8 Co 260/2025-126 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 62.934,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12.438,51 Kč, úroku ve výši 11,80 % ročně z částky 64.326,74 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 64.326,74 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 3.391,92 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3.391,92 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, byla zamítnuta. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12.646 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.2. Proti tomuto rozsudku, a to proti části odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 62.934,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 59.934,06 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3.000 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení a dále aby soud zavázal žalovanou k úhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že soud I. stupně pochybil, když žalobkyni nepřiznal spolu s částkou 62.934,06 Kč také zákonný úrok z prodlení. Nemožnost plnění nebyla ze strany žalované ani tvrzena a ani nijak prokázána. Nikterak neprokázala své majetkové poměry a to také uvedl sám soud I. stupně v odůvodnění rozsudku. Soud I. stupně porušil princip rovnosti stran, když neaktivitu žalované sám suploval tím, že vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalované. Žalobkyně zaslala žalované dne 18. 12. 2024 výzvu k okamžitému splacení dluhu s určenou splatností pohledávky ke dni 5. 2. 2025 při jejím nesplacení. Dne 22. 11. 2024 také zaslala oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek a dne 4. 11. 2024 odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu CZK , právnická osoba, . Zákonný úrok tak měl okresní soud přiznat ode dne, který následuje po dni splatnosti předmětných dluhů, tj. ode dne 6. 2. 2025 a dne 23. 11. 2024.3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.5. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem jako na správná a úplná, což platí zejména o zjištění, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva , Anonymizováno, a žalobkyně se zavázala vést pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, . Od této smlouvy žalobkyně odstoupila dne 4. 11. 2024 pro přečerpání prostředků do nepovoleného debetu a následně oznámením ze dne 22. 11. 2024 oznámila žalované, že k tomuto dni byl zrušen její běžný účet se zůstatkem -3.391,92 Kč. Ze smlouvy o povoleném debetu č. , hodnota, okresní soud správně zjistil, že tato byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou a žalobkyně umožnila žalované přečerpání finančních prostředků na běžném účtu do výše 3.000 Kč. Ke dni 26. 8. 2024 činil konečný zůstatek mínus 3.000 Kč. Dne 21. 11. 2024 byl debetní zůstatek 3.391,92 Kč. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr ve výši 70.476 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet ve splátkách po 1.880 Kč. Úvěr byl vyčerpán v částce 70.472 Kč a žalovaná uhradila 10.537,94 Kč.6. Z důvodu, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, okresní soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a nárok žalobkyně tak posuzoval správně z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalobkyni tak náleží rozdíl mezi poskytnutou částkou, tj. mezi částkou 73.472 Kč a žalovanou zaplacenou částkou 10.537,94 Kč.7. Spornou pak v řízení zůstala otázka, od kdy náleží žalobkyni úroky z prodlení z přiznané částky.8. V případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále ZoSÚ) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Tento závěr vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Je nutno uzavřít, že v případě neplatné úvěrové smlouvy určí splatnost dosud nesplacené jistiny soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Okresní soud tuto splatnost stanovil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí, a to dle své úvahy. Nelze souhlasit s názorem odvolatelky, že úrok z prodlení náleží již od výzvy k plnění, když tento závěr rovněž nevyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu shora citovaného.9. Okresní soud tedy nepochybil, pokud žalobkyni přiznal částku, jak je uvedena v odstavci I. výroku, a to se splatností tří dnů od právní moci rozsudku.10. Pokud žalovaná danou částku do tří dnů od právní moci neuhradila, dostala se do prodlení se zaplacením této částky a žalobkyni tak náleží úrok z prodlení, a to z částky 62.934,06 Kč za dobu od 12. 11. 2025, když rozsudek okresního soudu byl vyvěšen na úřední desce dne 13. 10. 2025, desátým dnem nastala fikce doručení, tj. 23. 10. 2025. Patnáctidenní lhůta pro podání odvolání uplynula dne 7. 11. 2025 a rozsudek nabyl právní moci 8. 11. 2025. Žalovaná měla plnit do tří dnů od právní moci, tedy do 11. 11. 2025 a od 12. 11. 2025 je v prodlení se zaplacením této částky.11. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v napadené části v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, ve zbytku byl rozsudek jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.13. Okresní soud nepochybil při stanovení výše nákladů řízení, které za řízení před soudem I. stupně činí 12.646 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.14. V odvolacím řízení byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná, žalované žádné náklady nevznikly a tomu odpovídá výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení.