75 Co 22/2026-68 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 367.518 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč vždy k 10. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že první splátka je splatná k 10. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 96.740,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.262,46 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 78.284,10 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 73.427,20 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 2.400,90 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11.338,82 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 385.974,40 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 372.274,50 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 9.503,90 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). Dále zavázal žalovaného povinností k náhradě nákladů řízení ve výši 19.180,92 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, vždy k 10. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka je splatná k 10. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, (výrok III.).2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , z nichž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) neplatné, když předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle zásad o bezdůvodném obohacení dle shora uvedeného zákona tak, že uvedl, že žalovanému byla poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne 20. 2. 2023 částka 411.103 Kč a žalovaný vrátil 98.475 Kč., žalovanému byla dále poskytnuta v souvislosti se smlouvou ze dne 12. 3. 2023 částka 75.016 Kč a žalovaný vrátil 20.126 Kč, je tedy celkem povinen žalobkyni vrátit částky 312.628 Kč a 54.890 Kč, tj. přiznanou částku 367.518 Kč (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení. Žalovaný se sice ke svým možnostem nijak nevyjádřil, avšak z příjmových poměrů žalovaného (prokazovaným samotnou žalobkyní) je zřejmé, že není schopen splácet více než 3.000 Kč měsíčně.3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II., a to pouze co do zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 367.518 Kč za dobu od 29. 12. 2024 do zaplacení, a souvisejícímu výroku III. o nákladech řízení, podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán navíc i úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 367.518 Kč za dobu od 29. 12. 2024 do zaplacení, požadovaný v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč vždy k 10. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka je splatná k 10. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci. Namítala, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale daleko dříve již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobce na její zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli-žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024, které mu bylo odesláno dne 13. 12. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 29. 12. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2025, se lhůtou k zaplacení do 15. 3. 2025. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. To už jednoznačně judikoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025 pod sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Navíc pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to právnímu postavení žalovaného. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto z čisté logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky. Svým postupem soud žalobkyni uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, v tomto směru zasáhl do ústavních práv žalobkyně, kdy poukázala na judikaturu Ústavního soudu. V souvislosti s požadavkem přiznání zákonného úroku z prodlení v návaznosti na učiněnou výzvu žalobkyně poukázala také na rozhodnutí odvolacího Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci v obdobné věci č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023 nebo ve věci č. j. 75 Co 181/2023-67 ze dne 31. 8. 2023. Stejného názoru je pak konstantně většina odvolacích soudů, např. naposledy Krajský soud v Ostravě pod č. j. 15 Co 123/2024-72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně dne 1. 10. 2024 pod č. j. 28 Co 197/2023-104.4. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 464.258,50 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok ze dvou smluv o úvěru. Žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . dne 20. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla úvěrující žalovanému peněžní prostředky ve výši 411.103 Kč, a to na úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalobkyně uplatňuje z této smlouvy nárok na nevrácenou jistinu ve výši 372.274,50 Kč s připsaným úrokem ve výši 9.503,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 11.338,82 Kč a poplatky 4.196 Kč, celkem , hodnota, Kč s příslušenstvím. Dále tvrdila, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla úvěrující žalovanému peněžní prostředky ve výši 75.016 Kč, a to na úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalobkyně uplatňuje z této smlouvy nárok na nevrácenou jistinu ve výši 73.427,20 Kč s připsaným úrokem ve výši 2.400,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.262,46 Kč a poplatky 2.456 Kč, celkem 78.284,10 Kč s příslušenstvím. Nároky byly na žalobkyni postoupeny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud po projednání věci dne 22. 10. 2025 vyhlásil napadený rozsudek.7. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů, tato přejímá a pro stručnost na tato zjištění odkazuje (bod 4.-11. písemného odůvodnění napadeného rozsudku).8. Co se pak týká právního hodnocení věci, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Správně tedy okresní soud provedl test postupu předchů