8 Co 17/2026-86 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 54 267,81 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 163 082,86 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobce a na náhradu nákladů řízení ve výši 4 797,10 Kč k rukám zástupce žalobkyně.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti části odstavce I. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 163 082,86 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že dosud nenastalo prodlení žalované a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli – žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2025, které jí bylo odesláno dne 21. 1. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak 4. 2. 2025 dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaná nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalované ze strany žalobkyně poskytnuta. Toto jednoznačně judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025 pod sp. zn. 33 Cdo 1902/2025.3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.5. Odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud, tedy že věřitel a zapůjčitel uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a vydlužitelem dne , Anonymizováno, rámcovou smlouvu , Anonymizováno, , právnická osoba, ., č. , Anonymizováno, a následně dne , Anonymizováno, na ni navazující smlouvu o půjčce , Anonymizováno, č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované zápůjčku ve výši 249 000 Kč. Tuto žalovaná čerpala v plné výši bezhotovostně dne , Anonymizováno, převodem na příslušné účty určené ke splácení , Anonymizováno, a převodem přebytku v částce 38 000 Kč na splátkový účet č. účtu , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, . Na tento dluh pak žalovaná uhradila částku 85 917,14 Kč, další splátky neuhradila, dostala se do prodlení s úhradou dluhu a zápůjčka byla zesplatněna ke dni 10. 7. 2024. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 9. 1. 2025. Žalobkyně dopisem ze dne 15. 4 2025 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím.6. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry, jak je učinil okresní soud, pokud po právní stránce věc hodnotil v souladu s ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.7. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle ust § 86 tohoto zákona vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru, a to po zohlednění toho, co žalovaná na předmětnou smlouvu již zaplatila. Okresní soud tak dospěl ke správnému závěru o výši bezdůvodného obohacení, kdy toto představuje rozdíl mezi poskytnutou částkou úvěru ve výši 249 000 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 85 917,14 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 163 082,86 Kč.8. Pokud se týká splatnosti přiznané částky, rovněž okresní soud správně uložil žalované plnit dluh ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Tuto splatnost určuje okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Jak vyplývá ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.9. Jiná situace je v řízení před odvolacím soudem. Pokud žalovaná neplnila do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. pokud nezaplatila žalobkyni přiznanou částku, jak vyplývá z odstavce II. výroku napadeného rozsudku, pak se dostává do prodlení. Rozsudek byl vyvěšen na úřední desku soudu dne 28. 11. 2025, desátým dnem, tedy 8. 12. 2025, byl doručen. Od 9. 12. 2025 počala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, která skončila dne 23. 12. 2025 a dne 24. 12. 2025 rozsudek nabyl právní moci. Žalovaná měla plnit do tří dnů, tedy do 27. 12. 2025. Tento den připadl na sobotu, nejbližší den pro plnění tak bylo pondělí 29. 12. 2025. Pokud tento den žalovaná přiznanou částku neuhradila, od 30. 12. 2025 je v prodlení.10. S ohledem na shora uvedené odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 163 082,86 Kč za dobu od 30. 12. 2025 do zaplacení. Ve zbývající napadené části byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.11. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.12. Okresní soud nepochybil při přiznání náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně a správně stanovil úspěch a neúspěch žalobkyně a rovněž správně stanovil výši náhrady nákladů řízení ve výši 4 797,10 Kč, když tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.13. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně převážně neúspěšná, žalované žádné náklady nevznikly a tomu odpovídá nákladový výrok.