71 Co 45/2026-114 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zveřejnit v radničním zpravodaji vydávaném Úřadem městského obvodu , adresa, omluvu žalobci, a dále povinnost zaplatit žalobci částku 51 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. Dále uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 19 092,92 Kč.2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že se žalobce v několika případech v době od září do listopadu 2021 dostavil do zdravotnického zařízení provozovaného žalovanou na shora uvedené adrese, přičemž nepoužil ochranu dýchacích cest, k nasazení respirátoru byl vyzván pracovníky žalované, což odmítl učinit, v několika případech byl ze zdravotnického zařízení vyveden hlídkou Policie ČR přivolanou pracovníky žalované. Dále okresní soud zjistil z listiny ze dne 22. 11. 2021, označené jako „Oznámení o ukončení péče praktického lékaře“, že , tituly před jménem, , jméno FO, v zastoupení žalované tímto přípisem oznámila ukončení péče praktického lékaře u žalobce z důvodu, že závažným způsobem omezoval práva ostatních pacientů, a to především jejich právo na ochranu zdraví, kdy je opakovaně vystavil možnému riziku nákazy nemocí Covid-19; v oznámení o ukončení péče je popsáno několik návštěv žalobce u žalované v období od 20. 10. 2021 do 16. 11. 2021, kdy se žalobce dostavil bez ochrany dýchacích cest a situace více či méně gradovala.3. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 81a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Dále okresní soud vyšel z Mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 7. 2021 č. j. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN, ve kterém se mimo jiné všem osobám s účinností od 1. 7. 2021 zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu), ve vnitřních prostorách staveb, které slouží jako zdravotnické zařízení (bod 1 odst. a/ písm. iii/ mimořádného nařízení). Shodná povinnost (resp. zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest) byla následně uložena mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví ze dne 22. 10. 2021 č. j. MZDR 15757/2020-60/MIN/KAN s účinností od 25. 10. 2021 a poté mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 10. 2021 č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN s účinností ode dne 1. 11. 2021.4. Následně okresní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Za podstatné považoval okresní soud skutečnost, že se žalobce v tomto období dostavil a pobýval ve zdravotnickém zařízení provozovaném žalovanou bez ochrany dýchacích cest. V daném období a v daném prostoru platilo nařízení takovou ochranu použít (výjimky z mimořádného opatření jsou v těchto opatřeních výslovně vyjmenovány, žalobce však žádnou z nich nenaplňoval). Zaměstnanci žalované se tím, že trvali na dodržování povinností stanovených citovanými mimořádnými opatřeními ministerstva zdravotnictví, nedopustili a ani nemohli dopustit proti žalobci protiprávního jednání, neboť pouze trvali na dodržování obecně závazné právní povinnosti ze strany žalobce. Ani přivolání hlídky Policie ČR v situaci, kdy žalobce odmítal splnit své povinnosti, nelze považovat za protiprávní postup. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 82 občanského zákoníku, náleží každému člověku ochrana před neoprávněným zásahem do jeho osobnosti. V daném případě ale zásah ze strany zaměstnanců žalované nebyl neoprávněný, žalobci proto ochrana, kterou uplatnil žalobou v tomto soudním řízení, nenáleží.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a domáhal se jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobce nesouhlasil s tím, že závažným způsobem omezoval práva jiných pacientů. Poukázal na to, že zaměstnanci trvali na tom, aby žalobce dělal, co si nepřeje. Žalobce má právo protestovat sundáním náhubku proti covidovému teroru, zadlužování státu a usmrcování pacientů neschválenými vakcínami. Byli to zaměstnanci žalované, kteří žalobce vydírali a vyhrožovali mu, donutili žalobce nasadit si náhubek a ve třech případech na něho zavolali Policii. Navíc se jedná o spiknutí organizované skupiny. Součástí odvolání byla i vznesená námitka podjatosti soudce JUDr. Ing. Holendy.6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalovaná jako zdravotnické zařízení je povinna zajistit dodržování právních předpisů a současně chránit zdraví ostatních pacientů. Nebylo na vůli žalobce, zda použije ochranu dýchacích cest či nikoliv.7. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.9. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správná právní ustanovení. Odvolací soud s tímto právním posouzením věci souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje.10. Odvolací námitky žalobce posoudil odvolací soud jako irelevantní.11. Mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 7. 2021 č. j. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN, bylo pro zdravotnické zařízení závazné. Žalobce se mýlí, pokud má za to, že je zcela na jeho libovůli, zda si nasadí ochranné pomůcky či nikoliv. V této argumentaci žalobce přehlíží, že se pohybuje ve společnosti lidí a je povinen své chování vůli většiny podřídit. Nikoliv obráceně. Jinými slovy zaměstnanci měli oprávněni požadovat po žalobci, aby se podřídil stejně jako ostatní pacienti pravidlům daných v mimořádném opatření, ostatně jako zbytek společnosti. Žalobce má právo protestovat proti opatřením státu, má právo na svobodu projevu. Toto právo nikdo žalobci neupírá. Žádné právo, a to ani žalobce, však není bezbřehé a ke každému právu se upíná i povinnost respektovat práva jiných osob. Jinak řečeno, právo žalobce je omezeno právem stejným nebo i jako v tomto případě vyšším, což je právo na zdraví.12. Přeneseno na poměry v této věci, pokud se žalobce domáhá vstupu do zdravotnického zařízení v době platnosti mimořádných opatření bez ochranných pomůcek, přes upozornění na nutnost jejich nošení, a to přesto, že ostatní pacienti, toto opatření respektují, je to právě žalobce, který se dopouští jednání, které je rozporu s objektivním právem a které nelze v demokratické společnosti tolerovat. V tomto směru žalobce přehlíží, že odmítal nasazení ochranných pomůcek ve zdravotnickém zařízení, kde, jak velí logika věci, se nachází větší množství nemocných lidí. Na onemocnění ostatních osob však žalobce nedbá (pro mnohé přitom mohlo být onemocnění vzhledem k jejich věku či zdravotnímu stavu nákazou fatální) a zcela egoisticky prosazuje své postoje. Pokud za této situace zaměstnanci žalované trvali na dodržování pravidel, která dlužno podotknout dodržovala v té době celá společnost, stěží jejich jednání může být protiprávním, tedy neoprávněným zásahem.13. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí netrpělo žádnou vadou zmatečnostní či vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ve věci nerozhodoval vyloučený soudce, jak již odvolací soud vyslovil ve svém usnesení ze dne 24. 10. 2024, č. j. 71 Nc 20/2024-48. Již tehdy projednávající soudce uvedl, že k účastníkům, jejich zástupcům a k věci samé nemá žádný poměr. Ani v poslední vznesené námitce neuvádí žalobce nic, co by jen vzdáleně nasvědčovalo podjatost JUDr. Ing. Holendy. Tyto námitky stojí na závěru, že pokud soudce rozhodl v neprospěch žalobce, nutně to tak muselo být z důvodu korupce a schvalování trestných činů. Takové neurčité a nijak nepodložené důvody však k vyloučení soudce, potažmo k zrušení rozsudku pro vady řízení, vést nemohou.14. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a vychází z procesního úspěchu žalované. Náklady odvolacího řízení žalované se sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (dále jen ÚPS) po 3 140 Kč, tj. 9 420 Kč, třech režijních paušálů po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, cestovného při ujeté vzdálenosti 88 km (22 km za jednu cestu) a ceně 7,8432 Kč za 1 km, tj. 690,20 Kč, a 8 půlhodin ztráty času po 150 Kč, tj. 1 200 Kč. Celkem náklady žalované činí 12 660 Kč.15. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů k rukám advokáta žalované (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).