71 Co 227/2025-196 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 3.900.000 Kč (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).2. Žalobce požadoval nemajetkovou újmu v souvislosti s exekučním řízením, které bylo zastaveno rozhodnutími Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 405/2017-123 a č. j. 64 Co 204/2022-140. Exekuční řízení byla vedena nezákonně a citelně a negativně ovlivnila život, osobní vztahy, finanční situaci a podnikání žalobce. Jako fyzická osoba požadoval odškodnění životních útrap ve výši 1.300.000 Kč a dále požadoval nemajetkovou újmu jako podnikatel ve výši 2.600.000 Kč. Okresní soud vyšel ve svém rozsudku z nesporných tvrzení obou účastníků ohledně výkazů nedoplatků vydaných žalovanou, způsobu jejich doručování, vedení exekučního řízení, jakož i jejich zastavení pro vadu v doručování. S odkazem na judikaturu soudů, dospěl k závěru, že pokud byla exekuční řízení vedena nezákonně, nezpůsobila toto žalovaná a není tak dána její pasivní legitimace. O nákladech řízení rozhodl dle § 150 o. s. ř. s odkazem na individuální okolnosti případu.3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalovaná své odvolání směřovala toliko do odstavce II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Nesouhlasila s aplikací § 150 o. s. ř. s tím, že pro toto nejsou důvody a z rozsudku nevyplývá, proč by se jevilo nespravedlivým uložit žalobci náhradu nákladů řízení. Okresní soud nepřihlédl k postoji žalobce v průběhu řízení. Pro žalovanou se nejedná o běžnou agendu a z tohoto důvodu jsou náklady za právní zastoupení advokátem, které musela vynaložit, účelné.4. Žalobce své odvolání směřoval do všech výroků napadeného rozsudku a navrhoval jeho zrušení a vrácení zpět okresnímu soudu. Judikatura, na kterou okresní soud v rozsudku odkazoval, na daný případ nedopadá. Žalobce se nedomáhá náhrady nemajetkové újmy pouze za samotný průběh exekučního řízení, ale především za to, co mu předcházelo. Jedná se o nekompromisní a agresivní přístup žalované, která přes důvodné námitky a připomínky žalobce pokračovala aktivně v krocích směřujících k zahájení exekučního řízení a následně ani nesouhlasila s jejich zastavením. Žalovaná disponovala nevykonatelnými exekučními tituly, kterými byly její vlastní rozhodnutí, které nebyly podrobeny soudnímu přezkumu. Tento svévolný přístup nemůže být přičítán komukoliv jinému k tíži než žalované. Žalovaná rozhodovala vydáváním výkazů nedoplatků namísto platebního výměru a tím zamezila soudnímu přezkumu svých rozhodnutí. Neobstojí ani závěr okresního soudu, že to nebyla žalovaná, která pochybila při doručování výkazů nedoplatků. Minimálně v případě doručování prostřednictvím datových schránek je odpovědná právě žalovaná, která výkazy odeslala jinému právnímu subjektu. Své domnělé exekuční tituly později žalovaná sama v celém rozsahu zrušila. Jednalo se tak o hrubé a mimořádně závažné porušení povinností žalované a tato právní skutečnost zakládá ex lege odpovědnost žalované. V rámci doplnění odvolacích důvodů žalobce dále namítal, že do rozhodnutí odvolacího soudu nevydala žalovaná pravomocné rozhodnutí o výši dluhu a penále na zdravotním pojištění, když i další její vydaná rozhodnutí byla následně zrušena.5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Dle § 40 odst. 1 písm. a) a b) z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zdravotní pojištění provádějí tyto zdravotní pojišťovny: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, resortní, oborové, podnikové, popřípadě další pojišťovny.7. Dle § 43 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, zdravotní pojišťovny podléhají kontrole státních orgánů České republiky.8. Dle § 53 odst. 2 věta prvá zákona o veřejném zdravotním pojištění, dlužné pojistné a penále může zdravotní pojišťovna předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků.9. Dle odstavce 7 výše uvedeného zákonného ustanovení, vykonatelné výkazy nedoplatků jsou titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí.10. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.11. Dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").12. Žalovaná jako zdravotní pojišťovna je samostatná právnická osoba zřízená zákonem k provádění všeobecného zdravotního pojištění. Není sice ústředním orgánem státní správy, ale zákon ji svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. V souvislosti s vymáháním dlužného pojistného tak vystupuje v pozici subjektu veřejné moci, neboť je oprávněna autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech jiných osob. Ústavní soud v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 21/15 uvedl, že zdravotní pojišťovny, ať už jde o Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky nebo zaměstnanecké pojišťovny, se podílejí na výkonu státní moci, resp. na šířeji chápaném výkonu veřejné moci (srov. Nález ze dne 1. 12. 1998, sp. zn. I. ÚS 41/98) tím, že participují na jedné z jejích složek, kterým je výkon veřejné správy. Zdravotní pojišťovny jsou nositelem veřejného zdravotního pojištění pro pojištěnce, kteří jsou u nich zaregistrováni.13. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním, doručováním a vymáháním nedoplatků veřejného pojištění. Je nepochybné, že žalovaná uvedená rozhodnutí vydávala a postupovala v rámci výkonu veřejné moci svěřené jí zákonem. Pokud je ze strany žalobce tvrzen vznik újmy, ať už v souvislosti s vydáváním příslušných rozhodnutí žalované, popř. se samotným vedením exekučního řízení, je dle § 3 odst. 1 zákona osobou odpovědnou za případnou škodu stát. Za této situace je závěr okresního soudu o nedostatku pasivní legitimace žalované ohledně uplatněného nároku žalobce na náhradu nemajetkové škody správný. Této skutečnosti si ostatně žalobce je vědom, když z jeho tvrzení vyplývá, že podal další žaloby v souvislosti s uváděným skutkem směřující proti jiným osobám, a to i mimo jiné proti státu.14. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek v odstavci I. výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.15. Dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Na rozdíl od okresního soudu neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Aplikace tohoto zákonného ustanovení je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci a procesního zavinění na zastavení řízení a soud je využije v případech, kdy by důsledná aplikace této zásady vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Toto moderační právo je mimořádný procesní institut a takto je nutno k němu také přistupovat. Pokud je ze strany soudu využito, je nezbytné tuto aplikaci řádně a podrobně odůvodnit, což ze strany okresního soudu nebylo splněno. Poukazuje pouze na nepřiměřenost zavázání žalobce k náhradě nákladů řízení a na individuální okolnosti případu, aniž by bylo zřejmé, v čem tuto nepřiměřenost či zvláštní okolnosti případu spatřuje. Pokud poukazoval na vícero řízení, které žalobce vede, z této okolnosti je naopak zřejmé, že si musel být vědom skutečnosti, že nemusí být se svým nárokem ve všech vedených řízeních úspěšný. Je nepochybné, že žalobce byl nespokojený s vydanými rozhodnutími žalované, což bylo ostatně důvodem pro podání této žaloby. Tato skutečnost však sama o sobě neodůvodňuje nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované. Důvodem pro aplikaci tohoto ustanovení nemůže být ani samotná majetková situace žalobce. Je pravdou, že tento byl osvobozen od soudních poplatků, ale tato skutečnost nemá vliv na jeho povinnost hradit náklady řízení protistraně v případě neúspěchu ve věci. Předmětem dokazovaní nebyly okolnosti dopadu předmětných exekucí do života žalobce, když tyto byly uplatňovány v tomto řízení vůči nesprávné osobě a nemohou tak být důvodem pro rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení. Za této situace nebyla shledána aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. důvodná a žalovaná, která byla v řízení procesně úspěšná, má právo dle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nákladů řízení v plné výši.16. Nebyla shledána důvodná ani námitka žalobce, že udělení plné moci bylo ze strany žalované účelovým jednáním. Skutečnost, že žalovaná disponuje odborným právním aparátem, ji nezbavuje možnosti v odůvodněných případech si zvolit zastoupení advokátem. Předmětem tohoto řízení nebyl nárok, který by byl běžnou a obvyklou agendou, kterou žalovaná v souvislosti se svou činností vyřizuje. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se řídí zcela jinými předpisy a normami, se kterými běžně v rámci své obvyklé činnosti pracuje. Pokud žalovaná s ohle