57 Co 55/2026-70 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 27 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 000 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení, zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení zaplacením 13 027 Kč (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně plnila žalovanému výživné pro nezletilou , jméno FO, za dobu od 1. 11. 2024 do 30. 4. 2025 v celkové výši 27 000 Kč na základě vykonatelného exekučního titulu (rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2024, č. j. 40 Nc 62/2024-99), který nebyl v tomto rozsahu zrušen. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2025, č. j. 0 P 35/2025-185, kterým byla soudem schválena dohoda žalobkyně a žalovaného, byla vyživovací povinnost žalobkyně k rukám žalovaného na nezl. , jméno FO, s účinností od 1. 5. 2025 zrušena, ačkoliv k faktické změně v péči o nezl. , jméno FO, došlo již s účinností od 1. 11. 2024.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že k bezdůvodnému obohacení žalovaného nedošlo, neboť žalobkyně v rozhodném období plnila žalovanému dle vykonatelného exekučního titulu, který za toto období nebyl zrušen.4. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně, rozsudek napadla zcela a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Odvolací argumentaci zaměřila vůči (dle jejího názoru nesprávnému) závěru soudu prvního stupně o tom, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, jelikož exekuční titul, na základě kterého žalobkyně plnila, nebyl zrušen. Tento závěr učinil soud na základě zjištění, kdy žalobkyně na základě vykonatelného exekučního titulu zaplatila k rukám žalovaného výživné pro nezl. , jméno FO, za dobu od 1. 11. 2024 do 30. 4. 2025 ve výši 27 000 Kč (6 x 4 500 Kč měsíčně). Žalovaný však v tuto dobu na realizaci střídavé péče zcela rezignoval, o nezl. , jméno FO, se nestaral, nemohl na ni vynaložit finanční prostředky, které od žalobkyně ve výši 27 000 Kč obdržel, tyto si ponechal pro sebe. Soud prvého stupně zcela přehlédl, že podle § 923 odst. 2 o. z. se nevrací pouze spotřebované výživné. Protože žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, že výživné, které prokazatelně přijal pro nezl. , jméno FO, ve výši 27 000 Kč spotřeboval, je povinen tuto částku žalobkyni vydat. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby i k vymáhání bezdůvodného obohacení, neboť je osobou, z jejíž majetkové sféry bylo prokazatelně plněno.5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, neboť je věcně správný. K faktické změně péče o nezletilou , jméno FO, sice došlo od 1. 11. 2024, ale bylo na žalobkyni, aby tuto skutečnost reflektovala v opatrovnickém řízení a domáhala se zrušení rozsudku, který jí stanovil povinnost k výživě nezletilé. Žalobkyně plnila žalovanému na základě vykonatelného exekučního titulu, který doposud zrušen nebyl.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 000 Kč, představující výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně pro nezl. , jméno FO, , které hradila žalovanému v období od 1. 11. 2024 do 30. 4. 2025, přičemž fakticky již od 1. 11. 2024 byla nezl. , jméno FO, v péči toliko žalobkyně, neboť žalovaný na péči o nezletilou rezignoval.8. Žalovaný ve své obraně namítal, že rozhodnutí, kterým byla žalobkyni uložena povinnost platit žalovanému na výživu nezl. , jméno FO, 4 500 Kč měsíčně, bylo změněno až rozsudkem soudu, kterým byla schválena dohoda rodičů, a kterým byla vyživovací povinnost žalobkyně k nezletilé , jméno FO, zrušena od 1. 5. 2025, bez ohledu na to, že střídavá péče není realizována od 1. 11. 2024.9. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011], a to lze vztáhnout i na právní posouzení, pročež se odvolací soud zaměřil zejména na odůvodnění neopodstatněnosti odvolací argumentace žalobkyně, kterou uplatnila i v řízení před soudem prvního stupně, s níž se soud náležitě vypořádal, zejména pokud dospěl k závěru, že o výživném pro rozhodnou dobu bylo pravomocně rozhodnuto.10. Dle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry a nedohodnou-li se rodiče o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, rozhodne o tom soud i bez návrhu.11. Dle § 923 odst. 2 věta prvá o. z. dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.12. Žalobkyně zcela přehlíží důsledky, které vyplývají z § 159a odst. 4 o. s. ř. Její argumenty o nezbytnosti vrátit nespotřebované výživné pro nezl. , jméno FO, nemohou v poměrech posuzované věci obstát. Bylo na žalobkyni, aby byl nejprve odklizen exekuční titul, kterým byl pro období od 1. 11. 2024 do 30. 4. 2025 rozsudek ze dne 23. 9. 2024 (což se nestalo rozsudkem ze dne 14. 4. 2025), a až následně by se mohla takovou žalobou domáhat vrácení této částky. Protože tak neučinila a ani nereflektuje ve své argumentaci tento rozdíl, který je zásadní, nemůže být se svou žalobou úspěšná.13. Rozsudek soudu prvního stupně je ve věci samé správný, a proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Za dané situace se nákladovým výrokem nezabýval, neboť žádný z účastníků se jeho změny (nesprávnosti) nedomáhal; nepředestřel k tomu žádnou argumentaci (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 30).14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný. Účelně vynaložené náklady žalovaného představuje odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 180 Kč dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty sporu 27 000 Kč (účast u jednání odvolacího soudu dne 16. 4. 2026), 1 x režijní paušál po 450 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 4 půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč, přičemž odměna a náhrady ve výši 3 230 Kč (2 180 Kč, 450 Kč a 600 Kč) byly navýšeny o 21 % DPH (678,30 Kč), kterou bude advokátka žalovaného povinna jako plátce daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu), na celkovou částku 3 908,30 Kč. K tomu cestovné při vzdálenosti , adresa, a zpět (204 km, průměrná spotřeba vozidla 6,8 l/100 km, benzin natural) 1 684,95 Kč, náklady řízení celkem 5 593 Kč (po zaokrouhlení).15. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalovaného.16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.