57 Co 256/2025-210 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění uvedeném ve výroku I napadeného rozsudku a uložil žalované povinnost žalobkyním nahradit náklady řízení ve výši 188 575,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II).2. Proti výroku II o náhradě nákladů řízení podala žalovaná odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalobkyním bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši toliko 141 569,88 Kč, když výpočet náhrady nákladů řízení provedený soudem je nesprávný. Soud prvního stupně vycházel při určení odměny za právní zastoupení z tarifní hodnoty ve výši 304 911,60 Kč, tedy z celé hodnoty vydávaných pozemků, avšak tento postup je nesprávný, neboť žalobkyně jsou dvě a každá z nich získává toliko ideální polovinu pozemků. Tarifní hodnota se proto měla stanovit zvlášť pro každou z žalobkyň pouze z poloviny celkové hodnoty pozemků, tj. z částky 152 455,80 Kč (viz odstavec 13 až 16 rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 8. 2025, č. j. 14 Co 52/2025-916, ve sporu mezi totožnými účastníky řízení). Odměna za jeden úkon právní služby provedené v roce 2024 dle § 7 bod 5 advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve spojení s § 12 odst. 4 AT, činí 5 776 Kč, nikoliv 7 632 Kč. Při zastupování dvou žalobkyň je pak odměna za jeden úkon právní služby rovná částce 11 552 Kč (2x 5 776 Kč). Při provedení 5 úkonů právní služby činí odměna 57 760 Kč (v napadeném rozsudku je chybně uvedeno 9 úkonů, ačkoliv slovně uvedený výčet provedených úkonů čítá pouze 5 úkonů právní služby. Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT činí á 300 Kč, za pět úkonů právní služby celkem 1 500 Kč (5 x 300 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů v roce 2024 tak činila 59 260 Kč, respektive 71 704,60 Kč vč. DPH. V roce 2025 činí odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 bod. 5 AT ve spojení s § 12 odst. 4 AT 7 220 Kč v případě první žalobkyně a 5 776 Kč v případě druhé žalobkyně, odměna za jeden úkon právní služby činí 12 996 Kč. Při provedení 4 úkonů právní služby činí odměna 51 984 Kč. Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT činí á 450 Kč, za pět úkonů právní služby celkem 1 800 Kč (4 x 450 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů v roce 2025 tak činila 53 784 Kč, respektive 65 078,64 Kč vč. DPH. Náhrada za promeškaný čas dle §14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT: 12 půlhodin po 150 Kč, celkem 1 800 Kč, respektive 2 178 Kč vč. DPH. Cestovní náhrada činí 2 608,64 Kč (1 304,32 Kč x 2). Celkem za promeškaný čas a cestovní náhrady náleží žalobkyním částka 4 786,64 Kč vč. DPH. Náhrada nákladů řízení činí celkem toliko 141 569,88 Kč.3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřily.4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle ustanovení § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. toliko v části dotčené odvoláním žalované, tedy ve výroku o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. O odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.5. Soud prvního stupně přiznal žalobkyním plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když tento závěr odvolací soud koriguje, neboť žalobkyním náleží plná náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť se svou žalobou byly zcela úspěšné. Již v rámci podané žaloby avizovaly, že předmětem řízení bude nahrazení projevu vůle s uzavřením dohody o bezúplatném převodu pozemků parc. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p.č. , hodnota, (původně parc. č. , hodnota, ) nikoliv v celém jejich rozsahu, ale v části, která vznikne po vypracování geometrického plánu jejich oddělením, k čemuž následně došlo, a pouze o takto vymezených pozemcích bylo následně rozhodnuto.6. Při stanovení odměny za jeden úkon právní služby soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty sporu 304 911,60 Kč, což je celková hodnota nároku obou navrhovatelek, které budou vypořádány dohodou, jenž je obsažena ve výroku napadeného rozsudku, přičemž každá z navrhovatelek však obdrží toliko id. ½ předmětných pozemků.7. Lze tedy souhlasit s odvolací námitkou žalované, že správně je třeba vycházet u každé z navrhovatelek v souladu s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) z částky 152 455,80 Kč, což představuje jednu polovinu z 304 911,60 Kč.8. Odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 činí při zastupování dvou osob 11 552 Kč (2 x 5 776 Kč).9. Odměna za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 činí při zastupování dvou osob 12 996 Kč (7 220 Kč + 5 776 Kč).10. Účelně vynaložené náklady žalobkyň se sestávají z odměny za zastupování advokátem, paušální částky jako náhrady jeho hotových výdajů, náhrada cestovních výdajů a náhrady za ztrátu času. Zástupce žalobkyň vykonal ve věci 7 úkonů právní služby spočívající 1. v převzetí a přípravě zastoupení ze dne 9. 1. 2023, 2. podání návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 23. 7. 2024 před podáním žaloby, 3. žaloba ze dne 29. 7. 2024, 4. vyjádření ze dne 21. 11. 2024, 5. podání ze dne 19. 3. 2025 (po poučení soudu), 6., 7. účasti na jednání soudu konaných dne 20. 2. 2025 a 26. 6. 2025. Odměna za zastupování žalobkyň advokátem za 4 úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 činí 46 208 Kč (4 x 11 552 Kč), za tři úkony právní služby od 1. 1. 2025 odměna činí 38 988 Kč (3 x 12 996 Kč), celkem 85 169 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů zástupce činí celkem 2 550 Kč (4 x 300 Kč + 3 x 450 Kč) podle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025. Náhrada za ztrátu času v trvání 12 započatých půlhodin po 150 Kč činí podle § 14 odst. 3 AT 1 800 Kč. Cestovní výdaje do sídla procesního soudu sestávají z jízdného autem na trase , adresa, a zpět ve vzdálenosti 144 km, o kombinované spotřebě nafty 9,1 l/100 km, což ke dvěma jednáním činí 2 580 Kč.11. Vzhledem k tomu, že advokát žalobkyň doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla jeho odměna 85 169 Kč, náhrada hotových výdajů 2 550 Kč a náhrada za ztrátu času 1 800 Kč (v celkové výši 89 519 Kč) navýšena o 21 % DPH (18 799 Kč), kterou bude povinen jako plátce daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu), na celkovou částku 108 318 Kč. Spolu s náhradou cestovních výdajů ve výši 2 580 Kč, pak na náhradě nákladů řízení byla žalobkyním přiznána částka 110 898 Kč.12. Odvolací soud považuje za neúčelné úkony právní služby - 1. písemné vyjádření ze dne 9. 10. 2024 k odvolání žalované proti usnesení okresního soudu ze dne 25. 7. 2024, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření, které bylo podáno již poté, kdy usnesením ze dne 30. 9. 2024, č. j. 57 Co 218/2024-164, bylo odvolacím soudem rozhodnuto o odvolání, 2. podání ze dne 22. 4. 2025, kterým žalobkyně po vypracování geometrického plánu vymezily části pozemku vzniklé jejich oddělením a které se staly předmětem řízení, když žalobkyně k vymezení částí pozemku geometrickým plánem mohly přistoupit již v rámci samotné žaloby, kdy po žalobcích lze požadovat podání bezvadné žaloby.13. Odvolací soud proto ze shora uvedených důvodů výrok II usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů řízení 110 898 Kč.14. Žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyním náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to advokátu žalobkyň dle § 149 odst. 1 o. s. ř.15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšné žalované vznikly náklady v souvislosti se sepisem odvolání.16. Odvolací soud vychází z již ustálené judikatury Ústavního soudu, v níž považoval za významné, že jeho ustálená judikatura v oblasti nákladových výroků je založena na právním názoru vyjádřeném zejména nálezem ze dne 9. 10. 2008 sp. zn. I. ÚS 2929/07 (N 167/51 SbNU 65), na který navázaly např. nálezy ze dne 17. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 1452/09 (N 186/54 SbNU 303), ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1087/09 (N 243/55 SbNU 349), ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. IV. ÚS 3243/09 (N 38/56 SbNU 449), ze dne 14. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1180/10 (N 194/58 SbNU 715), ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1215/10 (N 246/59 SbNU 507) či ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 532/17 (dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná). Tato judikatura vychází z teze, podle které je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na s