57 Co 66/2026-394 – Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud určil, že darovací smlouva uzavřená dne , datum, mezi manžely , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, jako dárci a žalovaným jako obdarovaným, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. , číslo, v budově č. p. , číslo, na pozemku parc. č. , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu v rozsahu , číslo, na společných částech budovy č. p. , číslo, na parc. č. , hodnota, a na pozemku parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na listech vlastnictví č. , hodnota, a , číslo, pro k. ú. , adresa, , je vůči žalobci právně neúčinná (výrok I), současně žalovanému uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení 5 683 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne , datum, čerpal 432 000 Kč na úhradu členských práv a povinností k družstevnímu bytu č. , číslo, v , adresa, , splácení této částky bylo stejného dne zajištěno zástavou nemovitostí, a to bytovou jednotku č. , číslo, v budově č. p. , číslo, na pozemku parc. č. , hodnota, , a spoluvlastnickým podílem v rozsahu 315/10000 na společných částech budovy č. p. , číslo, a na parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, , vše ve vlastnictví jeho rodičů , jméno FO, a , jméno FO, . Následně 26. 7. 2016 žalovaný čerpal další úvěr ve výši 85 000 Kč, jehož splácení bylo rovněž zajištěno zástavním právem ke stejným nemovitostem. Dne 1. 8. 2016 písemnou smlouvou, s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 29. 8. 2016, rodiče žalovaného převedli na žalovaného bezúplatně tyto nemovitosti, aniž by v této smlouvě bylo současně sjednáno jakékoliv protiplnění v podobě zřízení věcného břemene doživotního užívání nemovitostí, přestože rodiče žalovaného byt nadále užívají. Podle dárců motivem darování bylo to, že sestra žalovaného v roce 2001 získala dům po prarodičích, dále je vedla k darování možnost vyhnout se takto návštěvám bankovních ústavů v souvislosti s existující zástavní smlouvou. Dlužnice k darování přistoupila přesto, že neměla žádnou představu o tom, jakým způsobem žalobci uhradí vzniklou škodu, když byt byl jejím jediným hodnotným majetkem. , jméno FO, totiž ke dni 11. 8. 2025 nevlastní žádnou jinou nemovitost, ani žádný jiný hodnotný majetek, jejím jediným příjmem je důchod v současné době ve výši 19 049 Kč měsíčně, žije s manželem, který je rovněž důchodce. Žaloba žalobce ve věci byla podána 8. 8. 2018. Žalobce přitom má vůči , jméno FO, pohledávku ve výši 98 131 Kč a ve výši 1 856 555 Kč, které vyplývají z výroků o její povinnosti nahradit žalobci škodu způsobenou jejím trestním jednáním spočívajícím v přisvojení si cizí věci, za něž byla uznána vinnou společně s , jméno FO, jednak rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , který nabyl právní moci dne , datum, , jednak rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , který vůči ní nabyl právní moci dne , datum, .3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 589 odst. 1, 2, § 590 odst. 1 písm. c) a § 594 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Pokud nemovitosti byly dlužnicí a jejím manželem převedeny na žalovaného s právními účinky vkladu práva ke dni 29. 8. 2016 a žaloba byla podána u soudu dne 8. 8. 2018, odpůrčí žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě dvou let od převodu nemovitostí na žalovaného, přičemž v řízení byla dána jak aktivní, tak pasivní legitimace účastníků, neboť žalobce je věřitelem, který má pro svou pohledávku vůči dlužníkovi exekuční titul a žalovaným je osoba, v jejíž prospěch byl zkrácen majetek dlužníka. Současně hodnota majetku dlužníka je menší ve srovnání se stavem před tímto jeho jednáním a dlužník nemá dostatek jiného majetku, na kterém by bylo možno se uspokojit. Okresní soud přitom vyloučil aplikaci § 591 o. z. s tím, že jelikož žalovaný a dlužnice byli osobami blízkými (jednalo se o matku a syna), přichází do úvahy aplikace § 590 odst. 1 písm. c) o. z., přičemž důkazní břemeno v tom smyslu, aby bylo prokázáno, že úmysl zkrácení nemohla v době realizace právního jednání osoba blízká rozpoznat, přechází v daném případě právě na osobu blízkou. Podle výsledků provedeného dokazování okresní soud konstatoval, že zejména výpověďmi rodičů žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný o trestním stíhání své matky nebyl zpočátku informován, dozvěděl se o něm nejdříve v roce 2017. Skutečné období vědomosti žalovaného o tomto trestním stíhání se však v řízení prokázat nepodařilo, když žalovaný ve věci jako účastník odmítl vypovídat. Soud uzavřel, že domněnku svědků o vědomosti žalovaného o těchto rozhodných skutečnostech nelze zaměňovat s faktickou vědomostí prokázanou výpovědí účastníka řízení, neboť nelze vyloučit, že se žalovaný mohl dovědět o trestním stíhání své matky a jejím úmyslu zkrátit uspokojení věřitele darováním jediného hodnotného majetku žalovanému i jiným způsobem. Obrana žalovaného, že důvodem darování nemovitostí žalovanému byla i skutečnost, že v roce 2016 došlo k refinancování hypotečního úvěru poskytnutého žalovanému – především otec žalovaného neměl zájem vyřizovat v bance další formální náležitosti týkající se zástavy – nemůže obstát, když bylo prokázáno, že poslední listina, která byla ze strany svědků podepsána v souvislosti s hypotečním úvěrem byla ze dne , Anonymizováno, , tedy 5 dnů před podpisem darovací smlouvy. Pokud svědci dále vypověděli, že k darování došlo i z důvodu příslibu rodičů kompenzovat žalovanému nabytí jiných nemovitostí sestrou žalovaného od prarodičů v roce 2001, pak sám žalovaný tvrdil, že se domníval, že nemovitosti získá až po úmrtí svých rodičů a nebylo věrohodně vysvětleno, proč se svědci rozhodli darovat žalovanému nemovitosti mnohem dříve. Soud dále poukázal na to, že pochybnosti vyvolává i to, že sestra žalovaného nabyla nemovitosti po svých prarodičích již v roce 2001, avšak k určité „rodinné kompenzaci“ žalovaného došlo právě v roce 2016, tedy ve chvíli, kdy byla v rámci trestního řízení prokázána rozsáhlá majetková škoda způsobená , jméno FO, . Postoj žalovaného k důvodům a pohnutkám svých rodičů tedy nebyl žádným způsobem objasněn. Přitom podle výsledků provedeného dokazování vazby mezi rodiči a žalovaným byly velmi těsné, vídali se a navštěvovali každý týden, žalovaný musel zaznamenat, že jeho matka jezdila na výlety, dovolené a prodloužené víkendy s , jméno FO, , ačkoliv tyto pobyty musely být spojeny s finančními výdaji přesahujícími příjmy jeho matky. Žalovaný se navíc ani při uzavření smlouvy neptal na žádné skutečnosti, které by se týkaly aktuální finanční situace rodičů, případně jejich dluhů a závazků. Přestože nová právní úprava u blízké osoby nevyžaduje náležitou pečlivost a je dána nižší míra vědomosti a odpovědnosti této osoby ve srovnání s předchozí právní úpravou, nadále musí osoba blízká v řízení prokázat, že úmysl zkrácení nemohla v době realizace právního jednání rozpoznat. Okresní soud uzavřel, že žalovaný v tomto směru důkazní břemeno neunesl, neboť neprokázal, že úmysl své matky zkrátit majetek nemohl v době realizace právního jednání rozpoznat. Ve vztahu k dalším námitkám žalovaného okresní soud uvedl, že v průběhu řízení nebyl proveden žádný důkaz o tom, že pohledávka žalobce za dlužníkem v celém rozsahu ke dni rozhodnutí zanikla, případně, že dlužník v mezidobí nabyl majetek, na kterém by se mohl věřitel hojit. Námitky žalovaného, že se sám žalobce ve vztahu k majetku státu nechoval jako řádný hospodář a nevymáhal svou pohledávku i vůči spoluobžalované , jméno FO, , jsou právně bezvýznamné a nemohou mít vliv na posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Veden těmito důvody okresní soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek napadl zcela. Odvolací argumentací fakticky brojil proti tomu, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a současně věc nesprávně právně posoudil. Pokud je podstatou sporu posouzení otázky, zda žalovaný věděl nebo musel vědět o úmyslu své matky zkrátit věřitele, provedené důkazy takový závěr nepodporují. Z dokazování naopak vyplynulo, že žalovaný neměl informace o trestné činnosti své matky, ani o existenci jejích závazků vůči žalobci. Rodiče žalovaného dlouhodobě vedli běžný způsob života, nepodnikali, nebyli zatíženi exekucemi ani jinými veřejně zjistitelnými projevy finančních potíží. Nebyly tak zjištěny žádné okolnosti, které by mohly u žalovaného vyvolat důvodné podezření na existenci významných dluhů či protiprávní jednání jeho matky. Současně bylo prokázáno, že trestná činnost matky žalovaného probíhala utajeně po delší dobu a nebyla známa ani nejbližším rodinným příslušníkům. Četnost rodinných kontaktů sama o sobě nemůže odůvodnit předpoklad jeho vědomosti o trestné činnosti matky nebo o jejích dluzích. Proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.