15 Co 17/2026-69 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 798 Kč (výrok I.), ve zbývající části, tj. co do částky 3 037,52 Kč s veškerým úrokovým příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.) a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 263 Kč (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 798 Kč za dobu od 31. 1. 2025 do zaplacení, přičemž odvolání směřovalo i do závislého výroku o náhradě nákladů řízení. Za nesprávný označila postup okresního soudu, který zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného z moci úřední. Odkázala na judikaturu Krajského soudu v Ostravě i odbornou literaturu a zdůraznila zásadu občanskoprávního procesu spočívajícího v rovnosti účastníků řízení před soudem. Zdůraznila, že je to žalovaný, kdo má tvrdit a prokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení. Dále uvedla, že již k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu přiložila předžalobní výzvu, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky ve lhůtě 7 dnů. Tuto předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalovanému dne 13. 1. 2025, přičemž v souladu se smluvním ujednáním se písemnosti považují za doručené uplynutím 10 dnů ode dne jejich odeslání, tj. žalovanému byla předžalobní upomínka doručena nejpozději k 23. 1. 2025 a jeho lhůta k plnění dlužné částky uplynula dne 30. 1. 2025. Ode dne 31. 1. 2025 se tak žalovaný prokazatelně ocitl v prodlení se splněním své povinnosti uhradit dlužnou částku, případně vrátit částku bezdůvodného obohacení a je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení.3. Z obsahu odvolání plyne (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), že žalobkyně odvolání napadla i hmotněprávní lhůtu splatnosti okresním soudem přisouzené částky.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. o hmotněprávní lhůtě splatnosti přisouzené částky 16 798 Kč, když žalobkyně podaným odvoláním brojila proti závěru okresního soudu o tom, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu, je tedy napadán závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a dále ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 798 Kč za dobu od 31. 1. 2025 do zaplacení, jehož se žalobkyně v rámci podaného odvolání domáhá. V uvedeném rozsahu odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 15. 4. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 19 835,52 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , uzavřené mezi účastníky dne 18. 8. 2023, na základě kterého žalobkyně uhradila za žalovaného přímo na účet obchodníka kupní cenu zboží ve výši 16 798 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu se smluvním úrokem zaplatit v 11 měsíčních splátkách po 1 732 Kč, a to do 15. 7. 2024, na úhradu úvěru však ničeho nezaplatil. V podání ze dne 25. 6. 2025 pak žalobkyně popsala, jakým způsobem přistoupila k prověřování úvěruschopnosti žalovaného i svůj názor na danou problematiku opřený o judikaturu vyšších soudů. Dále uvedla, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu, žalovaný však ničeho nezaplatil. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 16 798 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 037,52 Kč a smluvního úroku z jistiny ve výši 2 393,64 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.7. Okresní soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dospěl k závěru, že předmětnou smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou je nutno hodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z, neboť žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala úvěruschopnost žalovaného, zejména pak otázku jeho příjmů i výdajů, vycházela z matematických propočtů a údajů poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnila povinnost odborné péče prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Současně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění této povinnosti. Dále okresní soud uvedl, že následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu stanovení § 87 ZoSÚ z titulu bezdůvodného obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tj. v částce 16 798 Kč, když žalovaný na úhradu dlužné částky ničeho nezaplatil. Pokud jde o splatnost této částky, okresní soud odkazem na ust. § 87 ZoSÚ uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160, a uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu mezi účastníky, tuto určil do tří dnů od právní moci rozsudku. Tato tedy nastane až soudním rozhodnutím a žalobkyni proto nenáleží žádný úrok z prodlení, stejně jako další uplatněné nároky vyplývající z neplatné smlouvy. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 70 %, žalovaný z 30 %, po odečtení procesního úspěchu a neúspěchu stran tak procesně úspěšnější žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ze 40 %, což z částky nákladů řízení vzniklých žalobkyni ve výši 5 658,50 Kč činí přisouzenou částku 2 263 Kč, k níž žalovaného zavázal.8. Odvolací soud provedl v souladu s ust. 120 odst. 2 o. s. ř., důkaz dokladem o výplatě úvěrované částky na účet obchodníka, společnosti , právnická osoba, , jehož existence se podávala ze spisu již v řízení před okresním soudem a současně který považoval za nezbytný pro řádné zjištění skutkového stavu, pokud jde o výplatu poskytnutého úvěru. Z tohoto dokladu pak zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 18. 8. 2023 ve prospěch účtu společnosti , právnická osoba, , č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, odepsána částka 16 798 Kč.9. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, nadto jej žalobkyně v odvolání ani nenapadla, a proto se jím blíže nezabýval.10. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalovaného, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 16 798 Kč ve výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost částky 16 798 Kč, jíž tento odkazem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanovil na třetí den po právní moci svého rozhodnutí.11. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, se uplatní speciální úprava obsažená v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Nesdílí však přesvědčení okresního soudu o tom, že nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni, resp. její předchůdkyni, vrátit dříve než po uplynutí lhůty tří dnů od právní moci rozhodnutí v této věci, když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro tento závěr.12. Žalovaný byl v řízení zcela procesně pasivní, ničeho o svých možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu netvrdil. Současně netvrdil ani neprokázal, jaké byly jeho majetkové poměry po poskytnutí úvěru a ani v řízení nevyšlo najevo ničeho o tom, že by žalovaný, který úvěr obdržel dne 18. 8. 2023, nebyl schopen jistinu úvěru žalobkyni zaplatit již ode dne následujícího, tj. ode dne 19. 8. 2023. Žalovaný se nedostavil jak k jednání okresního soudu, tak i soudu odvolacího, ač byl řádně a včas předvolán a mohl být u těchto jednání poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrdit své možnosti a schopnosti k