15 Co 78/2026-84 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 22 780 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek okresního soudu nabude právní moci, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 38 243 Kč, úroku ve výši 3 075,94 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 43 756,97 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 847,59 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 374 Kč za dobu od 20. 8. 2024 do zaplacení, jakož i zaplacení úroku z prodlení z částky 22 780 Kč za dobu od 20. 8. 2024 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. rozsudku okresního soudu (výrok II.) a naposledy okresní soud žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Ohledně splátek ve výši 500 Kč měsíčně okresní soud uvedl, že dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), uložil žalovanému tyto přiměřené splátky odpovídající možnostem žalovaného. Současně uvedl, že s ohledem na pasivitu žalovaného nebylo možno zjistit konkrétní současné majetkové poměry žalovaného, a proto soud stanovil splátky ve výši 500 Kč měsíčně, které považoval za dostačující k tomu, aby vůbec došlo k vypořádání vztahu účastníků řízení v dohledném časovém horizontu.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. v části, ve které nebyla okresním soudem určena ztráta výhody stanovených splátek, si podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že pokud nebude ztráta výhody splátek stanovena, bude žalobkyně nucena vymáhat každou nezaplacenou splátku samostatně, což by mohlo vést k neúměrnému navýšení nákladů vymáhacího řízení. Takováto aplikace právní úpravy je přitom v příkrém rozporu se zásadou ekonomičnosti řízení a se zásadou ochrany spotřebitele. Žalobkyně pak rovněž poukázala na komentář doc. JUDr. Petra Lavického k § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský osudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle nějž rovnováhu mezi zájmy obou stran může soud nastolit i pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by ten, kdo je k tomu rozsudkem zavázán, některé z nich nesplnil. V důsledku prodlení se splněním některé splátky by se pak stal splatným celý dluh. Neposkytnutí této možnosti oprávněnému pak znamená pracné vymáhání jednotlivých postupně dospívajících splátek, které žalovaný neplnil. Obdobně je pak uváděno i v komentáři zpracovaném JUDr. Jaromírem Jirsou. V něm se uvádí, že splátky musí být stanoveny tak, aby k zaplacení dluhu došlo nejpozději do jednoho roku, přičemž současně je vhodné ve výroku vyslovit, že v případě prodlení ztratí dlužník výhodu splátek.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tj. co do posouzení otázky, zda je možno žalovaného zavázat k zaplacení splátek stanovených ve výroku I. rozsudku okresního soudu ve výši 500 Kč měsíčně pod ztrátou jejich výhody), a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Postupoval přitom dle § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř., přičemž žádné vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a ostatně je netvrdil ani žádný z účastníků řízení. Po takto provedeném přezkumu pak odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Odvolací soud považuje za nutné v prvé řadě předeslat, že splátky dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 780 Kč uvedené ve výroku I. rozsudku okresního soudu nebyly stanoveny ve smyslu § 160 o. s. ř., tedy jako splátky již dříve splatného dluhu. Jak totiž vyplývá z odůvodnění rozsudku okresního soudu, ten je určil v souladu s § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ. Toto ustanovení ukládá spotřebiteli vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jak vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle něj v případě závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrující ve věci zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nově stanovené době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).6. Okresní soud tak pravomocně rozhodl, že přiznaná dlužná jistina úvěru se ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách, neboť úhrada jistiny úvěrového dluhu najednou neodpovídá možnostem spotřebitele (žalovaného). Přitom shledal, že v možnostech žalovaného je hradit pouze splátky jistiny v částce 500 Kč měsíčně. S ohledem na tento odvoláním žalobkyně nenapadený závěr okresního soudu ani není možno stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách „pod ztrátou jejich výhody“. Splátky stanovené dle § 87 ZoSÚ totiž nepředstavují dobrodiní soudu ve smyslu § 160 o. s. ř., na které by žalovaný jako spotřebitel ztratil nárok porušením své platební morálky. Ustanovení § 160 o. s. ř. má pak zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná druhá věta § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“.7. Odvolací soud v této souvislosti považuje za nutné poukázat na smysl a účel § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, který stanoví splatnost dlužné jistiny úvěru odpovídající možnostem spotřebitele právě a jen v návaznosti na porušení povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 ZoSÚ. Tedy zjevně jako sankci pro věřitele za porušení jeho zákonné povinnosti. Toto ustanovení dle názoru odvolacího soudu jednoznačně staví zájmy spotřebitele hradit dluh z neplatné smlouvy podle jeho možností (tak, aby splácením nebylo výrazně ohroženo uspokojení jeho odůvodněných životních potřeb) před zájmy úvěrujícího věřitele (který porušil svou zákonnou povinnost) na úhradu dluhu v přiměřené době. Dle odvolacího soudu tak není jakkoliv na místě stanovit ztrátu výhody splátek jistiny dluhu, pokud jsou stanoveny jako přiměřené možnostem spotřebitele, a to jen s poukazem na zájem poskytovatele úvěru, který zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Cílem a smyslem právní úpravy spotřebitelské smlouvy je totiž ochrana zájmů spotřebitele (jako slabší smluvní strany) před zájmy finančně silného profesionála v oblasti poskytování finančních služeb. Zájmy takového profesionála (i s ohledem na jeho předchozí porušení zákonných pravidel při poskytování úvěru) pak není nutno z hlediska stanovení splatnosti pohledávek z neplatných smluv ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ jakkoliv chránit, nadto na úkor spotřebitele.8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak odvolací soud dovodil, že pokud okresní soud splátky dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ pod ztrátou jejich výhody nestanovil, je jeho rozhodnutí věcně zcela správné. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu v jeho výroku I. co do určení hmotněprávní lhůty splatnosti částky 22 780 Kč.9. Odvolací soud má za to, že žalobkyně svým odvoláním do splatnosti částky 22 780 Kč napadla meritorní část rozsudku okresního soudu, a proto byl odvolacímu přezkumu otevřen celý nákladový výrok III. rozsudku okresního soudu jako výrok závislý. Odvolací soud považuje rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení za zcela správné, a to jak co do jeho základu, tak co do jeho výše, přičemž pro zestručnění v tomto ohledu plně odkazuje na příslušnou pasáž odůvodnění rozsudku okresního soudu. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. také nákladový výrok III. rozsudku okresního soudu.10. Ohledně nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soudu ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla co do merita odvolacího řízení (tedy ohledně uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 22 780 Kč ve splátkách pod ztrátou jejich výhody) plně procesně neúspěšná. Žalovaný by tak vůči ní měl nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Avšak s ohledem na skutečnost, že žalovanému v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.11. Odvolací soud dále výrokem III. tohoto rozsudku zavázal žalobkyni k doplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 861 Kč. Okresní soud sice vybral soudní poplatek z odvolání ve výši 1 139 Kč, avšak při jeho výběru přehlédl, že předmětem odvolání není peněžitá částka,