvodnil své odvolání proti výrokům v odstavcích III. a V. označeného rozsudku a uvedl zde odvolací důvody. Uvedl, že v návaznosti na výrok III. je dotčen odvoláním i výrok V. o zaplacení náhrady nákladů řízení. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením soudu o tom, že jsou zde dány důvody pro uložení povinnosti žalovanému zaplatit plnou náhradu nákladů řízení žalobkyni, když žalovaný z pohledu soudu svým způsobem ztěžoval průběh řízení a tím oddálil žalobkyní navrhované vypořádání společného jmění manželů. Žalovaný má za to, že žalobkyně je dostatečně finančně zabezpečena na to, aby si mohla hradit náklady řízení ze svého, žalovaný je naopak v dlouhodobé velmi svízelné finanční situaci, je ve výkonu trestu odnětí svobody a uložení povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení jej uvrhne do ještě větších dluhů. Proto navrhoval, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Následně pro nezaplacení soudního poplatku bylo řízení o odvolání žalovaného proti výrokům v odstavcích I. až IV. rozsudku okresního soudu zastaveno, toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 154/2025-475.3. Odvolací soud je názoru, že jsou v daném případě splněny podmínky pro to, aby po zastavení řízení o odvolání ve věci samé přezkoumal samostatně správnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.4. Odvolací soud si je vědom, že řízení ve věci samé bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Soud poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 37/02. Zde Ústavní soud vyslovil následující závěr. „Občanský soudní řád důsledně rozlišuje pojmy „věc sama“, jíž v podstatě rozumí nárok, který byl předmětem řízení, a jeho příslušenství, a „náklady řízení“, kterými rozumí náklady účastníků, jiných osob zúčastněných na řízení, případně státu, jejichž vynaložení je spojeno s řízením o věci samé (§ 137 o. s. ř.). Jedná se tak o 2 zcela odlišné instituty s odlišným právním režimem, které nelze vzájemně zaměňovat, a to ani s ohledem na dispozice s návrhem a tomu adekvátní procesní postup soudu.“5. Rozhodnutím soudu o nákladech řízení se rozumí jak samostatné rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto jen o nákladech řízení, tak i výrok o nákladech řízení přičleněný k rozhodnutí soudu ve věci samé. Současně platí, že odvolací soud není vázán rozsahem, v němž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí tehdy, je-li na rozhodnutí o odvolání napadeném výroku závislý výrok, který není odvoláním dotčen; takovým závislým výrokem je nepochybně i rozhodnutí o nákladech řízení. Je třeba rozlišovat případ, kdy je podáno odvolání jen proti rozhodnutí soudu o nákladech řízení od případu, kdy proti takovémuto rozhodnutí odvolání podáno nebylo a kdy je (může být) proto rozhodnutí o nákladech řízení předmětem odvolacího přezkumu pouze jako závislý výrok. Zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku se může týkat jen odvolání, které bylo podáno; je-li však stanoveno, že se poplatek z tohoto odvolání nevybere (jako je to u odvolání proti nákladovému výroku), nemůže se ho týkat zastavení odvolacího řízení proti rozhodnutí ve věci samé, byť by bylo rozhodnutí o nákladech řízení přičleněno k tomuto rozhodnutí ve věci samé.6. Dle názoru odvolacího soudu je hranicí mezi tím, kdy dojde pro nezaplacení soudního poplatku k zastavení celého odvolacího řízení bez přezkumu nákladového výroku a tím, kdy je sice odvolací řízení ve věci samé pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, ale nákladový výrok se poté samostatně přezkoumá následující skutečnost: že odvolání nejen obsahuje sdělení, že se podává také proti výroku o náhradě nákladů řízení, ale zároveň jsou zde uvedeny odvolací důvody ve vztahu k nákladovému výroku. Jinak řečeno, odvolací soud přezkoumá nákladový výrok i v případě zastavení odvolacího řízení ve věci samé tehdy, pokud by odvolání proti náhradě nákladů řízení „obstálo“ samostatně, tj. pokud by bylo toto odvolání podáno jen proti nákladovému výroku s náležitostmi danými § 205 odst. 1 o. s. ř. To uvádí odvolací soud i při vědomí znění § 212a odst. 1 a 2 o. s. ř. Odvolací soud však má za to, že jistou hranici mezi tím, kdy zastavit odvolací řízení ve věci samé, včetně závislých výroků a kdy nákladový výrok přezkoumat, je nutno stanovit. Vyšel proto ze shora uvedené úvahy.7. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení neobstojí.8. Dle rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 59/23 zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním ztěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí nebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř., a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu uvádí odvolací soud, že dle již ustálené judikatury Ústavního soudu se tento závěr vztahuje i na řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.9. Okresní soud důvody, pro které uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, podrobně sdělil v bodě 33. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odvolací soud rozebírá tyto důvody s tím, že je nepovažuje za natolik závažné, aby byla vyloučena aplikace § 142 odst. 2. o. s. ř.10. Na č. l. 22 je úřední záznam, že soudkyně telefonovala na číslo mobilního telefonu, které dle sdělení žalobkyně má patřit žalovanému. Dle záznamu muž, který uvedl, že je , Jméno žalovaného, , mluvil pouze rusky a sdělil, že je v , město, a o žádném jednání soudu dnešního dne neví. Takové jednání nelze nazvat obstrukčním, spíše se jednalo ze strany žalovaného o možná nevhodný druh humoru vůči soudkyni. Je však nutno mít na zřeteli také skutečnost, že žalovaný mohl uvedený telefonát považovat za falešný, a proto reagoval tímto způsobem.11. Vytýkané vyjádření žalovaného z č. l. 187 - 188 nelze považovat za obstrukční či záměrně nepřesné. Žalovaný zde sděluje, že je ve výkonu trestu a pokud v den jednání již bude na svobodě, účastní se osobně, jinak souhlasí s jednáním bez své přítomnosti.12. Ve stanovisku k žalobě ze dne 23. 10. 2019 žalovaný zastoupen již advokátkou navrhuje, aby veškerá aktiva i pasiva SJM byla přikázána žalobkyni a žalovanému bylo vyplaceno 950.000 Kč, popř. nechť je uzavřena dohoda, že nemovité věci budou se souhlasem zástavního věřitele prodány třetí osobě, z toho se zaplatí oba zůstatky úvěrů a zbývající částka se rozdělí rovným dílem. Pokud žalobkyně nebude souhlasit s těmito variantami, nechť soud přikáže veškeré movité věci, nemovité věci a závazky do podílového spoluvlastnictví, neboť žádný z účastníků není schopen vyplatit druhého účastníka řízení. V dalším vyjádření prostřednictvím advokátky ze dne 11. 6. 2020 žalovaný stále trvá na prodeji nemovitých věcí a z toho uhrazení dluhů, pokud o to žalobkyně nemá zájem, nechť rozhodne soud, věci přikáže žalobkyni, která vyplatí žalovaného.13. Na č. l. 195 je další podání žalovaného, který sděluje, že souhlasí se všemi jednáními bez své přítomnosti, s prodejem nemovitostí a z toho uhrazením dluhů.14. U jednání dne 7. 2. 2022 obě procesní strany shodně navrhly přerušení řízení s tím, že účastníci budou jednat o mimosoudním vyřízení věci. Následně bylo řízení přerušeno. Na č. l. 198 se nachází sdělení zástupkyně žalobkyně, že žalovaný ani jeh