69 Co 219/2025-94 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 17.040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 17. 10. 2023 do zaplacení zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů ve výši 2.580 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud v odůvodnění v bodě 16 uvádí „obecně lze s žalobcem souhlasit, že každý úkon posuzuje soud (exekutor) podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.), nicméně ani obsah písemného podání žalobce ze dne 17. 10. 2023 nenaznačuje, že by se žalobce návrhem domáhal, například částečného zastavení exekuce, v případě jehož neúplnosti, neurčitosti či nesrozumitelnosti exekuční řád ukládá soudnímu exekutorovi povinnost takový návrh bez dalšího odmítnout (§ 55 odst. 2 e. ř.). K tomu lze dodat, že odmítnout nebo odmítat je podle slovníku současné češtiny spojováno vždy s vyslovením odmítnutí. Nelze mlčet a přitom tvrdit, že jsem něco odmítnul. V tomto případě měl exekutor povinnost žalobci poslat přípis, že pro nedostatky podání se toto odmítá. Je proto nesporné, že se exekutor dopustil nesprávného úředního postupu tím, že podání povinného neodmítl. Takovému jednání by žádný soud neměl jakýmkoliv způsobem přisvědčit. Nečinnost exekutora je neomluvitelná a zakládá námitku nesprávného úředního postupu jako oprávněnou. Že se žalobce v onom podání ani náznakem nedomáhá třeba částečného zastavení exekuce je konstrukt, který nelze označit jinak než jasně účelový. Účelem částečného zastavení zpravidla bývá možnost užívat obstavených prostředků povinným, protože například jinak nezaplatí nájem, odpojí ho od elektřiny nebo pojde hlady. Toto podání ovšem splňovalo. Také žalobce žádal, aby mu chráněné příjmy byly převedeny na chráněný účet z důvodu, že těmito prostředky chtěl uspokojit své životní potřeby. Takže náznak by tu byl. Žalobce má za prokázané, že není pravda, že ze strany exekutora nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Dále soud konstatuje „stran samotného obsahu žádosti je třeba zopakovat, že na peněžní prostředky připsané od zřízení chráněného účtu na účet, na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému, z účtu uvedeného oznámení podle § 304d odst. 3, se nařízení výkonu rozhodnutí nevztahuje (§ 304c odst. 2 věta druhá o. s. ř.), nejednalo se tedy o chráněné příjmy, neboť chráněný účet byl zřízen (12. 10. 2023) až po připsání těchto prostředků na exekuovaný účet, soudní exekutor tudíž žádosti žalobce nemohl vyhovět, přičemž žádné ustanovení procesního předpisu neukládá povinnost o této žádosti formálně rozhodnout. Soud tedy uzavírá, že neučinění žádného konkrétního procesního úkonu soudním exekutorem nelze považovat za nesprávný úřední postup.“ K tomu žalobce dodává, že chráněné příjmy jsou chráněny ze zákona a jsou vyjmenovány. Je to mzda nebo jiný příjem podle § 299 o. s. ř. a sociální dávky vyjmenované v § 317 odst. 2 o. s. ř. Nějak se tam nepíše, že jsou chráněné, jen když jsou připsány na obstavený účet. Žalobce má za to, že tyto příjmy jsou označeny jako chráněné proto, aby se dlužník nedostal do ještě větších dluhů, tj. aby měl z čeho žít. Konstrukt, že jsou chráněny až po zřízení chráněného účtu, nemá v zákoně oporu. Zákon neřeší, co se stane a jak se má nakládat s těmi příjmy, které jsou připsány na obstavený účet v mezidobí po vydání potvrzení příslušnými plátci chráněných příjmů a před vydáním rozhodnutí exekutora, jímž sděluje bance, která vede obstavený účet o zřízení chráněného účtu. Nárok nemůže záviset na libovůli, v tomto případě exekutora. Z povahy věci plyne, že i kdyby exekutor dostal potřebná potvrzení, například 4. a 5. října by na exekuovaný účet došly prostředky chráněných příjmů a exekutor by vydal potřebné potvrzení 6. října, tak vzhledem ke skutečnosti, že má exekutor přehled o zůstatku na účtu, je domněnka pozdního vydání onoho sdělení na místě. Vždy tady bude podezření ze zneužití postavení úřední osoby, protože informace jednoduše má k dispozici. Když žalobce navštívil exekutorský úřad, tamní zaměstnanci mu sdělili částku, která je na obstaveném účtu. To bylo začátkem dubna 2024. Názor soudu, že se vlastně nejedná o chráněné příjmy, je lichý. Není pravda, že příspěvek na bydlení, příspěvek na mobilitu a nezabavitelná část důchodu od ČSSZ nejsou chráněnými příjmy, protože na obstavený účet došly před zřízením chráněného účtu. Exekuční řád předpokládá u soudních exekutorů nestrannost, tzn. že exekutor bude hledět oprávněných zájmů všech účastníků řízení, i povinného. Postup soudního exekutora o nestrannosti nesvědčí. Exekutor měl nejdříve 17. 10. 2023 jednat, avšak nic neučinil, tím způsobil žalobci škodu.3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že žalobce netvrdí nic nového, co by netvrdil již před okresním soudem a v zásadě recykluje svá tvrzení, s nimiž se okresní soud řádně, přesvědčivě a úplně vypořádal. Žalovaná považuje rozhodnutí okresního soudu za správné, a proto navrhuje jeho potvrzení.4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání není důvodné.5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.6. Krajský soud považuje za správné i právní závěry okresního soudu. Žalobce se domáhal náhrady škody vůči státu s tím, že na straně exekutora došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Nesprávný úřední postup spatřoval žalobce jednak v opožděně učiněném oznámení dle § 304d odst. 3 o. s. ř., jakož i v nekonání v návaznosti na písemné podání žalobce dne 17. 10. 2023.7. Okresní soud se tak zabýval správně tím, zda jsou splněny předpoklady povinnosti státu k náhradě škody v režimu z. č. 82/1998 Sb., tedy též tím, že na straně exekutora došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 z. č. 82/1998 Sb., který by mohl být příčinou škody v majetkové sféře žalobce.8. Okresní soud správně vyhodnotil žalobní tvrzení tak, že zde nesprávný úřední postup, který by způsobil žalobci škodu, shledat nelze. Krajský soud se ztotožňuje s okresním soudem, že exekutor učinil oznámení dle § 304d odst. 3 o. s. ř. včas, na straně exekutora nelze shledat žádné průtahy či prodlení, když jednal ve lhůtě bez zbytečného odkladu stanovené ustanovením § 304d odst. 3 o. s. ř. V tomto směru lze jinak odkázat na napadené rozhodnutí.9. Nesprávný úřední postup krajský soud shodně s okresním soudem neshledává ani v jednání exekutora v návaznosti na podání žalobce ze dne 17. 10. 2023. Nelze dovodit, že by exekutor měl povinnost dále činit nějaké úkony či poskytovat žalobci další poučení. Z podání žalobce se nijak nepodává ani to, že by mělo jít o návrh na (částečné) zastavení exekuce. Zde je možno souhlasit s okresním soudem i v tom, že s dotčenými prostředky nebylo možno nakládat jako s chráněnými příjmy na chráněném účtu dle § 304c odst. 2 o. s. ř. Jinak lze rovněž odkázat na odůvodnění okresního soudu. V tomto postupu exekutora tak rovněž nelze shledat nesprávný úřední postup.10. K odvolací argumentaci žalobce je možno kromě shora uvedené argumentace dále uvést, že s odvolacími argumenty se okresní soud v podstatě již vypořádal, polemika žalobce není důvodná.11. Žalovaná tak není povinna nahradit žalobci tvrzenou škodu, když chybí základní předpoklad odpovědnosti za škodu, a to nesprávný úřední postup exekutora dle § 13 z. č. 82/1998 Sb.12. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v paušální náhradě za dva úkony (příprava na jednání, účast na jednání před odvolacím soudem) po 450 Kč a dále cestovné na cestě , adresa, a zpět vozidlem , jméno FO, , jméno FO, při spotřebě nafty 4,9 litru nafty/100 km při ujetí 208 km, cena nafty 34,10 Kč, tj. za pohonné hmoty 347,60 Kč a náhrada za použití vozidla 5,90 Kč/km, to je celkem 1.574,80 Kč. Celkem činí náhrada 2.474,80 Kč.